2. kniha Samuelova

1 (B21) Joáb, syn Ceruji, poznal, že král myslí na Abšaloma.
1 (ROH) A keď zvedel Joáb, syn Ceruje, že srdce kráľovo túži po Absalomovi,

2 (B21) Poslal proto do Tekoje a přivedl odtud jednu moudrou ženu, které řekl: "Budeš dělat, že máš smutek. Oblékni si smuteční šaty, nemaž se mastí a chovej se jako žena, která už dlouho truchlí nad mrtvým.
2 (ROH) poslal Joáb do Tekoe a doviedol odtiaľ múdru ženu, ktorej povedal: Nože rob, ako keby si smútila a obleč si, prosím, smútočné rúcho a nepomaž sa olejom, ale buď ako žena, ktorá už dlhý čas smúti za mŕtvym.

3 (B21) Půjdeš ke králi a tohle mu povíš." A Joáb ji naučil, co má říkat.
3 (ROH) Pojdeš ku kráľovi a budeš mu takto hovoriť. A tak vložil Joáb tie slová do jej úst.

4 (B21) A tak ta tekojská žena šla za králem. Padla tváří k zemi, poklonila se a zvolala: "Králi, pomoz!"
4 (ROH) A tedy žena Tekoanka vravela kráľovi a padnúc na svoju tvár na zem poklonila sa a riekla: Pomôž, ó, kráľu!

5 (B21) "Co je ti?" zeptal se král. "Jsem vdova," odpověděla, "muž mi zemřel.
5 (ROH) A kráľ jej povedal: Čo chceš? A ona riekla: Ale som žena vdova, a môj muž zomrel.

6 (B21) Tvá služebnice měla dva syny. Ti se ale na poli pohádali; nebyl tam nikdo, kdo by je od sebe odtrhl, a tak jeden druhého udeřil a zabil.
6 (ROH) A tvoja dievka mala dvoch synov, ktorí sa povadili na poli, a pretože nebolo medzi nimi toho, kto by bol vyslobodil, uderil jeden druhého a zabil ho.

7 (B21) Teď se ale všichni příbuzní obrátili proti tvé služebnici. Říkají: ‚Vydej toho bratrovraha! Zabijeme ho za to, že zavraždil svého bratra.' Tak chtějí zahubit i dědice. Uhasí i tu jiskřičku, co mi zbývá! Po manželovi mi tu na zemi nezůstane ani jméno, ani potomstvo..."
7 (ROH) A hľa, povstala celá rodina na tvoju dievku a hovoria: Vydaj toho, ktorý zabil svojho brata, aby sme ho zabili za život jeho brata, ktorého zavraždil, a vyhladíme aj dediča! A tak vyhasia aj moju iskru, ktorá ešte pozostala, aby nezanechali môjmu mužovi mena ani zbytku na tvári zeme.

8 (B21) "Vrať se domů, já o tvé věci rozhodnu," přerušil ji král.
8 (ROH) A kráľ povedal žene: Iď do svojho domu, a ja rozkážem o tebe.

9 (B21) Tekojská žena ale králi řekla: "Všechna vina, pane králi, ať padne na mě a na můj dům. Král a jeho trůn ať jsou bez viny."
9 (ROH) Ale žena Tekoanka povedala kráľovi: Na mňa, môj pán kráľ, nech padne tá neprávosť a na dom môjho otca, a kráľ a jeho trón nech je bez viny.

10 (B21) Na to jí král odpověděl: "Kdyby někdo tobě nebo tvému domu vyhrožoval, přiveď ho ke mně. Pak už si na tebe nikdy nedovolí!"
10 (ROH) A kráľ povedal: Toho, kto by ti ešte niečo hovoril, doveď ku mne, a nedotkne sa ťa viacej.

11 (B21) Tehdy řekla: "Kéž prosím král prohlásí při Hospodinu, svém Bohu, že zabrání krevnímu mstiteli rozmnožit neštěstí zabitím mého syna." Na to prohlásil: "Jakože je živ Hospodin, tvému synovi nespadne z hlavy ani vlas!"
11 (ROH) A riekla: Nech sa, prosím, rozpomenie kráľ na Hospodina, svojho Boha, aby sa nerozmnožili pomstitelia krvi, ktorí by chceli zahubiť, a aby nezahladili môjho syna. A on povedal na to: Jako že žije Hospodin, že ani vlas tvojho syna nepadne na zem.

12 (B21) "Smí tvá služebnice povědět panu králi ještě něco?" zeptala se žena. "Mluv," přivolil.
12 (ROH) No, žena riekla: Dovoľ, prosím, žeby prehovorila tvoja dievka k svojmu pánovi kráľovi ešte slovo. A povedal: Hovor!

13 (B21) Tehdy mu řekla: "Proč ty sám smýšlíš podobně proti Božímu lidu? Když král takto mluví, jako by obvinil sám sebe - vždyť sám nedovolil svému vyhnanci vrátit se domů.
13 (ROH) A žena riekla: A prečo si ty myslel podobnú vec proti ľudu Božiemu? Lebo kráľ hovoriac túto reč je ako ten, kto sa dopúšťa viny, keď nechce kráľ zpät dopraviť svojho vyhnaného.

14 (B21) Všichni jsme přece smrtelní. Jsme jako voda na zem rozlitá, která se nedá posbírat. Bůh ale nechce brát život. Připravuje způsoby, aby od něj vyhnanec nezůstal zahnán nadobro.
14 (ROH) Lebo je isté, že všetci pomrieme a sme jako vody, rozliate na zem, ktoré nie je možné zase sobrať. A Bôh, hoci nehľadí na ničí život, jednako len hľadá spôsob, aby nevyhnali od neho vyhnaného.

15 (B21) Proto jsem přišla; chtěla jsem to panu králi vypovědět, protože mi ti lidé nahnali strach. Tvá služebnice si řekla: Povím to králi. Co když král prosbě své služky vyhoví?
15 (ROH) A teraz, že som prišla hovoriť s kráľom, svojím pánom, toto slovo, stalo sa to preto, že ma strašil ľud, a preto riekla tvoja dievka: Nech prehovorím s kráľom, možno, že kráľ vyplní žiadosť svojej služobnice.

16 (B21) Možná král svou služku vyslyší a zachrání ji ze spárů toho, kdo mě chce i s mým synem vyhladit z Božího dědictví.
16 (ROH) Lebo kráľ vyslyší a vytrhne svoju služobnicu z ruky toho muža, ktorý chce zahladiť mňa i môjho syna spolu z dedičstva Božieho.

17 (B21) Tvá služebnice si řekla: Kéž slovo pana krále přinese klid. Vždyť pan král rozlišuje dobro a zlo jako Boží anděl. Kéž je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou!"
17 (ROH) A taktiež povedala tvoja dievka: Nechže mi je slovo môjho pána kráľa na upokojenie, lebo môj pán kráľ je ako anjel Boží, ochotný vypočuť, už či je dobré a či zlé. A Hospodin, tvoj Bôh, nech je s tebou!

18 (B21) "Na něco se tě zeptám, přerušil ji král. "Nic přede mnou netaj." "Mluv prosím, pane králi," odpověděla.
18 (ROH) A kráľ odpovedal a riekol žene: Nezataj, prosím, predo mnou ničoho, na čo sa ťa opýtam. A žena povedala: Nech hovorí, prosím, môj pán kráľ.

19 (B21) "Nemá v tom všem prsty Joáb?" zeptal se jí. "Jakože jsi živ, pane králi!" zvolala. "Před slovy pana krále člověk neunikne napravo ani nalevo. Ano, tvůj služebník Joáb mi to přikázal; to on tvou služebnici naučil všechna tato slova.
19 (ROH) Vtedy povedal kráľ: Či nie je s tebou ruka Joábova vo všetkom tomto? A žena odpovedala a riekla: Jako že žije tvoja duša, môj pán kráľ, nemožno uchýliť sa ani napravo ani naľavo nikomu od ničoho toho, čo hovoril môj pán kráľ, lebo on, tvoj služobník Joáb, mi to rozkázal a on položil do úst tvojej dievky všetky tieto slová.

20 (B21) Tvůj služebník Joáb to udělal, aby změnil stav té věci. Můj pán je ale moudrý jako Boží anděl; ví o všem, co se děje na zemi."
20 (ROH) Aby som tak obrátila tvár veci, to učinil tvoj služobník Joáb. Ale môj pán je múdry, ktorého múdrosť je ako múdrosť anjela Božieho, ktorý vie všetko, čo sa deje na zemi.

21 (B21) Král pak promluvil s Joábem: "Tak dobře, udělám to. Jdi a přiveď mého chlapce Abšaloma zpátky."
21 (ROH) Preto povedal kráľ Joábovi: Nože hľa, učinil som tú vec. Iď tedy a doveď zpät chlapca, Absaloma.

22 (B21) Joáb padl tváří k zemi, klaněl se a děkoval králi: "Dnes tvůj služebník poznal, že jsem u tebe došel přízně, můj pane a králi, neboť král vyhověl prosbě svého služebníka."
22 (ROH) Vtedy padnul Joáb na svoju tvár na zem a pokloniac sa dobrorečil kráľovi a riekol Joáb: Dneská poznal tvoj služobník, že som našiel milosť v tvojich očiach, môj pán kráľ, keď splnil kráľ žiadosť svojho služobníka.

23 (B21) Potom Joáb vstal, odešel do Gešuru a přivedl Abšaloma do Jeruzaléma.
23 (ROH) Potom vstal Joáb a odišiel do Gešúra a doviedol Absaloma do Jeruzalema.

24 (B21) Král však prohlásil: "Smí jít k sobě domů, ale ať mi nechodí na oči." Abšalom se tedy vrátil domů, ale králi na oči nesměl.
24 (ROH) A kráľ povedal: Nech sa obráti do svojho domu, ale mojej tvári nech neuvidí! A tak sa obrátil Absalom do svojho domu a nevidel tvári kráľovej.

25 (B21) V celém Izraeli nebyl tak vyhlášený krasavec jako Abšalom. Od hlavy až k patě neměl jedinou vadu.
25 (ROH) A v celom Izraelovi nebolo takého krásneho muža, jako bol Absalom, aby bol býval tak veľmi chválený. Od spodku jeho nohy až po vrch jeho hlavy nebolo na ňom vady.

26 (B21) Když si stříhal vlasy (nechával si je stříhat vždy jednou za rok, protože ho už tížily), potom je zvážil a bylo to 200 šekelů podle královské váhy!
26 (ROH) A keď ostrihal svoju hlavu - a strihával ju vždy po roku, pretože bola ťažká s toľkými vlasmi na ňom, a preto ju strihával -, a odvážil vlasy svojej hlavy, vážily dvesto šeklov váhy kráľovej.

27 (B21) Abšalomovi se narodili tři synové a jedna dcera jménem Támar; vyrostla z ní překrásná žena.
27 (ROH) A Absalomovi sa narodili traja synovia a jedna dcéra, ktorej bolo meno Támar. Bola to žena krásneho vzozrenia.

28 (B21) Abšalom už byl v Jeruzalémě dva roky, ale stále ještě nesměl králi na oči.
28 (ROH) A Absalom býval v Jeruzaleme celé dva roky, ale nevidel tvári kráľovej.

29 (B21) Chtěl proto ke králi vyslat Joába, ale když si pro něj poslal, Joáb nechtěl přijít. Poslal pro něj tedy znovu, ale on nechtěl přijít ani podruhé.
29 (ROH) Preto poslal Absalom poslov k Joábovi, aby ho poslal ku kráľovi. Ale nechcel prijsť k nemu. A poslal ešte i po druhé, ale nechcel prijsť.

30 (B21) Tehdy Abšalom řekl svým služebníkům: "Víte, že Joábovo pole sousedí s mým. Má na něm ječmen; jděte a zapalte mu ho." A tak Abšalomovi služebníci to pole vypálili.
30 (ROH) Vtedy povedal svojim služobníkom: Hľaďte, čiastka Joábova leží vedľa môjho poľa, a má tam jačmeň. Iďte a zapáľte ju ohňom. A tak zapálili služobníci Absalomovi tú čiastku ohňom.

31 (B21) Joáb pak hned přišel za Abšalomem domů. "Jak to, že mi tví služebníci vypálili pole?" ptal se ho.
31 (ROH) Vtedy vstal Joáb a vošiel k Absalomovi do domu a povedal mu: Prečo zapálili tvoji služobníci čiastku, ktorá patrí mne, ohňom?

32 (B21) "Víš, že jsem ti vzkazoval, že máš za mnou přijít," odpověděl mu Abšalom. "Chci tě poslat za králem, aby ses ho zeptal, proč jsem se vlastně měl vrátit z Gešuru. Bylo by mi lépe, kdybych tam zůstal! Chci už krále vidět! Jestli na mně zůstává vina, ať mě dá raději zabít."
32 (ROH) A Absalom povedal Joábovi: Hľa, poslal som k tebe poslov s odkazom: Prijdi sem, a pošlem ťa ku kráľovi, aby si mu povedal: Načo som prišiel z Gešúra? Lepšie by mi bolo, keby som bol tam ešte i teraz. Preto teraz nech uvidím tvár kráľovu, a jestli je na mne nejaká neprávosť, nuž nech ma zabije!

33 (B21) Joáb tedy šel za králem a vyřídil mu to. Král potom Abšaloma k sobě pozval, a ten k němu přišel a poklonil se před ním až k zemi. Král pak Abšaloma políbil.
33 (ROH) A tak vošiel Joáb ku kráľovi a oznámil mu to. Na to dal zavolať Absaloma, a on vojdúc ku kráľovi poklonil sa mu padnúc na svoju tvár na zem pred kráľom. A kráľ bozkal Absaloma.