2. kniha kráľov

1 (BKR) Joram pak syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří léta osmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval dvanácte let.
1 (B21) Osmnáctého roku judského krále Jošafata se izraelským králem stal Joram, syn Achabův, a kraloval v Samaří dvanáct let.

2 (BKR) A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, ač ne tak jako otec jeho a jako matka jeho; nebo odjal modly Bál, kterýchž byl nadělal otec jeho.
2 (B21) Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, ačkoli ne tolik jako jeho otec a jeho matka - odstranil alespoň Baalův sloup, který nechal vztyčit jeho otec.

3 (BKR) A však v hříších Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hřešení přivodil Izraele, vždy vězel, a neodstoupil od nich.
3 (B21) Zůstával ale v hříších Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, a neodvrátil se od nich.

4 (BKR) Mésa pak král Moábský měl hojnost dobytka, a dával králi Izraelskému sto tisíc beranů, a sto tisíc skopců i s vlnou.
4 (B21) Moábský král Méša choval ovce. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů na vlnu.

5 (BKR) I stalo se, když umřel Achab, že se zprotivil král Moábský králi Izraelskému.
5 (B21) Po Achabově smrti se ale moábský král proti izraelskému králi vzbouřil.

6 (BKR) Tedy vytáhl v ten čas král Joram z Samaří, a sečtl všecken Izrael.
6 (B21) Král Joram proto ihned vytáhl ze Samaří a svolal do boje celý Izrael.

7 (BKR) A když táhl, poslal k Jozafatovi králi Judskému, aby mu řekli: Král Moábský zprotivil mi se. Potáhneš-li se mnou proti Moábovi na vojnu? Odpověděl: Potáhnu. Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid můj, tak lid tvůj, jakž koni moji, tak koni tvoji.
7 (B21) Tehdy vzkázal také judskému králi Jošafatovi: "Moábský král se proti mně vzbouřil. Potáhneš se mnou do války s Moábem?" "Udělám to, co ty," odpověděl Jošafat. "Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví!

8 (BKR) Zatím řekl: Kterouž pak cestou potáhneme? Odpověděl: Cestou pouště Idumejské.
8 (B21) Kudy potáhneme?" zeptal se pak ještě. "Pouštní cestou přes Edom," odpověděl Joram.

9 (BKR) A tak vytáhl král Izraelský a král Judský i král Idumejský. A když objížděli cestou za sedm dní, nedostávalo se vody vojsku a hovadům jejich, kteráž měli s sebou.
9 (B21) Král Izraele tedy vytáhl spolu s králem Judy a s králem Edomu. Po sedmidenní cestě oklikou už ale vojsko nemělo vodu pro sebe ani pro svá zvířata.

10 (BKR) I řekl král Izraelský: Ach, běda! Nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.
10 (B21) Izraelský král si povzdechl: "Ach, copak nás tři krále Hospodin svolal proto, aby nás vydal do rukou Moábcům?"

11 (BKR) Ale Jozafat řekl: Není-liž zde proroka Hospodinova, abychom se otázali Hospodina skrze něho? Odpovídaje pak jeden z služebníků krále Izraelského, řekl: Jestiť zde Elizeus syn Safatův, kterýž líval vodu na ruce Eliášovy.
11 (B21) Jošafat ale řekl: "To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se skrze něj zeptali Hospodina?" Jeden ze služebníků izraelského krále se ozval: "Je tu Elíša, syn Šafatův, který líval vodu na ruce Eliášovy."

12 (BKR) Tedy řekl Jozafat: U tohoť jest slovo Hospodinovo. I šli k němu, král Izraelský a Jozafat, i král Idumejský.
12 (B21) "Ten má slovo Hospodinovo," odpověděl Jošafat. Vydali se tedy spolu s izraelským a edomským králem za ním.

13 (BKR) I řekl Elizeus králi Izraelskému: Co mně do tebe? Jdi k prorokům otce svého a k prorokům matky své. Řekl jemu král Izraelský: Nikoli, nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.
13 (B21) Elíša ale izraelskému králi řekl: "Co je mi do tebe? Jdi si za proroky svého otce nebo své matky!" "To ne," odpověděl mu izraelský král. "Byl to Hospodin, kdo nás tři krále svolal, aby nás vydal do rukou Moábcům."

14 (BKR) K tomu řekl Elizeus: Živť jest Hospodin zástupů, před jehož oblíčejem stojím, bychť sobě nevážil Jozafata krále Judského, nepohleděl bych na tě, ani popatřil.
14 (B21) Elíša mu na to řekl: "Jakože je živ Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím - kdybych si nevážil judského krále Jošafata, nevěnoval bych ti jediný pohled!

15 (BKR) Ale nyní přiveďte mi toho, kterýž by uměl hráti na harfu. A když on hral, byla nad ním ruka Hospodinova.
15 (B21) Nuže, přiveďte mi tedy hudebníka." Když pak hudebník začal hrát, nad Elíšou byla ruka Hospodinova.

16 (BKR) I řekl: Takto praví Hospodin: Nadělej v tomto potoku množství dolů.
16 (B21) "Tak praví Hospodin," řekl. "Prohlubně v tomto vyschlém říčním korytu budou plné vody!

17 (BKR) Nebo toto dí Hospodin: Neuzříte větru, aniž uzříte přívalu, však potok tento naplněn bude vodou, tak že píti budete i vy i množství vaše, i hovada vaše.
17 (B21) Ano, tak praví Hospodin: Nespatříte vítr ani déšť, ale koryto se naplní vodou, tak že se napijete vy, váš dobytek i všechna vaše zvířata.

18 (BKR) A i to málo jest před oblíčejem Hospodinovým, nebo i Moábské dá v ruku vaši.
18 (B21) To by ale v Hospodinových očích bylo málo. Proto vám také vydá do rukou Moábce.

19 (BKR) A zkazíte všeliké město hrazené, i všeliké město výborné, též všecko stromoví dobré zporážíte, a všecky studnice vod zasypete, a všeliké pole dobré kamením přiházíte.
19 (B21) Všechna hrazená města, všechna větší města dobudete, všechny ovocné stromy pokácíte, všechny vodní prameny zasypete a všechny dobré pozemky zaházíte kamením!"

20 (BKR) I stalo se ráno, když obětována bývá obět suchá, a aj, vody přicházely cestou od strany Idumejské, a naplněna jest země vodami.
20 (B21) Druhý den ráno, v době, kdy se přináší moučná oběť, se náhle od Edomu přivalila spousta vody, která zaplavila celé okolí.

21 (BKR) Všecken pak Moáb uslyšev, že by vytáhli králové, aby bojovali proti nim, svolali se všickni, od toho, kterýž se pasem opásati může, a výše, a postavili se na pomezí.
21 (B21) Všichni Moábci slyšeli, že proti nim vytáhli do boje tito králové, a tak povolali všechny, kdo unesli zbroj, staré i mladé. Pak se rozestavěli na hranici.

22 (BKR) Potom ráno vstavše, když slunce vzešlo nad těmi vodami, uzřeli Moábští naproti ty vody rdějící se jako krev.
22 (B21) Když ráno vstali, vycházející slunce ozářilo vodu. Moábcům ta voda z druhého břehu připadala rudá jako krev.

23 (BKR) A řekli: Krev jest. Jistě žeť jsou se pohubili ti králové, a zabil jeden každý bližního svého; protož nyní k loupežem, ó Moábští! A přišli až k ležení Izraelskému.
23 (B21) "To je krev!" zvolali. "Ti králové se na sebe museli vrhnout a navzájem se povraždit. Nuže, Moábe, vzhůru za kořistí!"

24 (BKR) Tedy povstavše Izraelští, porazili Moábské, kteříž utíkali před nimi, a oni porazili je porážkou velikou, také i v jejich krajině.
24 (B21) Když ale došli k izraelskému táboru, Izraelci vyrazili a bili je, až se Moábci před nimi dali na útěk. Oni je ale dostihli a pobili je.

25 (BKR) Nebo města jejich zbořili, a na všeliké pole výborné házejíce jeden každý kamením svým, naplnili je, i všecky studnice vod zasypali, a všecko stromoví dobré zporáželi, tak že toliko nechali u Kirchareset zdi jeho. Protož shlukše se prakovníci, dobývali ho.
25 (B21) Jejich města rozbořili, všechny dobré pozemky úplně zaházeli kamením, všechny vodní prameny zasypali, všechny ovocné stromy pokáceli. Jedině kamenné hradby v Kir-charešetu zůstaly stát, a tak to město obklíčili prakovníci a dobývali je.

26 (BKR) A vida král Moábský, že jsou mu silní bojovníci ti, vzal s sebou sedm set mužů bojovných, chtě se probiti skrze vojska krále Idumejského. Ale nemohli.
26 (B21) Moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, a tak si vzal 700 mužů ozbrojených mečem, aby se probil k edomskému králi, ale nedokázal to.

27 (BKR) Pročež jav syna jeho prvorozeného, kterýž měl kralovati místo něho, obětoval jej v obět zápalnou na zdi. I stalo se rozhněvání veliké proti Izraelovi; protož odtrhše od něho, navrátili se do země své.
27 (B21) Tehdy vzal svého prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho jako zápalnou oběť na hradbách. Izraelci byli tak zděšeni, že od nich odtáhli a vrátili se do vlasti.