  | 1. kniha kráľovBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | 1Kr 17, 1-24 |
1 1Kr 17, 1 Tedy Eliáš Tesbitský, obyvatel Galádský, mluvil k Achabovi: Živť jest Hospodin Bůh Izraelský, před jehož oblíčejem stojím, že nebude těchto let rosy ani deště, jediné vedlé řeči mé. 2 1Kr 17, 2 I stalo se slovo Hospodinovo k němu, řkoucí: 3 1Kr 17, 3 Odejdi odsud a obrať se k východu, a skrej se u potoka Karit, kterýž jest naproti Jordánu. 4 1Kr 17, 4 A budeš z toho potoka píti, krkavcům pak jsem přikázal, aby tě tam krmili. 5 1Kr 17, 5 Kterýž odšed, učinil, jakž mu přikázal Hospodin. Nebo odšed, usadil se při potoku Karit, kterýž byl proti Jordánu. 6 1Kr 17, 6 A krkavci přinášeli jemu chléb a maso každého jitra, též chléb a maso každého večera, a z potoka pil. 7 1Kr 17, 7 Tedy po přeběhnutí dnů některých vysechl ten potok, nebo nebylo žádného deště v té zemi. 8 1Kr 17, 8 I stalo se slovo Hospodinovo k němu, řkoucí: 9 1Kr 17, 9 Vstaň a jdi do Sarepty Sidonské, a buď tam. Aj, přikázal jsem ženě vdově, aby tě živila. 10 1Kr 17, 10 Kterýž vstav, šel do Sarepty, a přišel k bráně města, a aj, žena vdova sbírala tu dříví. A zavolav jí, řekl: Medle, přines mi trochu vody v nádobě, abych se napil. 11 1Kr 17, 11 A když šla, aby přinesla, zavolal jí zase a řekl: Medle, přines mi také kousek chleba v ruce své. 12 1Kr 17, 12 I odpověděla: Živť jest Hospodin Bůh tvůj, žeť nemám žádného chleba, ani podpopelného, kromě hrsti mouky v kbelíku a maličko oleje v nádobce, a aj, sbírám dvě dřevě, abych šla a připravila to sobě a synu svému, abychom snědouce to, za tím zemříti musili. 13 1Kr 17, 13 I řekl jí Eliáš: Neboj se. Jdi a učiň, jakž jsi řekla, a však udělej mi prvé z toho malý chléb podpopelný a přines mi; potom sobě a synu svému uděláš. 14 1Kr 17, 14 Neboť toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Mouka z kbelíka toho nebude strávena, aniž oleje v nádobce té ubude až do toho dne, když dá Hospodin déšť na zemi. 15 1Kr 17, 15 I šla a učinila vedlé řeči Eliášovy, a jedla ona i on i čeled její až do těch dní. 16 1Kr 17, 16 Z kbelíka toho mouka nebyla strávena, aniž oleje v nádobce ubylo, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil skrze Eliáše. 17 1Kr 17, 17 A když to přeběhlo, stalo se, že se roznemohl syn ženy, paní toho domu, a byla nemoc jeho velmi těžká, tak že nezůstalo v něm dýchání. 18 1Kr 17, 18 Protož řekla Eliášovi: Co mně a tobě, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomenul nepravost mou, a umořil syna mého? 19 1Kr 17, 19 Kterýž odpověděl jí: Dej sem syna svého. A vzav ho z lůna jejího, vnesl jej na síň, kdež sám přebýval, a položil ho na lůžko své. 20 1Kr 17, 20 Tedy volal k Hospodinu a řekl: Hospodine Bože můj, také-liž s tou vdovou, u kteréž pohostinu jsem, tak zle nakládáš, že jsi umořil syna jejího? 21 1Kr 17, 21 A roztáh se nad dítětem po třikrát, zvolal k Hospodinu a řekl: Hospodine Bože můj, prosím, nechť se navrátí duše dítěte tohoto do vnitřností jeho. 22 1Kr 17, 22 I vyslyšel Hospodin hlas Eliášův, a navrátila se duše dítěte do vnitřností jeho, i ožilo. 23 1Kr 17, 23 A vzav Eliáš dítě, snesl je z síně do domu, a dal je matce jeho. I řekl Eliáš: Pohleď, syn tvůj živ jest. 24 1Kr 17, 24 Tedy řekla žena Eliášovi: Jižť jsem nyní poznala, že jsi muž Boží, a že řeč Hospodinova v ústech tvých jest pravá.
| | | 1Kr 17, 1-24 |
Verš 1
Tedy Eliáš Tesbitský, obyvatel Galádský, mluvil k Achabovi: Živť jest Hospodin Bůh Izraelský, před jehož oblíčejem stojím, že nebude těchto let rosy ani deště, jediné vedlé řeči mé.
Jak 5:17 - Eliáš člověk byl týmž bídám jako i my poddaný, a modlitbou modlil se, aby nepršelo, i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců.
Verš 9
Vstaň a jdi do Sarepty Sidonské, a buď tam. Aj, přikázal jsem ženě vdově, aby tě živila.
Lk 4:25 - Ale v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Izraelském, kdyžto zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců, takže byl hlad veliký po vší zemi,
1Kr 17,1 - Tesbe je asi dnešné zborenisko el-Istib, 13 km severne od rieky Jabok.
1Kr 17,6 - Podľa LXX krkavce donášali ráno chlieb a večer mäso.
1Kr 17,9 - Sarepta je dnešná dedinka Sarafand medzi Týrom a Sidonom (dnešnou Saidou). Eliáš mal aj pohanom hlásať pravého Boha.
1Kr 17,18 - Poverčivá pohanka sa bojí Eliáša a jeho Boha. Myslí si, že si prísny Boh Izraelitov v prítomnosti svätého muža pripomenul nejaký jej hriech a tresce ju zaň. Zabúda, koľko dobroty jej preukazuje Boh, a to zázračným spôsobom, prostredníctvom Eliáša, a bola by radšej, keby Eliáš nebol u nej.
1Kr 17,21 - Porov. 2 Kr 4,34; Sk 20,10.
