2. kniha Samuelova

1 (B21) Joáb, syn Ceruji, poznal, že král myslí na Abšaloma.
1 (KAT) Joab, syn Sarvie, sa dozvedel, že kráľovo srdce sa kloní k Absolónovi.

2 (B21) Poslal proto do Tekoje a přivedl odtud jednu moudrou ženu, které řekl: "Budeš dělat, že máš smutek. Oblékni si smuteční šaty, nemaž se mastí a chovej se jako žena, která už dlouho truchlí nad mrtvým.
2 (KAT) Preto Joab poslal do Tekuy, dal odtiaľ priviesť múdru ženu a povedal jej: „Predstieraj smútok, obleč sa do smútočných šiat a nepomaž sa olejom, aby si vyzerala ako žena, ktorá už dlhý čas smúti za mŕtvym!

3 (B21) Půjdeš ke králi a tohle mu povíš." A Joáb ji naučil, co má říkat.
3 (KAT) Potom pôjdeš ku kráľovi a budeš mu takto hovoriť.“ A Joab jej vložil do úst slová.

4 (B21) A tak ta tekojská žena šla za králem. Padla tváří k zemi, poklonila se a zvolala: "Králi, pomoz!"
4 (KAT) Žena z Tekuy išla ku kráľovi, vrhla sa tvárou na zem, klaňala sa a povedala: „Pomôž, kráľu!“

5 (B21) "Co je ti?" zeptal se král. "Jsem vdova," odpověděla, "muž mi zemřel.
5 (KAT) Kráľ sa jej spýtal: „Čo ti je?“ Odpovedala: „Ach, som vdova, muž mi zomrel.

6 (B21) Tvá služebnice měla dva syny. Ti se ale na poli pohádali; nebyl tam nikdo, kdo by je od sebe odtrhl, a tak jeden druhého udeřil a zabil.
6 (KAT) Tvoja služobnica mala dvoch synov. Tí dvaja sa povadili na poli a keďže nebolo nikoho, kto by bol medzi nimi zakročil, zrazil jeden toho druhého a usmrtil ho.

7 (B21) Teď se ale všichni příbuzní obrátili proti tvé služebnici. Říkají: ‚Vydej toho bratrovraha! Zabijeme ho za to, že zavraždil svého bratra.' Tak chtějí zahubit i dědice. Uhasí i tu jiskřičku, co mi zbývá! Po manželovi mi tu na zemi nezůstane ani jméno, ani potomstvo..."
7 (KAT) A hľa, povstal celý rod proti tvojej služobnici. Hovoria: »Vydaj toho, čo si zabil brata, nech ho zabijeme za život jeho brata, ktorého zabil, a vyhladíme aj dediča!« Chcú vyhasiť uhlík, ktorý mi ostal, aby po mojom mužovi neostalo meno ani potomstvo na zemi.“

8 (B21) "Vrať se domů, já o tvé věci rozhodnu," přerušil ji král.
8 (KAT) Nato kráľ povedal žene: „Choď domov, ja vydám rozkaz v tvoj prospech.“

9 (B21) Tekojská žena ale králi řekla: "Všechna vina, pane králi, ať padne na mě a na můj dům. Král a jeho trůn ať jsou bez viny."
9 (KAT) Ale žena z Tekuy povedala kráľovi: „Môj kráľovský pane, na mne bude vina a na dome môjho otca, kráľ však a jeho dom je nevinný.“

10 (B21) Na to jí král odpověděl: "Kdyby někdo tobě nebo tvému domu vyhrožoval, přiveď ho ke mně. Pak už si na tebe nikdy nedovolí!"
10 (KAT) Kráľ povedal: „Ak ti niekto niečo povie, doveď ho ku mne a viac sa ťa nedotkne!“

11 (B21) Tehdy řekla: "Kéž prosím král prohlásí při Hospodinu, svém Bohu, že zabrání krevnímu mstiteli rozmnožit neštěstí zabitím mého syna." Na to prohlásil: "Jakože je živ Hospodin, tvému synovi nespadne z hlavy ani vlas!"
11 (KAT) Odpovedala: „Nech si kráľ spomenie na Pána, svojho Boha, aby pomstiteľov krvi, ktorí chcú zabíjať, nebolo priveľa a aby nezabili môjho syna!“ Odpovedal: „Ako žije Pán, tvojmu synovi nepadne ani vlások na zem!“

12 (B21) "Smí tvá služebnice povědět panu králi ještě něco?" zeptala se žena. "Mluv," přivolil.
12 (KAT) Vtedy žena vravela: „Môže tvoja služobnica povedať svojmu pánovi slovo?“ Odpovedal: „Vrav!“

13 (B21) Tehdy mu řekla: "Proč ty sám smýšlíš podobně proti Božímu lidu? Když král takto mluví, jako by obvinil sám sebe - vždyť sám nedovolil svému vyhnanci vrátit se domů.
13 (KAT) Žena povedala: „Prečo si myslíš niečo podobné proti ľudu Božiemu? A keď kráľ vypovedal to slovo, je to priam hriech, lebo kráľ nedovoľuje, aby sa vrátil jeho vyhnanec!

14 (B21) Všichni jsme přece smrtelní. Jsme jako voda na zem rozlitá, která se nedá posbírat. Bůh ale nechce brát život. Připravuje způsoby, aby od něj vyhnanec nezůstal zahnán nadobro.
14 (KAT) Lebo isto zomrieme a sme ako voda vyliata na zem, ktorú nemožno pozbierať. Ale Boh neberie život a myslí na to, aby vyhnanca neodohnal od seba.

15 (B21) Proto jsem přišla; chtěla jsem to panu králi vypovědět, protože mi ti lidé nahnali strach. Tvá služebnice si řekla: Povím to králi. Co když král prosbě své služky vyhoví?
15 (KAT) Nuž teraz som prišla, aby som toto povedala svojmu kráľovskému pánovi. Lebo ľudia ma nastrašili. Preto si tvoja služobnica myslela: Budem hovoriť s kráľom, azda kráľ vypočuje reč svojej slúžky.

16 (B21) Možná král svou služku vyslyší a zachrání ji ze spárů toho, kdo mě chce i s mým synem vyhladit z Božího dědictví.
16 (KAT) Lebo kráľ vyslyší a vyslobodí svoju slúžku z ruky človeka, ktorý chce z Božieho dedičstva vyhubiť naraz mňa i môjho syna.

17 (B21) Tvá služebnice si řekla: Kéž slovo pana krále přinese klid. Vždyť pan král rozlišuje dobro a zlo jako Boží anděl. Kéž je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou!"
17 (KAT) Tvoja služobnica si povedala: Nech mi slovo kráľa, môjho pána, slúži na uspokojenie. Veď je môj kráľovský pán ako Boží anjel, počúva dobré i zlé. A Pán, tvoj Boh, nech je s tebou!“

18 (B21) "Na něco se tě zeptám, přerušil ji král. "Nic přede mnou netaj." "Mluv prosím, pane králi," odpověděla.
18 (KAT) Vtedy kráľ povedal žene: „Nezataj predo mnou nič, čo sa ťa spýtam!“ Žena odpovedala: „Nech hovorí môj kráľovský pán!“

19 (B21) "Nemá v tom všem prsty Joáb?" zeptal se jí. "Jakože jsi živ, pane králi!" zvolala. "Před slovy pana krále člověk neunikne napravo ani nalevo. Ano, tvůj služebník Joáb mi to přikázal; to on tvou služebnici naučil všechna tato slova.
19 (KAT) A kráľ povedal: „Nie je s tebou v tomto celom Joabova ruka?“ Žena vravela: „Ako žiješ, môj kráľovský pane, nik nemôže uhnúť ani napravo, ani naľavo od ničoho, čo vravel môj kráľovský pán. Lebo tvoj sluha Joab ma poveril a on dal do úst tvojej slúžky všetky tieto slová.

20 (B21) Tvůj služebník Joáb to udělal, aby změnil stav té věci. Můj pán je ale moudrý jako Boží anděl; ví o všem, co se děje na zemi."
20 (KAT) Tvoj sluha Joab to urobil, aby dal veci iný výzor. Ale môj pán je taký múdry, ako je múdry Boží anjel, a vie všetko, čo je na zemi.“

21 (B21) Král pak promluvil s Joábem: "Tak dobře, udělám to. Jdi a přiveď mého chlapce Abšaloma zpátky."
21 (KAT) Potom kráľ hovoril Joabovi: „Hľa, splním túto vec! Nuž choď a doveď naspäť chlapca Absolóna!“

22 (B21) Joáb padl tváří k zemi, klaněl se a děkoval králi: "Dnes tvůj služebník poznal, že jsem u tebe došel přízně, můj pane a králi, neboť král vyhověl prosbě svého služebníka."
22 (KAT) Joab padol tvárou na zem, holdoval a žehnal kráľovi. A Joab povedal: „Dnes poznal tvoj sluha, že som našiel milosť v tvojich očiach, môj kráľovský pane, pretože kráľ splnil túto prosbu svojho sluhu.“

23 (B21) Potom Joáb vstal, odešel do Gešuru a přivedl Abšaloma do Jeruzaléma.
23 (KAT) Potom Joab vstal, išiel do Gesuru a priviedol Absolóna do Jeruzalema.

24 (B21) Král však prohlásil: "Smí jít k sobě domů, ale ať mi nechodí na oči." Abšalom se tedy vrátil domů, ale králi na oči nesměl.
24 (KAT) Vtedy kráľ povedal: „Nech sa vráti do svojho domu, ale moju tvár neuvidí!“ Absolón sa teda vrátil do svojho domu, ale kráľovu tvár nevidel.

25 (B21) V celém Izraeli nebyl tak vyhlášený krasavec jako Abšalom. Od hlavy až k patě neměl jedinou vadu.
25 (KAT) V celom Izraeli však nebolo takého krásneho muža, ako bol Absolón. Veľmi ho vychvaľovali. Od chodidla nohy až po temä nebolo na ňom chyby.

26 (B21) Když si stříhal vlasy (nechával si je stříhat vždy jednou za rok, protože ho už tížily), potom je zvážil a bylo to 200 šekelů podle královské váhy!
26 (KAT) A keď sa ostrihal - strihal sa na konci každého roku, musel sa strihať, lebo mu boli ťažké vlasy -, vlasy z jeho hlavy vážili dvesto šeklov podľa kráľovskej váhy.

27 (B21) Abšalomovi se narodili tři synové a jedna dcera jménem Támar; vyrostla z ní překrásná žena.
27 (KAT) Absolónovi sa narodili traja synovia a jedna dcéra, volala sa Tamar. Bola to žena pekného vzhľadu.

28 (B21) Abšalom už byl v Jeruzalémě dva roky, ale stále ještě nesměl králi na oči.
28 (KAT) Absolón býval v Jeruzaleme dva roky a kráľovu tvár nevidel.

29 (B21) Chtěl proto ke králi vyslat Joába, ale když si pro něj poslal, Joáb nechtěl přijít. Poslal pro něj tedy znovu, ale on nechtěl přijít ani podruhé.
29 (KAT) Preto Absolón poslal po Joaba, chcel ho poslať ku kráľovi, ale nechcel k nemu prísť. Poslal poň aj druhý raz, a nechcel prísť.

30 (B21) Tehdy Abšalom řekl svým služebníkům: "Víte, že Joábovo pole sousedí s mým. Má na něm ječmen; jděte a zapalte mu ho." A tak Abšalomovi služebníci to pole vypálili.
30 (KAT) Vtedy povedal sluhom: „Pozrite Joabov ostredok pri mojom! Má tam jačmeň, choďte a podpáľte ho!“ A Absolónovi sluhovia roľu podpálili. (Joabovi sluhovia prišli s roztrhnutým rúchom a vraveli: „Absolónovi sluhovia podpálili ostredok.“)

31 (B21) Joáb pak hned přišel za Abšalomem domů. "Jak to, že mi tví služebníci vypálili pole?" ptal se ho.
31 (KAT) Nato sa Joab vybral a išiel k Absolónovi do domu a spýtal sa ho: „Prečo podpálili tvoji sluhovia môj ostredok?“

32 (B21) "Víš, že jsem ti vzkazoval, že máš za mnou přijít," odpověděl mu Abšalom. "Chci tě poslat za králem, aby ses ho zeptal, proč jsem se vlastně měl vrátit z Gešuru. Bylo by mi lépe, kdybych tam zůstal! Chci už krále vidět! Jestli na mně zůstává vina, ať mě dá raději zabít."
32 (KAT) Absolón odpovedal Joabovi: „Hľa, poslal som po teba s odkazom: Príď sem, chcem ťa poslať ku kráľovi s odkazom: Načo som prišiel z Gesuru? Lepšie by mi bolo, keby som bol ešte tam! - Ale teraz chcem vidieť kráľovu tvár a ak je na mne vina, nech ma zabije!“

33 (B21) Joáb tedy šel za králem a vyřídil mu to. Král potom Abšaloma k sobě pozval, a ten k němu přišel a poklonil se před ním až k zemi. Král pak Abšaloma políbil.
33 (KAT) Joab išiel ku kráľovi a oznámil mu to. On zavolal Absolóna, ktorý prišiel ku kráľovi a uklonil sa pred kráľom až po zem. A kráľ Absolóna pobozkal.