2. kniha Samuelova

1 (BKR) I stalo se potom, že Absolon syn Davidův měl sestru krásnou, jménem Támar; i zamiloval ji Amnon syn Davidův.
1 (B21) Uplynul nějaký čas. Davidův syn Abšalom měl krásnou sestru jménem Támar a jiný Davidův syn, Amnon, se do ní zamiloval.

2 (BKR) A tak se o to trápil Amnon, že i v nemoc upadl pro Támar sestru svou; nebo panna byla, a viděl Amnon, že nesnadně bude jí moci co učiniti.
2 (B21) Amnon se pro svou sestru Támar tak soužil, až z toho onemocněl. Byla to panna a jemu se zdálo nemožné něčeho u ní dosáhnout.

3 (BKR) Měl pak Amnon přítele, jehož jméno bylo Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý.
3 (B21) Amnon měl jednoho přítele jménem Jonadab. Tento Jonadab, syn Davidova bratra Šimey, byl velmi chytrý člověk.

4 (BKR) I řekl jemu: Proč tak chřadneš, synu králův, den ode dne? Neoznámíš-liž mi? I řekl mu Amnon: Támar sestru Absolona bratra svého miluji.
4 (B21) "Co že tak den za dnem chřadneš, královský synu? Nesvěříš se mi?" vyptával se ho. "Miluji Támar, sestru mého bratra Abšaloma," prozradil mu Amnon.

5 (BKR) Tedy řekl jemu Jonadab: Polož se na lůže své a udělej se nemocným, a když přijde otec tvůj, aby tě navštívil, díš jemu: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a dá mi jísti, připravíc před očima mýma pokrm, abych viděl a jedl z ruky její.
5 (B21) "Ulehni na lůžko a dělej, že jsi nemocný," poradil mu Jonadab. "Až se na tebe přijde podívat otec, řekneš mu: Kdyby tak mohla přijít má sestra Támar a nakrmila mě. Připravila by jídlo tady u mě, abych se díval, a pak by mě krmila."

6 (BKR) A tak složil se Amnon, dělaje se nemocným. A když přišel král, aby ho navštívil, řekl Amnon králi: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a připraví před očima mýma asi dvě krmičky, abych pojedl z ruky její.
6 (B21) Amnon si tedy lehl a dělal, že je nemocný. Když se na něj přišel podívat král, Amnon mu řekl: "Kdyby tak mohla přijít má sestra Támar, připravit mi tu pár srdíček a nakrmit mě."

7 (BKR) Protož poslal David k Támar do domu, řka: Jdi hned do domu Amnona bratra svého a připrav mu krmičku.
7 (B21) David poslal k Támar domů vzkaz: "Zajdi prosím do domu svého bratra Amnona a připrav mu jídlo."

8 (BKR) I šla Támar do domu Amnona bratra svého; on pak ležel. A vzavši mouky, zadělala ji, a připravivši krmičku před očima jeho, uvařila ji.
8 (B21) Támar tedy šla do domu svého bratra Amnona. Zatímco ležel a díval se, vzala těsto, uhnětla z něj srdíčka a upekla je.

9 (BKR) Potom vzavši pánvici, vyložila před něj, a on nechtěl jísti. (I řekl Amnon: Spravte to, ať vyjdou všickni ven. I vyšli od něho všickni.
9 (B21) Potom mu je z pánve nabídla, ale Amnon odmítl jíst. "Ať jdou všichni pryč!" zvolal. Když všichni odešli,

10 (BKR) Řekl pak Amnon k Támar: Přines tu krmičku do pokojíka, abych pojedl z ruky tvé. A vzavši Támar krmičku, kterouž připravila, přinesla ji před Amnona bratra svého do pokojíka.)
10 (B21) požádal Támar: "Přines mi jídlo do ložnice a nakrm mě." Támar tedy vzala srdíčka, která připravila, a donesla je Amnonovi do ložnice.

11 (BKR) Ale když mu podávala, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Poď, lež se mnou, sestro má.
11 (B21) Když mu je podávala, aby se najedl, zmocnil se jí a začal ji přemlouvat: "Pojď, lehni si se mnou, sestřičko."

12 (BKR) Kterážto řekla jemu: Nikoli, bratře můj, nečiň mi násilí, nebo ne tak se má díti v Izraeli. Neprovoď nešlechetnosti této.
12 (B21) "Bratře, to ne!" vykřikla. "Nesmíš mě zneuctít! To se přece v Izraeli nedělá! Neprováděj takovou hanebnost!

13 (BKR) Nebo já na koho svedu pohanění své? Ty pak budeš jako jeden z nejnešlechetnějších v Izraeli. Raději tedy mluv medle s králem, nebo neodepřeť mne tobě.
13 (B21) Co pak bude se mnou? Kam se poděju se svou hanbou? A co ty? Byl bys v Izraeli jako nějaký hanebník. Prosím, promluv raději s králem - tobě mě jistě neodepře!"

14 (BKR) Ale nechtěl uposlechnouti hlasu jejího, nýbrž zmocniv se jí, učinil jí násilí a ležel s ní.
14 (B21) On však nedbal, neslyšel. Přemohl ji a znásilnil. Jakmile se s ní ale vyspal,

15 (BKR) Potom vzal ji Amnon v nenávist velikou velmi, tak že větší byla nenávist, kterouž nenáviděl jí, než milost, kterouž ji miloval. I řekl jí Amnon: Vstaň a jdi pryč.
15 (B21) začal ji nenávidět. Nenávist, kterou k ní cítil, byla ještě větší než láska, kterou ji předtím miloval. "Vstaň! Jdi pryč!" přikázal jí.

16 (BKR) Kterážto odpověděla jemu: Za příčinou převelmi zlé věci té, kterouž jsi při mně spáchal, druhé horší se dopouštíš, že mne vyháníš. On pak nechtěl jí slyšeti.
16 (B21) "To ne," prosila ho. "Vyhnat mě by byla ještě větší špatnost, než co jsi mi už udělal!" On však nedbal, neslyšel.

17 (BKR) Ale zavolav mládence, kterýž mu přisluhoval, řekl: Vyveď hned tuto ode mne ven, a zamkni dvéře po ní.
17 (B21) Zavolal svého sluhu a přikázal: "Tuhle ať odsud vyvedou. A zamkni za ní!"

18 (BKR) (Měla pak na sobě sukni proměnných barev, nebo v takových sukních chodívaly dcery královské panny.) A tak vyvedl ji ven služebník jeho a zamkl dvéře po ní.
18 (B21) Sluha ji tedy vyvedl ven a zamkl za ní dveře. Měla na sobě zdobenou suknici; takové šaty totiž nosívaly královy panenské dcery.

19 (BKR) Tedy posypala Támar hlavu svou popelem, a sukni proměnných barev, kterouž měla na sobě, roztrhla; a vložila ruku na hlavu svou, a jduc, křičela s naříkáním.
19 (B21) Támar si posypala hlavu popelem a tu zdobenou suknici na sobě roztrhla. Zakryla si tvář rukama a plakala, kudy chodila.

20 (BKR) I řekl jí Absolon bratr její: Nebyl-liž Amnon bratr tvůj s tebou? Ale nyní, sestro má mlč; bratr tvůj jest, nepřipouštěj toho k srdci. A tak zůstala Támar, jsuc opuštěná, v domě Absolona bratra svého.
20 (B21) "Že s tebou byl ten tvůj bratr Amnon?" řekl jí Abšalom, její bratr. "Zatím o tom ale musíš mlčet, má sestro - vždyť je to tvůj bratr. Neber si to tak." Támar pak zůstala opuštěná v domě svého bratra Abšaloma.

21 (BKR) A uslyšev král David o těch všech věcech, rozhněval se náramně.
21 (B21) Když se o tom všem dozvěděl král David, velice se rozhněval.

22 (BKR) Absolon pak nic nemluvil s Amnonem, ani dobrého ani zlého; nebo nenáviděl Absolon Amnona, proto že učinil násilí Támar sestře jeho.
22 (B21) Abšalom pak s Amnonem vůbec nemluvil - ani po dobrém, ani po zlém. Nenáviděl totiž Amnona za to, že zneuctil jeho sestru Támar.

23 (BKR) I stalo se po celých dvou letech, když střihli ovce Absolonovi v Balazor, jenž jest podlé Efraim, že pozval Absolon všech synů královských.
23 (B21) Dva roky nato pořádal Abšalom v Baal-chacoru poblíž efraimské hranice slavnost stříhání ovcí, na kterou sezval všechny královské syny.

24 (BKR) Nebo přišel Absolon k králi a řekl: Aj, nyní služebník tvůj má střižce; nechť, prosím, jde král a služebníci jeho s služebníkem tvým.
24 (B21) Předtím přišel za králem se slovy: "Mám prosbu. Tvůj služebník slaví stříhání ovcí. Chtěl by se král se svou družinou připojit ke svému služebníku?"

25 (BKR) I řekl král Absolonovi: Nechť, synu můj, nechť nyní nechodíme všickni, abychom tě neobtěžovali. A ačkoli nutkal ho, však nechtěl jíti, ale požehnal mu.
25 (B21) "Raději ne, můj synu," odpověděl král Abšalomovi, "nemůžeme jít všichni. Byli bychom ti na obtíž." A ačkoli na něj naléhal, nechtěl jít, ale požehnal mu.

26 (BKR) Řekl ještě Absolon: Nechť aspoň s námi jde, prosím, Amnon bratr můj. Odpověděl jemu král: Proč by s tebou šel?
26 (B21) "A nemohl by s námi jít alespoň můj bratr Amnon?" zeptal se Abšalom. "Proč by s tebou chodil?" řekl král.

27 (BKR) A když vždy dotíral Absolon, poslal s ním Amnona i všecky syny královské.
27 (B21) Když ale na něj Abšalom naléhal, poslal s ním Amnona i všechny královské syny.

28 (BKR) Přikázal pak byl Absolon služebníkům svým, řka: Šetřte medle, když se rozveselí srdce Amnonovo vínem, a řeknu vám: Bíte Amnona, tedy zabíte jej. Nebojte se nic, nebo zdaliž jsem já nerozkázal vám? Posilňte se a mějte se zmužile.
28 (B21) Abšalom přikázal svým mládencům: "Dávejte pozor. Až se Amnon po víně rozveselí, zavelím: ‚Na Amnona!' a vy ho zabijete. Nebojte se. Je to přece na můj rozkaz. Buďte silní a stateční!"

29 (BKR) I učinili Amnonovi služebníci Absolonovi, jakž jim byl přikázal Absolon. Pročež vstavše všickni synové královi, vsedli jeden každý na mezka svého a utekli.
29 (B21) Abšalomovi mládenci pak s Amnonem naložili, jak jim Abšalom přikázal. Všichni královi synové se hned zvedli, každý nasedl na svého mezka a dali se na útěk.

30 (BKR) V tom když ještě byli na cestě, přišla taková pověst k Davidovi: Pobil Absolon všecky syny královské, tak že z nich ani jednoho nezůstalo.
30 (B21) Ještě byli na cestě, když se Davidovi doneslo, že prý Abšalom povraždil všechny královské syny a že z nich nezůstal ani jeden.

31 (BKR) Tedy vstav král, roztrhl roucha svá a ležel na zemi; všickni také služebníci jeho stáli, roztrhše roucha.
31 (B21) Tehdy král vstal, roztrhl svá roucha a vrhl se na zem. Všichni jeho služebníci stáli kolem, roucha roztržená.

32 (BKR) Ozval se pak Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, a řekl: Nepraviž toho, pane můj, jako by všecky mládence syny královy zbili, ale Amnon toliko zabit; nebo tak v úmysle Absolonově složeno bylo od toho dne, jakž on byl učinil násilí Támar sestře jeho.
32 (B21) Pak promluvil Jonadab, syn Davidova bratra Šimey: "Ať se můj pán a král nedomnívá, že byli zabiti všichni mladí královští synové. Zemřel jen Amnon! Abšalom byl k tomu odhodlán už ode dne, kdy byla zneuctěna jeho sestra Támar.

33 (BKR) Protož nechať nepřipouští toho nyní pán můj král k srdci svému, mysle, že by všickni synové královi zbiti byli; nebo Amnon toliko umřel.
33 (B21) Ať se můj pán a král vůbec neobává, že by snad zemřeli všichni královští synové. Vždyť zemřel jen Amnon!"

34 (BKR) Absolon pak utekl. Tedy pozdvih služebník hlásný očí svých, uzřel, an mnoho lidu jde odtud, kudyž se chodilo k němu cestou pod horami.
34 (B21) Abšalom mezitím uprchl. Když se mladík na stráži rozhlédl do dálky, spatřil, jak od západu z horského úbočí přichází množství lidí.

35 (BKR) I řekl Jonadab králi: Aj, synové královští přijíždějí. Vedlé řeči služebníka tvého tak se stalo.
35 (B21) "Vidíš," řekl Jonadab králi, "to jdou královští synové! Stalo se, jak říkal tvůj služebník."

36 (BKR) A když přestal mluviti, aj, synové královští přišli, a pozdvihše hlasu svého, plakali; též také král i všickni služebníci jeho plakali pláčem velmi velikým.
36 (B21) Sotva to dořekl, opravdu dorazili královští synové s hlasitým pláčem. Tehdy se i král a všichni jeho služebníci dali do velmi hlasitého pláče.

37 (BKR) Absolon pak utekl a ušel k Tolmai synu Amiudovu, králi Gessur. I plakal David syna svého po všecky ty dny.
37 (B21) Abšalom zatím prchal. Zamířil ke gešurskému králi Talmajovi, synu Amihudovu. David pak svého syna dlouho oplakával.

38 (BKR) Absolon tedy utíkaje, přišel do Gessur, a byl tam tři léta.
38 (B21) Abšalom nalezl útočiště v Gešuru, kde zůstal tři roky.

39 (BKR) Potom žádal David vyjíti k Absolonovi, nebo již byl oželel smrti Amnonovy.
39 (B21) Když král David konečně Amnonovu smrt oželel, začalo se mu po Abšalomovi stýskat.