2. kniha Samuelova

1 (KAT) Po Šaulovej smrti, keď sa Dávid vrátil po víťazstve nad Amalekitmi, ostal Dávid dva dni v Sikelegu.
1 (VUL) Factum est autem, postquam mortuus est Saul, ut David re verteretur a caede Amalec et maneret in Siceleg dies duos.
1 (BKR) Stalo se pak po smrti Saulově, když se navrátil David od porážky Amalechitských, že pobyl v Sicelechu za dva dni.

2 (KAT) Na tretí deň prišiel zo Šaulovho tábora človek, odev mal roztrhnutý a na hlave mal zem. Keď vkročil k Dávidovi, padol na zem a poklonil sa.
2 (VUL) In die autem tertia apparuit homo veniens de castris Saul veste conscissa et pulvere aspersus caput; et, ut venit ad David, cecidit super faciem suam et adoravit.
2 (BKR) A aj, dne třetího přišel jeden z vojska Saulova, maje roucho roztržené a prach na hlavě své. Kterýž když přišel k Davidovi, padl na zemi a poklonil se.

3 (KAT) Dávid sa ho spýtal: „Odkiaľ prichádzaš?“ Odpovedal mu: „Z tábora Izraelitov som ušiel.“
3 (VUL) Dixitque ad eum David: “ Unde venis? ”. Qui ait ad eum: “ De castris Israel fugi ”.
3 (BKR) I řekl jemu David: Odkud jdeš? Jemuž odpověděl: Z vojska Izraelského utekl jsem.

4 (KAT) Dávid sa ho opýtal: „Ako sa vec stala? Rozpovedz mi!“ Odpovedal: „Tak, že ľud utiekol z boja. Mnohí z ľudu aj padli a zomreli. Zomrel aj Šaul a jeho syn Jonatán.“
4 (VUL) Et dixit ad eum David: “ Quid enim factum est? Indica mihi ”. Qui ait: “ Fugit populus ex proelio, et multi corruentes e populo mortui sunt; sed et Saul et Ionathan filius eius interierunt ”.
4 (BKR) Opět řekl jemu David: Cože se stalo? Medle, pověz mi. Kterýž odpověděl: To, že utekl lid z boje, a množství lidu padlo a zbito jest; též i Saul i Jonata syn jeho zbiti jsou.

5 (KAT) Dávid sa spýtal mladíka, ktorý mu to rozprával: „Ako vieš, že Šaul a jeho syn Jonatán zomrel?“
5 (VUL) Dixitque David ad adulescentem, qui nuntiabat ei: “ Unde scis quia mortuus est Saul et Ionathan filius eius? ”.
5 (BKR) Řekl ještě David mládenci, kterýž mu to oznámil: Kterak ty víš, že umřel Saul i Jonata syn jeho?

6 (KAT) Mladík, ktorý mu to rozprával, odpovedal: „Náhodou som prišiel na vrch Gelboe a hľa, Šaul sa opieral o svoju kopiju, ale vozy a jazdci ho doháňali.
6 (VUL) Et ait adulescens, qui narrabat ei: “ Casu veni in montem Gelboe, et Saul incumbebat super hastam suam. Porro currus et equites appropinquabant ei,
6 (BKR) Odpověděl mládenec, kterýž to oznamoval jemu: Náhodou přišel jsem na horu Gelboe, a aj, Saul nalehl byl na kopí své, a vozové i jezdci postihali ho.

7 (KAT) Vtedy sa obrátil nazad, uvidel ma a zavolal na mňa. Odpovedal som: »Tu som.«
7 (VUL) et conversus post tergum suum vidensque me vocavit. Cui cum respondissem: Adsum,
7 (BKR) Kterýžto ohlédna se zpátkem, uzřel mne a zavolal na mne. I řekl jsem: Aj, teď jsem.

8 (KAT) Opýtal sa ma: »Kto si?« Povedal som mu: »Som Amalekita!«
8 (VUL) dixit mihi: “Quisnam es tu?”. Et dixi ad eum: Amalecites ego sum.
8 (BKR) Tedy řekl mi: Kdo jsi ty? Odpověděl jsem jemu: Amalechitský jsem.

9 (KAT) I povedal mi: »Staň si ku mne a zabi ma, lebo sa ma zmocnil závrat, ale život je vo mne celý.«
9 (VUL) Et locutus est mihi: “Sta super me et interfice me, quoniam tenent me angustiae, et adhuc tota anima mea in me est”.
9 (BKR) I řekl mi: Přistup medle sem a zabí mne, nebo mne obklíčila úzkost, a ještě všecka duše má jest ve mně.

10 (KAT) Preto som sa postavil k nemu a zabil som ho. Veď som vedel, že neprežije svoj pád! Potom som vzal korunu, ktorú mal na hlave, a obrúčku, ktorú mal na ramene, a doniesol som ich svojmu pánovi. Hľa, tu sú!“
10 (VUL) Stansque super eum occidi illum; sciebam enim quod vivere non poterat post ruinam. Et tuli diadema, quod erat in capite eius, et armillam de brachio illius et attuli ad te dominum meum huc ”.
10 (BKR) Protož stoje nad ním, zabil jsem ho, nebo jsem věděl, že nebude živ po svém pádu. A vzal jsem korunu, kteráž byla na hlavě jeho, i záponu, kteráž byla na rameni jeho, a teď jsem to přinesl ku pánu svému.

11 (KAT) Nato Dávid chytil svoj odev a roztrhol ho, podobne všetci mužovia, ktorí boli pri ňom.
11 (VUL) Apprehendens autem David vestimenta sua scidit omnesque viri, qui erant cum eo;
11 (BKR) Tedy David uchytiv roucho své, roztrhl je; tolikéž i všickni muži, kteříž s ním byli.

12 (KAT) Nariekali, plakali a postili sa až do večera za Šaulom a jeho synom Jonatánom, za Pánovým ľudom a za domom Izraela, pretože padli pod mečom.
12 (VUL) et planxerunt et fleverunt et ieiunaverunt usque ad vesperam super Saul et super Ionathan filium eius et super populum Domini et super domum Israel, quod corruissent gladio.
12 (BKR) A nesouce smutek, plakali a postili se až do večera pro Saule a pro Jonatu syna jeho, i pro lid Hospodinův a pro dům Izraelský, že padli od meče.

13 (KAT) Potom sa Dávid opýtal mládenca, ktorý mu doniesol správu: „Odkiaľ si?“ Odpovedal: „Som syn chránenca Amalekitu.“
13 (VUL) Dixitque David ad iuvenem, qui nuntiaverat ei: “ Unde es? ”. Qui respondit: “ Filius hominis advenae Amalecitae ego sum ”.
13 (BKR) Řekl pak David mládenci, kterýž mu to oznámil: Odkud jsi ty? Odpověděl: Syn muže příchozího Amalechitského jsem.

14 (KAT) A Dávid mu povedal: „Ako to, že si sa nebál vztiahnuť ruku a zabiť Pánovho pomazaného?“
14 (VUL) Et ait ad eum David: “ Quare non timuisti mittere manum tuam, ut occideres christum Domini? ”.
14 (BKR) Opět mu řekl David: Kterak jsi směl vztáhnouti ruku svou, abys zahubil pomazaného Hospodinova?

15 (KAT) Vtom privolal Dávid jedného zo sluhov a povedal: „Pristúp a vrhni sa naňho!“ On ho zrazil tak, že zomrel.
15 (VUL) Vocansque David unum de pueris ait: “ Accedens irrue in eum ”. Qui percussit illum, et mortuus est.
15 (BKR) A zavolav David jednoho z mládenců, řekl jemu: Přistoupě, oboř se na něj. Kterýžto udeřil ho, tak že umřel.

16 (KAT) A Dávid mu hovoril: „Tvoja krv nech je na tvojej hlave, veď ťa vlastné ústa usvedčili, keď vraveli: »Ja som zabil Pánovho pomazaného.«“
16 (VUL) Et ait ad eum David: “ Sanguis tuus super caput tuum; os enim tuum locutum est adversum te dicens: “Ego interfeci christum Domini” ”.
16 (BKR) I řekl jemu David: Krev tvá budiž na hlavu tvou, neboť jsou ústa tvá svědčila na tebe, řkouce: Já jsem zabil pomazaného Hospodinova.

17 (KAT) A Dávid spieval tento žalospev za Šaulom a Jonatánom.
17 (VUL) Planxit autem David planctum huiuscemodi super Saul et super Ionathan filium eius;
17 (BKR) Tedy naříkal David naříkáním tímto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho,

18 (KAT) A hovoril, že ho treba naučiť synov Júdu. Je napísaný v Knihe spravodlivých:
18 (VUL) et praecepit, ut docerent filios Iudae canticum Arcus, sicut scriptum est in libro Iusti, et ait:
18 (BKR) (Přikázav však, aby synové Judovi učeni byli stříleti z luku, jakož psáno v knize Upřímého.):

19 (KAT) Izrael! Ozdoba na tvojich vŕškoch je zabitá! Ako padli hrdinovia!
19 (VUL) “ Incliti, o Israel, super montes tuos interfecti, quomodo ceciderunt fortes!
19 (BKR) Ó kráso Izraelská, na výsostech tvých zraněni, jakť jsou padli udatní!

20 (KAT) Neoznámte to v Géte, na uliciach Askalona nehláste, nech sa dcéry Filištíncov netešia, nech nejasajú dcéry pohanov.
20 (VUL) Nolite annuntiare in Geth neque annuntietis in compitis Ascalonis, ne forte laetentur filiae Philisthim, ne exsultent filiae incircumcisorum.
20 (BKR) Neoznamujtež v Gát, ani toho ohlašujte na ulicích Aškalon, aby se neveselily dcery Filistinských, a neplésaly dcery neobřezaných.

21 (KAT) Vrchy Gelboe, nech nie je na vás dážď ani rosa, ani polia prvotín! Veď tam poškvrnený bol štít hrdinov. Šaulov štít, ten nebol pomazaný olejom,
21 (VUL) Montes Gelboe, nec ros nec pluviae veniant super vos, neque sint agri oblationum! Quia ibi abiectus est clipeus fortium, clipeus Saul, quasi non esset unctus oleo.
21 (BKR) Ó hory Gelboe, ani rosa, ani déšť nespadej na vás, ani tu buď pole úrodné; nebo tam jest povržen štít udatných, štít Saulův, jako by nebyl pomazán olejem.

22 (KAT) (lež) krvou prebodnutých, tukom hrdinov. Jonatánov luk sa nevrátil nazad a Šaulov meč sa nevrátil naprázdno.
22 (VUL) A sanguine interfectorum, ab adipe fortium arcus Ionathan numquam rediit retrorsum, et gladius Saul non est reversus inanis.
22 (BKR) Od krve raněných a od tuku udatných lučiště Jonatovo nikdy zpět neodskočilo, a meč Saulův nenavracoval se prázdný.

23 (KAT) Šaul a Jonatán, milí, spanilí, nerozišli sa v živote ani v smrti. Boli rýchlejší ako orly, udatnejší než levy.
23 (VUL) Saul et Ionathan amabiles et decori in vita sua, in morte quoque non sunt divisi, aquilis velociores, leonibus fortiores.
23 (BKR) Saul a Jonata milí a utěšení v životě svém, také při smrti své nejsou rozloučeni. Nad orlice bystřejší, nad lvy silnější byli.

24 (KAT) Dcéry Izraela, zaplačte nad Šaulom, veď vás skvostne do purpuru obliekal, na šat pripínal vám zlaté ozdoby!
24 (VUL) Filiae Israel, super Saul flete, qui vestiebat vos coccino in deliciis, qui praebebat ornamenta aurea cultui vestro.
24 (BKR) Dcery Izraelské, plačte Saule, kterýž vás odíval červcem dvakrát barveným rozkošně, kterýž dával ozdoby zlaté na roucha vaše.

25 (KAT) Ako padli hrdinovia uprostred boja! Jonatán na tvojich kopcoch zabitý!
25 (VUL) Quomodo ceciderunt fortes in proelio! Ionathan in excelsis tuis occisus est.
25 (BKR) Ach, jakť jsou padli udatní u prostřed boje? Jonata na výsostech tvých zabit jest.

26 (KAT) Krušno mi pre teba, brat môj Jonatán, veľmi si mi bol milý. Tvoja láska bývala mi vzácnejšia ako láska žien. (Ako matka jedináčka miluje, tak som ja miloval teba.)
26 (VUL) Doleo super te, frater mi Ionathan, suavis nimis mihi; mirabilis amor tuus mihi super amorem mulierum.
26 (BKR) Velice jsem po tobě teskliv, bratře můj Jonato. Byl jsi mi příjemný náramně; vzácnější u mne byla milost tvá nežli milost žen.

27 (KAT) Ako padli hrdinovia, zahynuli nástroje boja!
27 (VUL) Quomodo ceciderunt fortes, et perierunt arma bellica! ”.
27 (BKR) Ach, jakť jsou padli udatní, a zahynula odění válečná.