Kniha Genezis

1 (BKR) Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.
1 (B21) Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila.

2 (BKR) A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.
2 (B21) Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala.

3 (BKR) I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,
3 (B21) Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla.

4 (BKR) Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.
4 (B21) Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat.

5 (BKR) Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.
5 (B21) Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.

6 (BKR) I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,
6 (B21) Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal,

7 (BKR) Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.
7 (B21) a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla.

8 (BKR) Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.
8 (B21) Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země.

9 (BKR) Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.
9 (B21) Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy.

10 (BKR) A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.
10 (B21) Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.

11 (BKR) I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.
11 (B21) Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země.

12 (BKR) I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.
12 (B21) Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila.

13 (BKR) I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.
13 (B21) Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal.

14 (BKR) Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.
14 (B21) Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá.

15 (BKR) I mluvil Bůh k Noé, řka:
15 (B21) Tehdy Bůh k Noemovi promluvil:

16 (BKR) Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.
16 (B21) "Vyjdi z archy - ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů.

17 (BKR) Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.
17 (B21) Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe - veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí."

18 (BKR) I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;
18 (B21) Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů.

19 (BKR) Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.
19 (B21) Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí.

20 (BKR) Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.
20 (B21) Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti.

21 (BKR) I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.
21 (B21) Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: "Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil.

22 (BKR) Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.
22 (B21) Dokud bude trvat země, nikdy nepřestane setba a žeň, chlad a horko, léto, zima ani noc a den."