Kniha Genezis

1 (KAT) Tu si Boh spomenul na Noema a na všetku zver a všetok dobytok, ktorý bol s ním v korábe, a Boh dal zaviať vetru nad zemou a vody upadávali.
1 (VUL) Recordatus autem Deus Noe cunctorumque animantium et omnium iumentorum, quae erant cum eo in arca, adduxit spiritum super terram, et imminutae sunt aquae.
1 (BKR) Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

2 (KAT) Zatvorili sa aj žriedla hlbočín a nebeské priepusty a prestal pršať dážď z neba.
2 (VUL) Et clausi sunt fontes abyssi et cataractae caeli, et prohibitae sunt pluviae de caelo.
2 (BKR) A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

3 (KAT) Vody prúdili a odtekali a vracali sa zo zeme a po stopäťdesiatich dňoch vôd ubudlo.
3 (VUL) Reversaeque sunt aquae de terra euntes et redeuntes et coeperunt minui post centum quinquaginta dies.
3 (BKR) I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

4 (KAT) A v siedmom mesiaci, na sedemnásty deň mesiaca koráb zastal na vrchu Ararat.
4 (VUL) Requievitque arca mense septimo, decima septima die mensis super montes Ararat.
4 (BKR) Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

5 (KAT) Vody odchádzali a upadávali až do desiateho mesiaca. V prvý deň desiateho mesiaca sa zjavili temená vrchov.
5 (VUL) At vero aquae ibant et decrescebant usque ad decimum mensem; decimo enim mense, prima die mensis, apparuerunt cacumina montium.
5 (BKR) Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

6 (KAT) A keď uplynulo štyridsať dní, Noe otvoril okno korába, ktoré bol urobil,
6 (VUL) Cumque transissent quadraginta dies, aperiens Noe fenestram arcae, quam fecerat, dimisit corvum;
6 (BKR) I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

7 (KAT) a vypustil krkavca. On odlietal a vracal sa, kým nevyschli vody na zemi.
7 (VUL) qui egrediebatur exiens et rediens, donec siccarentur aquae super terram.
7 (BKR) Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8 (KAT) Po ňom vypustil holubicu, aby zvedel, či sa už vody stiahli zo zeme.
8 (VUL) Emisit quoque columbam a se, ut videret si iam cessassent aquae super faciem terrae.
8 (BKR) Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

9 (KAT) Ale keď holubica nenašla miesto, kde by spočinula jej noha, vrátila sa späť k nemu do korába, lebo vody boli ešte na povrchu celej zeme. On vystrel ruku, chytil ju a vzal ju k sebe do korába.
9 (VUL) Quae, cum non invenisset, ubi requiesceret pes eius, reversa est ad eum in arcam; aquae enim erant super universam terram. Extenditque manum et apprehensam intulit in arcam.
9 (BKR) Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

10 (KAT) Potom čakal ďalších sedem dní a opäť vypustil z korába holubicu.
10 (VUL) Exspectatis autem ultra septem diebus aliis, rursum dimisit columbam ex arca.
10 (BKR) A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

11 (KAT) A holubica priletela k nemu iba v podvečer a v zobáku mala čerstvú olivovú ratolesť.
11 (VUL) At illa venit ad eum ad vesperam portans ramum olivae virentibus foliis in ore suo. Intellexit ergo Noe quod cessassent aquae super terram.
11 (BKR) I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

12 (KAT) Tu Noe poznal, že vody zo zeme zmizli. Čakal však ešte ďalších sedem dní a zasa vypustil holubicu, ale tá sa už k nemu nevrátila.
12 (VUL) Exspectavitque nihilominus septem alios dies; et emisit columbam, quae non est reversa ultra ad eum.
12 (BKR) I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

13 (KAT) V šesťstoprvom roku teda, v prvom mesiaci, v prvý deň mesiaca vyschli vody na zemi.
13 (VUL) Igitur sescentesimo primo anno, primo mense, prima die mensis, siccatae sunt aquae super terram; et aperiens Noe tectum arcae, et ecce aspexit viditque quod exsiccata erat superficies terrae.
13 (BKR) I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

14 (KAT) Tu Noe odstránil strechu korába, aby videl, a zemský povrch bol suchý.
14 (VUL) Mense secundo, septima et vicesima die mensis, arefacta est terra.
14 (BKR) Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

15 (KAT) V druhom mesiaci, na dvadsiaty siedmy deň mesiaca bola zem suchá. Vtedy povedal Boh Noemovi:
15 (VUL) Locutus est autem Deus ad Noe dicens:
15 (BKR) I mluvil Bůh k Noé, řka:

16 (KAT) „Vyjdi z korába ty aj tvoja žena, tvoji synovia a ženy tvojich synov s tebou!
16 (VUL) “Egredere de arca tu et uxor tua, filii tui et uxores filiorum tuorum tecum.
16 (BKR) Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

17 (KAT) A vyveď všetky druhy živočíchov, ktoré sú s tebou: vtáctvo, dobytok a všetky plazy, čo sa plazia po zemi, aby sa hemžili na zemi a aby sa množili a napĺňali zem.“
17 (VUL) Cuncta animantia, quae sunt apud te ex omni carne, tam in volatilibus quam in pecoribus et in universis reptilibus, quae reptant super terram, educ tecum, ut pullulent super terram et crescant et multiplicentur super eam”.
17 (BKR) Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

18 (KAT) Vyšiel teda Noe a jeho synovia, jeho žena a ženy jeho synov s ním;
18 (VUL) Egressus est ergo Noe et filii eius, uxor illius et uxores filiorum eius cum eo.
18 (BKR) I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

19 (KAT) všetka zver, všetky plazy a všetko vtáctvo, všetko, čo sa pohybuje na zemi, vyšlo podľa svojich druhov z korába.
19 (VUL) Sed et omnia animantia, iumenta, volatilia et reptilia, quae reptant super terram, secundum genus suum egressa sunt de arca.
19 (BKR) Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

20 (KAT) Tu Noe postavil Pánovi oltár, vzal zo všetkého čistého dobytka a zo všetkých čistých vtákov a priniesol zápalnú obetu na oltári.
20 (VUL) Aedificavit autem Noe altare Domino; et tollens de cunctis pecoribus mundis et volucribus mundis obtulit holocausta super altare.
20 (BKR) Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

21 (KAT) I zavoňal Pán príjemnú vôňu a povedal si: „Už nikdy viac neprekľajem zem pre človeka, lebo zmýšľanie ľudského srdca je od mladosti zlé. Preto už nikdy nevyhubím všetko živé, ako som to urobil.
21 (VUL) Odoratusque est Dominus odorem suavitatis et locutus est Dominus ad cor suum: “Nequaquam ultra maledicam terrae propter homines, quia cogitatio humani cordis in malum prona est ab adulescentia sua. Non igitur ultra percutiam omnem animam viventem, sicut feci.
21 (BKR) I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

22 (KAT) Kým potrvá zem, nikdy neprestane sejba a žatva, chladno a teplo, leto a zima, deň a noc.“
22 (VUL) Cunctis diebus terrae, sementis et messis, frigus et aestus, aestas et hiems, dies et nox non requiescent”.
22 (BKR) Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.