2. kniha kráľov

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

2Kr 4, 1-44

1 Jedna z manželek prorockých učedníků před Elíšou úpěnlivě naříkala: "Tvůj služebník, můj muž, umřel. Sám víš, jak tvůj služebník ctil Hospodina. Teď ale přišel věřitel a chce si oba mé chlapce odvést jako otroky!" 2 "Co pro tebe mohu udělat?" ptal se jí Elíša. "Pověz mi, co máš doma?" "Tvá služebnice nemá doma nic než lahvičku oleje," odpověděla. 3 "Jdi ven," řekl, "a vypůjči si od všech sousedů prázdné džbány. Ať jich není málo! 4 Pak se vrať, zavři za sebou i za svými syny dveře a lij do všech těch džbánů olej. Plné dávej stranou." 5 A tak šla ven. Potom za sebou a za svými syny zavřela dveře, oni jí podávali džbány a ona nalévala. 6 Když byly džbány plné, řekla synovi: "Podej mi další." "Další nemáme," řekl a vtom olej došel. 7 Šla to povědět Božímu muži a ten jí řekl: "Jdi ten olej prodat a vyrovnej svůj dluh. Z toho, co zbude, pak budeš se svými syny žít." 8 Když jednou Elíša procházel Šunemem, jedna místní zámožná žena ho pozvala k jídlu. Od té doby se pokaždé, když tudy procházel, zastavil u ní na jídlo. 9 Ta žena řekla svému manželovi: "Podívej se, ten muž, co tudy často chodí, je určitě Boží světec. 10 Pojďme mu na střeše postavit pokojík. Dáme mu tam postel, stůl, židli a svícen, ať má kde odpočívat, když k nám přijde." 11 Jednoho dne si tam tedy Elíša přišel odpočinout. Lehl si ve svém pokojíku 12 a svému mládenci Gehazimu řekl: "Zavolej tu Šunemitku." Ten ji zavolal, a když stanula před ním, 13 Elíša mládenci řekl: "Pověz jí: Zahrnulas nás všemožnou péčí. Co pro tebe mohu udělat? Mám se o tobě zmínit u krále nebo u velitele vojska?" Ona mu však odpověděla: "Žiju si spokojeně mezi svými." 14 "Co bych jen pro ni mohl udělat?" ptal se potom Elíša. "Vlastně nemá syna a její muž je starý," odpověděl Gehazi. 15 "Zavolej ji," řekl mu. A tak ji zavolal, a když stanula ve dveřích, 16 Elíša jí řekl: "Za rok touto dobou budeš chovat syna." "To ne, můj pane," zvolala. "Jsi Boží muž, nepodváděj svou služebnici!" 17 Ta žena pak ale opravdu počala a za rok tou dobou porodila syna, přesně jak jí Elíša řekl. 18 Když chlapec povyrostl, jednoho dne o žních šel za otcem na pole. 19 Tam ale začal naříkat: "Moje hlava! Moje hlava!" "Odnes ho k matce," řekl otec mládenci, 20 a tak ho vzal a přinesl matce. Okolo poledne jí umřel v náručí. 21 Vynesla ho nahoru a položila na lůžko Božího muže, zavřela za sebou a odešla. 22 Potom zavolala manžela: "Pošli mi jednoho z mládenců a oslici. Musím rychle za Božím mužem. Hned se vrátím." 23 "Proč bys za ním dnes chodila?" namítl jí. "Není přece novoluní ani sobota." "Buď klidný," řekla mu. 24 Osedlala oslici a svému mládenci řekla: "Jen ji žeň! Kvůli mně nezpomaluj, dokud ti neřeknu." 25 A tak jela, až dorazila k Božímu muži na horu Karmel. Když Boží muž uviděl, jak k němu míří, řekl svému mládenci Gehazimu: "Podívej, to je ta Šunemitka. 26 Utíkej jí naproti a zeptej se: Jak se ti daří? Jak se daří manželovi? Jak se daří dítěti?" "Dobře," odpověděla. 27 Když ale došla až nahoru k Božímu muži, vrhla se k zemi a objala mu nohy. Gehazi hned přistoupil, aby ji odstrčil, ale Boží muž mu řekl: "Nech ji, má v duši hořkost. Hospodin mi to ale zatajil a nic mi o tom neřekl." 28 "Pane," řekla pak ta žena, "chtěla jsem snad od tebe syna? Neříkala jsem ti, ať mě nepodvádíš?!" 29 Na to Elíša řekl Gehazimu: "Přepásej se, vezmi si tuto hůl a běž! Cestou nikoho nezdrav a ani na pozdrav neodpovídej. Mou hůl pak polož chlapci na tvář." 30 Chlapcova matka ale prohlásila: "Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, nepustím se tě!" A tak vstal a šel s ní. 31 Gehazi vyrazil napřed. Položil chlapci hůl na tvář, ale ten ani nehlesl, ani se nepohnul. Vrátil se tedy Elíšovi naproti a řekl mu: "Chlapec se nevzbudil." 32 Když Elíša vešel do domu, chlapec ležel mrtvý na lůžku. 33 Elíša šel dovnitř, zavřel se s ním o samotě a začal se modlit k Hospodinu. 34 Potom vstal a šel k chlapci. Položil se na něj, ústa na ústa, oči na oči, dlaně na dlaně. Jak na něm ležel, chlapcovo tělo se zahřálo. 35 Potom se zvedl a přecházel po domě sem a tam. Opět k němu přistoupil a položil se na něj. Tu chlapec kýchl, pak znovu, celkem sedmkrát a nakonec otevřel oči. 36 Elíša přivolal Gehaziho: "Zavolej Šunemitku!" Zavolal ji tedy, a když přišla, Elíša jí řekl: "Tady máš svého syna." 37 Vešla dovnitř, padla mu k nohám a klaněla se mu až k zemi. Pak vzala syna a odešla. 38 Elíša se vrátil do Gilgalu. V zemi byl hlad. Jednou, když před ním seděli proročtí učedníci, řekl svému mládenci: "Přistav ten velký hrnec a uvař jim polévku." 39 Jeden z nich šel ven pro nějakou zeleninu. Našel ale divoké tykve a nasbíral si jich plnou zástěru. Vrátil se, a aniž si toho kdo všiml, nakrájel je do hrnce s tou polévkou. 40 Tu pak všem rozlévali k jídlu. Jakmile ji ale okusili, začali křičet: "Boží muži! V hrnci je smrt!" Nedalo se to jíst. 41 "Přineste mouku," řekl Elíša. Nasypal ji do hrnce a řekl: "Rozlévejte všem, ať se najedí." A v hrnci už nic špatného nebylo. 42 Jeden muž přišel z Baal-šališy a přinesl Božímu muži prvotiny své úrody - dvacet ječných chlebů a snopek obilí. Elíša řekl: "Dej to lidem, ať se najedí." 43 "Cože?" namítl jeho pomocník. "Tohle mám nabídnout stovce mužů?" On ale opakoval: "Dej to lidem, ať se najedí. Neboť tak praví Hospodin: Najedí se a ještě zbude." 44 A opravdu - když jim to nabídl, najedli se a ještě zbylo, přesně jak řekl Hospodin.

Verš 1

Jedna z manželek prorockých učedníků před Elíšou úpěnlivě naříkala: "Tvůj služebník, můj muž, umřel. Sám víš, jak tvůj služebník ctil Hospodina. Teď ale přišel věřitel a chce si oba mé chlapce odvést jako otroky!"

Lv 25:39 - Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže ti sám sebe prodá, nepodrobuj ho otrocké službě.

Verš 35

Potom se zvedl a přecházel po domě sem a tam. Opět k němu přistoupil a položil se na něj. Tu chlapec kýchl, pak znovu, celkem sedmkrát a nakonec otevřel oči.

1Kr 17:21 - Potom se třikrát za sebou položil na chlapce a volal k Hospodinu: "Prosím, Hospodine, Bože můj, ať se do toho dítěte vrátí duše!"

2Kr 8:1 - Elíša řekl té ženě, jejíhož syna vzkřísil: "Ihned se s celou rodinou odstěhuj a nějaký čas zůstaň, kde to půjde. Hospodin do této země přivolal hlad a ten potrvá sedm let."

Sk 20:10 - Pavel sešel dolů a objal jej; potom ho vzal do náruče a řekl: "Buďte klidní, je v něm život!"

Verš 33

Elíša šel dovnitř, zavřel se s ním o samotě a začal se modlit k Hospodinu.

Mt 6:6 - Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.

Verš 41

"Přineste mouku," řekl Elíša. Nasypal ji do hrnce a řekl: "Rozlévejte všem, ať se najedí." A v hrnci už nic špatného nebylo.

Ex 15:25 - Mojžíš tedy volal k Hospodinu a Hospodin mu ukázal kus dřeva. Když jej hodil do vody, voda zesládla. Tam dal Hospodin lidu ustanovení a řád a tam jej vyzkoušel.

Verš 43

"Cože?" namítl jeho pomocník. "Tohle mám nabídnout stovce mužů?" On ale opakoval: "Dej to lidem, ať se najedí. Neboť tak praví Hospodin: Najedí se a ještě zbude."

Jn 6:9 - "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?"

Jn 6:11 - Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik jen chtěli.

Verš 16

Elíša jí řekl: "Za rok touto dobou budeš chovat syna." "To ne, můj pane," zvolala. "Jsi Boží muž, nepodváděj svou služebnici!"

Gn 18:10 - Na to host řekl: "Za rok touto dobou se k tobě jistě vrátím a hle, tvá manželka Sára bude mít syna!"Sára však poslouchala vzadu u vchodu do stanu.

Gn 18:14 - Je snad pro Hospodina něco nemožné? V daný čas, za rok touto dobou, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna."

Verš 28

"Pane," řekla pak ta žena, "chtěla jsem snad od tebe syna? Neříkala jsem ti, ať mě nepodvádíš?!"

2Kr 4:16 - Elíša jí řekl: "Za rok touto dobou budeš chovat syna." "To ne, můj pane," zvolala. "Jsi Boží muž, nepodváděj svou služebnici!"

Verš 29

Na to Elíša řekl Gehazimu: "Přepásej se, vezmi si tuto hůl a běž! Cestou nikoho nezdrav a ani na pozdrav neodpovídej. Mou hůl pak polož chlapci na tvář."

Lk 10:4 - Neberte s sebou měšec ani mošnu ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte.

2Kr 4,1 - Veriteľ si mohol vziať do otroctva dlžníka alebo jeho rodinných príslušníkov, ak dlžník nevládal zaplatiť dlh (Am 2,6; 8,6; Neh 5,5.8). Toto otroctvo však smelo trvať najviac päťdesiat rokov (Lv 25,39–43).

2Kr 4,8 - O Suname pozri 1 Sam 28,4.

2Kr 4,13 - Ochrancov potrebovali len cudzinci, "chránenci". Žena býva medzi svojimi, nepotrebuje prorokovej ochrany u kráľa, na to má príbuzných, ktorých povinnosťou je starať sa o veci celého rodu.

2Kr 4,21 - Smrť musela ostať v tajnosti, lebo na východe musel byť pohreb hneď v deň umretia. Žena však chcela pred pohrebom zavolať Elizea.

2Kr 4,22 - Bolo poludnie, žena musela naozaj bežať, ak chcela ešte ten deň urobiť 25 km cesty na Karmel a toľko naspäť.

2Kr 4,23 - Žena nedáva mužovi vysvetlenie, len sa pri odchode pozdraví. Pozdrav znie doslovne: "Pokoj!"

2Kr 4,39 - Bol to buď akýsi druh divých uhoriek (Ecballium elaterium) alebo kolokvinta (Citrullus colocynthis), ktorej zelený, pomaranču podobný plod sa volá aj sodomským jablkom.

2Kr 4,42 - Bál-Salisa, dnešná Sirsia, bola východne od Galgaly. – "Chlieb z prvotín" rozumej chlieb z prvého, novourodeného zrna. – Z drveného zrna varili akési polente podobné jedlo.

2Kr 4,43 - Nesmieme si predstavovať naše veľké chleby; boli to len malé a tenké osúchy.