1. kniha kráľov

1 (BKR) Stalo se pak po těch věcech, měl Nábot Jezreelský vinici, kteráž byla v Jezreel podlé paláce Achaba krále Samařského.
1 (B21) Později došlo k následující události: Palác samařského krále Achaba v Jizreelu sousedil s vinicí jistého Nábota Jizreelského.

2 (BKR) I mluvil Achab k Nábotovi, řka: Dej mi vinici svou, ať ji mám místo zahrady k zelinám, poněvadž jest blízko podlé domu mého, a dámť za ni vinici lepší, než ta jest, aneb jestližeť se vidí, dámť stříbra cenu její.
2 (B21) Achab Nábota přemlouval: "Dej mi tu svou vinici. Udělám si z ní zelinářskou zahradu - vždyť sousedí s mým palácem! Dám ti místo ní jinou vinici, lepší, anebo jestli chceš, zaplatím ti její cenu ve stříbře."

3 (BKR) Odpověděl Nábot Achabovi: Nedejž mi toho Hospodin, abych měl dáti dědictví otců mých tobě.
3 (B21) Nábot ale Achabovi odpověděl: "Hospodin mě chraň! Nemůžu ti dát své otcovské dědictví."

4 (BKR) Tedy přišel Achab do domu svého, smutný jsa a hněvaje se pro řeč, kterouž mluvil jemu Nábot Jezreelský, řka: Nedám tobě dědictví otců svých. I lehl na lůžko své, a odvrátiv tvář svou, ani chleba nejedl.
4 (B21) Achab se vrátil domů mrzutý a nevrlý, protože mu Nábot Jizreelský řekl: "Své otcovské dědictví ti nedám!" Lehl si do postele, otočil se ke zdi a nechtěl ani jíst.

5 (BKR) V tom přišedši k němu Jezábel žena jeho, řekla jemu: Proč tak smutný jest duch tvůj, že ani nejíš chleba?
5 (B21) Když za ním přišla za ním jeho žena Jezábel, ptala se ho: "Co že jsi tak mrzutý? Ani jsi nic nesnědl."

6 (BKR) Kterýž odpověděl jí: Proto že jsem mluvil s Nábotem Jezreelským, a řekl jsem jemu: Dej mi vinici svou za peníze, aneb jestliže raději chceš, dámť jinou vinici za ni. On pak odpověděl: Nedám tobě své vinice.
6 (B21) Vyprávěl jí tedy: "Ale, mluvil jsem s Nábotem Jizreelským. Říkám mu: ‚Prodej mi svou vinici za stříbro, anebo jestli chceš, dám ti za ni jinou.' Jenže on na to: ‚Tu vinici ti nedám!'"

7 (BKR) I řekla mu Jezábel žena jeho: Takliž bys ty nyní spravoval království Izraelské? Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli, já tobě dám vinici Nábota Jezreelského.
7 (B21) Jeho žena Jezábel mu řekla: "No tak, jsi přece král Izraele. Vstaň, něco sněz a rozvesel se. Já ti tu vinici Nábota Jizreelského obstarám."

8 (BKR) Zatím napsala list jménem Achabovým, kterýž zapečetila jeho pečetí, a poslala ten list k starším a předním města jeho, spoluobyvatelům Nábotovým.
8 (B21) Potom napsala dopisy Achabovým jménem, zapečetila jeho pečetí a rozeslala je stařešinům a urozeným mužům ve městě, kde Nábot bydlel.

9 (BKR) Napsala pak v tom listu takto: Vyhlaste půst, a posaďte Nábota mezi předními z lidu,
9 (B21) V těch dopisech psala: "Vyhlaste půst a posaďte Nábota do čela lidu.

10 (BKR) A postavte dva muže nešlechetné proti němu, kteříž by svědčili na něj, řkouce: Zlořečil jsi Bohu a králi. Potom vyveďte ho a ukamenujte jej, ať umře.
10 (B21) Naproti němu posaďte nějaké dva ničemy, ať dosvědčí, že zlořečil Bohu i králi. Pak ho vyveďte a ukamenujte k smrti."

11 (BKR) Učinili tedy muži města toho, starší a přední, kteříž bydlili v městě jeho, jakž rozkázala jim Jezábel, tak jakž psáno bylo v listu, kterýž jim byla poslala.
11 (B21) Stařešinové a urození muži z města, kde Nábot bydlel, tedy udělali, co jim Jezábel nařídila v dopisech, které jim poslala.

12 (BKR) Vyhlásili půst, a posadili Nábota mezi předními z lidu.
12 (B21) Vyhlásili půst a posadili Nábota do čela lidu.

13 (BKR) Potom přišli ti dva muži nešlechetní, a posadivše se naproti němu, svědčili proti němu muži ti nešlechetní, proti Nábotovi před lidem, řkouce: Zlořečil Nábot Bohu a králi. I vyvedli ho za město a kamenovali jej, až umřel.
13 (B21) Pak přišli dva ničemové, posadili se naproti němu a veřejně Nábota obvinili: "Nábot zlořečil Bohu i králi!" Vyvedli ho tedy za město a ukamenovali k smrti.

14 (BKR) A poslali k Jezábel, řkouce: Ukamenovánť jest Nábot a umřel.
14 (B21) Potom poslali Jezábel zprávu: "Nábot byl ukamenován a je mrtev."

15 (BKR) I stalo se, jakž uslyšela Jezábel, že by ukamenován byl Nábot, a že by umřel, řekla Achabovi: Vstaň, vládni vinicí Nábota Jezreelského, kteréžť nechtěl dáti za peníze; neboť není živ Nábot, ale umřel.
15 (B21) Jakmile Jezábel slyšela, že Nábot byl ukamenován a je mrtev, řekla Achabovi: "Vstávej. Tu vinici Nábota Jizreelského, kterou ti odmítal prodat, už můžeš zabrat. Nábot není naživu, zemřel."

16 (BKR) A tak uslyšev Achab, že by umřel Nábot, vstal, aby šel do vinice Nábota Jezreelského, a aby ji ujal.
16 (B21) Když Achab uslyšel, že Nábot zemřel, vstal a šel tu vinici Nábota Jizreelského zabrat.

17 (BKR) Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí:
17 (B21) Eliáš Tišbejský tehdy dostal slovo Hospodinovo:

18 (BKR) Vstana, vyjdi vstříc Achabovi králi Izraelskému, kterýž bydlí v Samaří, a hle, jest na vinici Nábotově, do níž všel, aby ji ujal.
18 (B21) "Vstaň, jdi do Samaří vstříc izraelskému králi Achabovi. Hle, je na vinici, kterou přišel zabrat.

19 (BKR) A mluviti budeš k němu těmito slovy: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsi nezabil, ano sobě i nepřivlastnil? Mluv tedy k němu, řka: Takto praví Hospodin: Proto že lízali psi krev Nábotovu, i tvou krev také lízati budou.
19 (B21) Řekni mu: ‚Toto praví Hospodin: Vraždil jsi a teď ještě zabíráš?' A dodej: ‚Toto praví Hospodin: Tam, kde psi chlemtali krev Nábotovu, budou chlemtat i tvou.'"

20 (BKR) I řekl Achab Eliášovi: Což jsi mne našel, nepříteli můj? Kterýž odpověděl: Našel, nebo jsi prodal se, abys činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým.
20 (B21) "Tak jsi mě našel, můj nepříteli?" oslovil Achab Eliáše. "Ano," odpověděl, "protože ses zaprodal, abys páchal, co je v Hospodinových očích zlé.

21 (BKR) Aj, já uvedu na tebe zlé, a odejmu potomky tvé, a vypléním z domu Achabova močícího na stěnu, i zajatého i zanechaného v Izraeli.
21 (B21) Vzkazuje ti: ‚Hle, uvedu na tebe zlé věci. Vymetu za tebou tak, že Achabovy potomky dočista vyhladím z Izraele - pána i kmána až do posledního pacholka!

22 (BKR) A učiním s domem tvým jako s domem Jeroboáma syna Nebatova, a jako s domem Bázy syna Achiášova, pro zdráždění, kterýmž jsi mne popudil, a že jsi k hřešení přivodil Izraele.
22 (B21) Naložím s tvým domem jako s domem Jeroboáma, syna Nebatova, a jako s domem Baašy, syna Achiášova, protože jsi mě popouzel a svedl jsi Izrael k hříchu.'

23 (BKR) Ano i proti Jezábel mluvil Hospodin, řka: Psi žráti budou Jezábel mezi zdmi Jezreelskými.
23 (B21) A ohledně Jezábel Hospodin praví: ‚Jezábel budou žrát psi z celého jizreelského okolí.'

24 (BKR) Toho, kdož umře z domu Achabova v městě, psi žráti budou, a kdož umře na poli, ptáci nebeští jísti budou.
24 (B21) Kdo Achabovi zemře ve městě, toho psi sežerou, kdo mu zemře venku na cestě, toho ptáci rozklovou!"

25 (BKR) Nebo nebylo podobného Achabovi, kterýž by se prodal, aby činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým, proto že ho ponoukala Jezábel žena jeho.
25 (B21) (Vskutku nebyl nikdo jako Achab, kdo by se tak zaprodal, aby páchal, co je v Hospodinových očích zlé, jak ho k tomu ponoukala jeho žena Jezábel.

26 (BKR) Dopouštěl se zajisté věcí velmi ohavných, následuje modl vedlé všeho toho, čehož se dopouštěli Amorejští, kteréž vyplénil Hospodin od tváři synů Izraelských.
26 (B21) Páchal hrozné ohavnosti. Následoval hnusné modly přesně tak, jako to dělali Emorejci, které Hospodin vyhnal před syny Izraele.)

27 (BKR) I stalo se, když uslyšel Achab slova tato, že roztrhl roucho své, a vzav žíni na tělo své, postil se a léhal na pytli, a chodil krotce.
27 (B21) Jakmile Achab uslyšel ta slova, roztrhl své roucho, vzal na sebe pytlovinu, postil se, spával v pytlovině a choval se pokorně.

28 (BKR) Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí:
28 (B21) Eliáš Tišbejský tehdy dostal slovo Hospodinovo:

29 (BKR) Viděl-lis, jak se ponížil Achab před tváří mou? Poněvadž se tak ponížil před tváří mou, neuvedu toho zlého za dnů jeho, ale za dnů syna jeho uvedu to zlé na dům jeho.
29 (B21) "Vidíš, jak se přede mnou Achab pokořil? Protože se přede mnou tak pokořil, nepřivedu to neštěstí na jeho dům už za jeho dnů, ale až za dnů jeho syna."