2. kniha kráľov

1 (BKR) Tedy žena jedna z manželek synů prorockých volala k Elizeovi, řkuci: Služebník tvůj, muž můj, umřel, ty pak víš, že služebník tvůj bál se Hospodina. A teď věřitel přišel, aby vzal dva syny mé sobě za služebníky.
1 (B21) Jedna z manželek prorockých učedníků před Elíšou úpěnlivě naříkala: "Tvůj služebník, můj muž, umřel. Sám víš, jak tvůj služebník ctil Hospodina. Teď ale přišel věřitel a chce si oba mé chlapce odvést jako otroky!"

2 (BKR) Řekl jí Elizeus: Což chceš, ať učiním? Oznam mi, co máš v domě? Ona řekla: Nemáť služebnice tvá nic v domě, jediné báni oleje.
2 (B21) "Co pro tebe mohu udělat?" ptal se jí Elíša. "Pověz mi, co máš doma?" "Tvá služebnice nemá doma nic než lahvičku oleje," odpověděla.

3 (BKR) I řekl: Jdi, vyžádej sobě nádob vně ode všech sousedů svých, nádob prázdných tím více.
3 (B21) "Jdi ven," řekl, "a vypůjči si od všech sousedů prázdné džbány. Ať jich není málo!

4 (BKR) A vejda, zavři za sebou dvéře i za syny svými, a nalévej do všech těch nádob, a kteráž bude plná, rozkážeš ji odstaviti.
4 (B21) Pak se vrať, zavři za sebou i za svými syny dveře a lij do všech těch džbánů olej. Plné dávej stranou."

5 (BKR) A tak odešla od něho a zavřela dvéře za sebou a za syny svými. Oni podávali jí, a ona nalévala.
5 (B21) A tak šla ven. Potom za sebou a za svými syny zavřela dveře, oni jí podávali džbány a ona nalévala.

6 (BKR) I stalo se, že když naplnila ty nádoby, řekla synu svému: Podej mi ještě nádoby. Kterýž odpověděl: Již není více nádob. I přestal olej.
6 (B21) Když byly džbány plné, řekla synovi: "Podej mi další." "Další nemáme," řekl a vtom olej došel.

7 (BKR) Tedy ona přišedši, oznámila to muži Božímu. On pak řekl: Jdi, prodej ten olej, a spokoj věřitele svého, ty pak s syny svými budeš se živiti z ostatku.
7 (B21) Šla to povědět Božímu muži a ten jí řekl: "Jdi ten olej prodat a vyrovnej svůj dluh. Z toho, co zbude, pak budeš se svými syny žít."

8 (BKR) Potom stalo se některého času, že šel Elizeus skrze Sunem, kdež byla jedna žena vzácná, kteráž ho pozdržela, aby jedl u ní. A od toho času chodívaje tudy, stavoval se tam, a jídal chléb.
8 (B21) Když jednou Elíša procházel Šunemem, jedna místní zámožná žena ho pozvala k jídlu. Od té doby se pokaždé, když tudy procházel, zastavil u ní na jídlo.

9 (BKR) Nebo řekla byla muži svému: Aj, nyní vím, že ten muž Boží svatý jest, kterýž často tudyto chodívá.
9 (B21) Ta žena řekla svému manželovi: "Podívej se, ten muž, co tudy často chodí, je určitě Boží světec.

10 (BKR) Medle, udělejme pokojík malý, a postavme tam jemu ložce, stůl, stolici a svícen, aby, když by koli k nám přišel, obrátil se tam.
10 (B21) Pojďme mu na střeše postavit pokojík. Dáme mu tam postel, stůl, židli a svícen, ať má kde odpočívat, když k nám přijde."

11 (BKR) Některého tedy času přišel tam, a všed do toho pokojíku, odpočinul tu.
11 (B21) Jednoho dne si tam tedy Elíša přišel odpočinout. Lehl si ve svém pokojíku

12 (BKR) I řekl Gézi služebníku svému: Zavolej té Sunamitské. Kterýž zavolal jí. I postavila se před ním.
12 (B21) a svému mládenci Gehazimu řekl: "Zavolej tu Šunemitku." Ten ji zavolal, a když stanula před ním,

13 (BKR) Přitom řekl jemu: Rci jí nyní: Hle, pečuješ a staráš se o nás všelijak. Co chceš, ať učiním? Máš-li jakou potřebu před králem aneb před hejtmanem vojska? Kteráž řekla: U prostřed lidu svého bydlím.
13 (B21) Elíša mládenci řekl: "Pověz jí: Zahrnulas nás všemožnou péčí. Co pro tebe mohu udělat? Mám se o tobě zmínit u krále nebo u velitele vojska?" Ona mu však odpověděla: "Žiju si spokojeně mezi svými."

14 (BKR) Řekl on: Což tedy mám pro ni učiniti? Odpověděl Gézi: Hle, syna nemá, a muž její starý jest.
14 (B21) "Co bych jen pro ni mohl udělat?" ptal se potom Elíša. "Vlastně nemá syna a její muž je starý," odpověděl Gehazi.

15 (BKR) Protož řekl: Zavolej jí. Takž jí zavolal, a ona stála u dveří.
15 (B21) "Zavolej ji," řekl mu. A tak ji zavolal, a když stanula ve dveřích,

16 (BKR) I řekl: V času jistém vedlé času života chovati budeš syna. Řekla ona: Nechtěj, pane můj, muži Boží, nechtěj se posmívati služebnici své.
16 (B21) Elíša jí řekl: "Za rok touto dobou budeš chovat syna." "To ne, můj pane," zvolala. "Jsi Boží muž, nepodváděj svou služebnici!"

17 (BKR) Zatím počala žena a porodila syna v času jistém vedlé času života, kterýž předpověděl jí Elizeus.
17 (B21) Ta žena pak ale opravdu počala a za rok tou dobou porodila syna, přesně jak jí Elíša řekl.

18 (BKR) I rostlo dítě. Stalo se pak některého času, že vyšedši k otci svému k žencům,
18 (B21) Když chlapec povyrostl, jednoho dne o žních šel za otcem na pole.

19 (BKR) Řeklo otci svému: Hlava má, hlava má! I řekl služebníku: Dones jej k matce jeho.
19 (B21) Tam ale začal naříkat: "Moje hlava! Moje hlava!" "Odnes ho k matce," řekl otec mládenci,

20 (BKR) Kterýž když ho vzal a přinesl k matce jeho, seděl na klíně jejím až do poledne a umřel.
20 (B21) a tak ho vzal a přinesl matce. Okolo poledne jí umřel v náručí.

21 (BKR) Tedy ona vstoupivši, položila jej na ložce muže Božího, a zavřevši ho, vyšla.
21 (B21) Vynesla ho nahoru a položila na lůžko Božího muže, zavřela za sebou a odešla.

22 (BKR) Potom zavolala muže svého a řekla: Medle, pošli mi jednoho z služebníků a jednu oslici, ať doběhnu až k muži Božímu, a zase se navrátím.
22 (B21) Potom zavolala manžela: "Pošli mi jednoho z mládenců a oslici. Musím rychle za Božím mužem. Hned se vrátím."

23 (BKR) Kterýž řekl: Proč chceš jíti k němu? Dnes není novměsíce, ani sobota. Odpověděla ona: Měj o to pokoj.
23 (B21) "Proč bys za ním dnes chodila?" namítl jí. "Není přece novoluní ani sobota." "Buď klidný," řekla mu.

24 (BKR) Osedlavši tedy oslici, řekla služebníku svému: Pobádej a běž, a nemeškej se pro mne v jízdě, leč bych rozkázala tobě.
24 (B21) Osedlala oslici a svému mládenci řekla: "Jen ji žeň! Kvůli mně nezpomaluj, dokud ti neřeknu."

25 (BKR) A tak jela, až přijela k muži Božímu na horu Karmel. A když ji uzřel muž Boží zdaleka, řekl Gézi služebníku svému: Hle, Sunamitská tamto.
25 (B21) A tak jela, až dorazila k Božímu muži na horu Karmel. Když Boží muž uviděl, jak k němu míří, řekl svému mládenci Gehazimu: "Podívej, to je ta Šunemitka.

26 (BKR) Protož nyní běž jí v cestu a rci jí: Dobře-li se máš? Dobře-li se má muž tvůj? Dobře-li se má syn? Ona řekla: Dobře.
26 (B21) Utíkej jí naproti a zeptej se: Jak se ti daří? Jak se daří manželovi? Jak se daří dítěti?" "Dobře," odpověděla.

27 (BKR) V tom přišla k muži Božímu na horu, a chopila se noh jeho. I přistoupil Gézi, aby ji odehnal. Ale muž Boží řekl: Nechej jí; nebo v hořkosti jest duše její, a Hospodin zatajil to přede mnou, aniž mi oznámil.
27 (B21) Když ale došla až nahoru k Božímu muži, vrhla se k zemi a objala mu nohy. Gehazi hned přistoupil, aby ji odstrčil, ale Boží muž mu řekl: "Nech ji, má v duši hořkost. Hospodin mi to ale zatajil a nic mi o tom neřekl."

28 (BKR) Ona pak řekla: Zdaliž jsem žádala syna od pána mého? Zdaliž jsem neřekla, abys mne nešálil?
28 (B21) "Pane," řekla pak ta žena, "chtěla jsem snad od tebe syna? Neříkala jsem ti, ať mě nepodvádíš?!"

29 (BKR) Tedy řekl k Gézi: Přepaš bedra svá, a vezmi hůl mou v ruku svou a jdi. Jestliže potkáš koho, nepozdravuj ho, a jestliže tě kdo pozdraví, neodpovídej jemu, a přijda, polož hůl mou na tvář dítěte.
29 (B21) Na to Elíša řekl Gehazimu: "Přepásej se, vezmi si tuto hůl a běž! Cestou nikoho nezdrav a ani na pozdrav neodpovídej. Mou hůl pak polož chlapci na tvář."

30 (BKR) I řekla matka dítěte: Živť jest Hospodin a živať jest duše tvá, žeť se tebe nespustím. Protož vstav, bral se za ní.
30 (B21) Chlapcova matka ale prohlásila: "Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, nepustím se tě!" A tak vstal a šel s ní.

31 (BKR) Gézi pak byl předšel je, a položil hůl na tvář dítěte, ale nebylo hlasu, ani čitelnosti. Pročež vracuje se jemu vstříc, pověděl mu, řka: Neprobudilo se dítě.
31 (B21) Gehazi vyrazil napřed. Položil chlapci hůl na tvář, ale ten ani nehlesl, ani se nepohnul. Vrátil se tedy Elíšovi naproti a řekl mu: "Chlapec se nevzbudil."

32 (BKR) Všel tedy Elizeus do domu, a aj, dítě mrtvé leželo na ložci jeho.
32 (B21) Když Elíša vešel do domu, chlapec ležel mrtvý na lůžku.

33 (BKR) A když všel tam, zavřel dvéře před oběma, a modlil se Hospodinu.
33 (B21) Elíša šel dovnitř, zavřel se s ním o samotě a začal se modlit k Hospodinu.

34 (BKR) Zatím vstoupiv na lože, zpolehl na dítě, vloživ ústa svá na ústa jeho, a oči své na oči jeho, a ruce své na ruce jeho, a rozprostřel se nad ním. I zahřelo se tělo dítěte.
34 (B21) Potom vstal a šel k chlapci. Položil se na něj, ústa na ústa, oči na oči, dlaně na dlaně. Jak na něm ležel, chlapcovo tělo se zahřálo.

35 (BKR) A odvrátiv se, procházel se po domě jednak sem jednak tam; potom vstoupiv, rozprostřel se opět nad ním. I kýchalo dítě až do sedmikrát, a otevřelo to dítě oči své.
35 (B21) Potom se zvedl a přecházel po domě sem a tam. Opět k němu přistoupil a položil se na něj. Tu chlapec kýchl, pak znovu, celkem sedmkrát a nakonec otevřel oči.

36 (BKR) Tedy zavolav Gézi, řekl: Zavolej Sunamitské. I zavolal jí. A když přišla k němu, řekl jí: Vezmiž syna svého.
36 (B21) Elíša přivolal Gehaziho: "Zavolej Šunemitku!" Zavolal ji tedy, a když přišla, Elíša jí řekl: "Tady máš svého syna."

37 (BKR) Kteráž jakž vešla, padla k nohám jeho a poklonila se k zemi. I vzala syna svého a vyšla.
37 (B21) Vešla dovnitř, padla mu k nohám a klaněla se mu až k zemi. Pak vzala syna a odešla.

38 (BKR) Potom Elizeus navrátil se do Galgala. Byl pak hlad v té zemi, a synové proročtí seděli před ním. I řekl mládenci svému: Přistav hrnec veliký, a navař kaše synům prorockým.
38 (B21) Elíša se vrátil do Gilgalu. V zemi byl hlad. Jednou, když před ním seděli proročtí učedníci, řekl svému mládenci: "Přistav ten velký hrnec a uvař jim polévku."

39 (BKR) Protož vyšel jeden na pole, aby nasbíral zelin, a nalezl rév polní, a nasbíral z něho tykví polních plnou sukni svou, a přišed, skrájel to do hrnce, aby navařil kaše; nebo neznali toho.
39 (B21) Jeden z nich šel ven pro nějakou zeleninu. Našel ale divoké tykve a nasbíral si jich plnou zástěru. Vrátil se, a aniž si toho kdo všiml, nakrájel je do hrnce s tou polévkou.

40 (BKR) I vylili mužům těm, aby jedli. Stalo se pak, když jedli tu kaši, že zkřikli a řekli: Smrt v hrnci, muži Boží! A nemohli jísti.
40 (B21) Tu pak všem rozlévali k jídlu. Jakmile ji ale okusili, začali křičet: "Boží muži! V hrnci je smrt!" Nedalo se to jíst.

41 (BKR) Kterýžto řekl: Vezměte mouky. Kteréž nasypav do hrnce, rozkázal vyliti lidu. I jedli, aniž co zlého bylo v hrnci.
41 (B21) "Přineste mouku," řekl Elíša. Nasypal ji do hrnce a řekl: "Rozlévejte všem, ať se najedí." A v hrnci už nic špatného nebylo.

42 (BKR) V tom muž přišel z Balsalisa, kterýž přinesl muži Božímu chleby z prvotin, totiž dvadceti chlebů ječných, a klasů nových nevymnutých. I řekl: Dej lidu, ať jedí.
42 (B21) Jeden muž přišel z Baal-šališy a přinesl Božímu muži prvotiny své úrody - dvacet ječných chlebů a snopek obilí. Elíša řekl: "Dej to lidem, ať se najedí."

43 (BKR) Odpověděl služebník jeho: Což to mám předložiti sto mužům? Opět řekl: Dej lidu, ať pojedí. Nebo tak praví Hospodin: Jísti budou, a ještě zůstane.
43 (B21) "Cože?" namítl jeho pomocník. "Tohle mám nabídnout stovce mužů?" On ale opakoval: "Dej to lidem, ať se najedí. Neboť tak praví Hospodin: Najedí se a ještě zbude."

44 (BKR) A tak předložil jim, i jedli, a zůstalo ještě vedlé řeči Hospodinovy.
44 (B21) A opravdu - když jim to nabídl, najedli se a ještě zbylo, přesně jak řekl Hospodin.