Kniha Genezis

1 (BKR) Rozkázal pak tomu, kterýž spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mužů těch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch.
1 (B21) Josef potom přikázal správci svého domu: "Naplň vaky těch mužů jídlem, kolik jen unesou, a vlož stříbro každého z nich navrch jejich vaků.

2 (BKR) A koflík můj, koflík stříbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí. I učinil podlé řeči Jozefovy, kterouž mluvil.
2 (B21) A můj pohár, ten stříbrný pohár, vlož navrch vaku toho nejmladšího spolu se stříbrem zaplaceným za zrní." Učinil tedy, jak mu Josef řekl.

3 (BKR) Ráno pak propuštěni jsou ti muži, oni i oslové jejich.
3 (B21) Ráno za úsvitu byli muži i se svými osly propuštěni.

4 (BKR) A když vyšli z města, a nedaleko ještě byli, řekl Jozef správci domu svého: Vstaň, hoň muže ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Pročež jste se odplatili zlým za dobré?
4 (B21) Sotva vyšli kousek za město, Josef řekl správci svého domu: "Vstaň, pronásleduj ty muže, a až je dostihneš, řekni jim: ‚Proč oplácíte dobro zlem?

5 (BKR) Zdaliž to není ten koflík, z kteréhož píjí pán můj? A z tohoť on jistým zkušením pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste učinili.
5 (B21) Z toho poháru přece pije můj pán a používá ho k věštění! Co jste to provedli za špatnost?!'"

6 (BKR) Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta.
6 (B21) Dostihl je tedy a opakoval jim ta slova.

7 (BKR) Kteřížto odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup od služebníků tvých, aby co takového učinili.
7 (B21) Odpověděli: "O čem to můj pán mluví? Tvoji služebníci by takovou věc nikdy neudělali!

8 (BKR) A my ty peníze, kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých, přinesli jsme tobě zase z země Kananejské; jakž bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato?
8 (B21) Vždyť jsme ti z kanaánské země přišli vrátit stříbro, které jsme našli navrchu svých vaků. Proč bychom v domě tvého pána kradli stříbro nebo zlato?

9 (BKR) U koho z služebníků tvých nalezeno bude, nechžť umře ten; a my také budeme pána tvého služebníci.
9 (B21) U koho z tvých služebníků se to najde, ať zemře a z nás ať jsou pánovi otroci!"

10 (BKR) I řekl: Nu dobře, nechť jest podlé řeči vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny.
10 (B21) On řekl: "Dobrá. Mým otrokem ale bude jen ten, u koho se to najde. Vy ostatní budete volní."

11 (BKR) Protož rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý pytel svůj.
11 (B21) Všichni tedy rychle složili své vaky na zem a rozvázali je.

12 (BKR) I přehledával, od staršího počal, a na mladším přestal; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu.
12 (B21) Začal je prohledávat, počínaje od nejstaršího a konče u nejmladšího. A ten pohár se našel v Benjamínově vaku!

13 (BKR) Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a vrátili se do města.
13 (B21) V zoufalství roztrhli své pláště, každý naložil svého osla a vrátili se do města.

14 (BKR) I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova, (on pak ještě tam byl,) a padli před ním na zemi.
14 (B21) Josef byl dosud v paláci, když tam Juda se svými bratry dorazil. Padli před ním na zem

15 (BKR) I dí jim Jozef: Jakýž jest to skutek, který jste učinili? Zdaž nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznati?
15 (B21) a Josef jim řekl: "Co jste se to pokoušeli provést? Nevíte snad, že muž jako já dokáže věštit?"

16 (BKR) Tedy řekl Juda: Což díme pánu svému? co mluviti budeme? a čím se ospravedlníme? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých. Aj, služebníci jsme pána svého, i my i ten, u něhož nalezen jest koflík.
16 (B21) Juda řekl: "Co máme říci, pane můj? Není se jak omluvit ani ospravedlnit. Sám Bůh odhalil vinu tvých služebníků. Hle, jsme otroci svého pána - my i ten, u něhož se našel ten pohár!"

17 (BKR) Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Muž, u něhož nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jděte u pokoji k otci svému.
17 (B21) On však řekl: "To bych nikdy nepřipustil. Mým otrokem bude muž, u kterého se našel ten pohár. Vy ostatní se v pokoji vraťte ke svému otci!"

18 (BKR) I přistoupil k němu Juda a řekl: Slyš mne, pane můj. Prosím, nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého, a nehněvej se na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao.
18 (B21) Nato k němu Juda přistoupil se slovy: "Odpusť, pane můj, dovol prosím svému služebníku promluvit slovo k pánovým uším. Nehněvej se prosím na svého služebníka - jsi přece jako sám farao!

19 (BKR) Pán můj ptal se služebníků svých, řka: Máte-li otce, neb bratra?
19 (B21) Když se můj pán zeptal svých služebníků: ‚Máte otce nebo bratra?'

20 (BKR) A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v starosti jeho zplozené malé, jehož bratr umřel, a on sám pozůstal po mateři své, a otec jeho miluje jej.
20 (B21) řekli jsme: ‚Pane, máme starého otce a malého bratra, dítě, jež zplodil ve svém stáří. Jeho bratr je mrtev. Zůstal z dětí své matky sám a otec ho velmi miluje.'

21 (BKR) I řekl jsi služebníkům svým: Přiveďte ho ke mně, a pohledím na něj.
21 (B21) Tehdy jsi svým služebníkům řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, ať ho vidím na vlastní oči.'

22 (BKR) A řekli jsme pánu mému: Nemůžeť pachole opustiti otce svého; nebo opustí-li otce svého, on umře.
22 (B21) Odpověděli jsme: ‚Pane, ten chlapec nemůže opustit svého otce. Když ho opustí, otec zemře!'

23 (BKR) Ty pak řekl jsi služebníkům svým: Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi, nepokoušejte se více viděti tváři mé.
23 (B21) Ty jsi však svým služebníkům řekl: ‚Nepřijde-li s vámi váš nejmladší bratr, nechoďte mi už nikdy na oči!'

24 (BKR) I stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého,
24 (B21) A tak jsme se vrátili ke tvému služebníku, našemu otci, a vyprávěli mu slova mého pána.

25 (BKR) Že řekl otec náš: Jděte zase, nakupte nám něco potravy.
25 (B21) Když potom náš otec řekl: ‚Jděte nám znovu koupit něco k jídlu,'

26 (BKR) Odpověděli jsme: Nemůžeme jíti,než bude-li bratr náš mladší s námi, tedy půjdeme; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže, nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi.
26 (B21) odpověděli jsme: ‚Nemůžeme jít! Půjdeme, jen když s námi bude náš nejmladší bratr. Když s námi náš nejmladší bratr nebude, nesmíme tomu muži na oči.'

27 (BKR) I řekl nám služebník tvůj, otec můj: Vy víte, že dva toliko syny porodila mi žena má.
27 (B21) Tvůj služebník, náš otec, nám na to řekl: ‚Sami víte, že mi má manželka porodila dva syny.

28 (BKR) A vyšel jeden ode mne, o němž jsem pravil: Jistě roztrhán jest, a neviděl jsem ho dosavad.
28 (B21) Jeden mi odešel. Rozsápán, ach, je rozsápán! naříkal jsem a víckrát jsem ho nespatřil.

29 (BKR) Vezmete-li i tohoto ode mne, a přišlo by na něj něco zlého, tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu.
29 (B21) Vezmete-li mi také tohoto a přihodí-li se mu něco zlého, přivedete mé šediny tím neštěstím do hrobu!'

30 (BKR) Tak tedy, když přijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto):
30 (B21) Což teď mohu přijít ke tvému služebníku, svému otci, bez chlapce, na němž on lpí celou duší?

31 (BKR) Přijde na to, když uzří, že pacholete není, umře; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do hrobu.
31 (B21) Až uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak přivedeme šediny tvého služebníka, našeho otce, zármutkem do hrobu.

32 (BKR) Nebo služebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, řka: Jestliže ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny.
32 (B21) Pane můj, osobně jsem se za toho chlapce svému otci zaručil. Řekl jsem: ‚Nepřivedu-li ho k tobě, ať za to před tebou nesu věčnou vinu!'

33 (BKR) Protož nyní nechť zůstane, prosím, služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými.
33 (B21) Prosím, pane můj, ať tu mohu zůstat jako tvůj otrok místo toho chlapce, a chlapec ať prosím odejde se svými bratry!

34 (BKR) Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leč bych chtěl viděti trápení, kteréž by přišlo na otce mého.
34 (B21) Jak bych se mohl ke svému otci vrátit bez chlapce? Což bych se mohl dívat na neštěstí, jež by mého otce postihlo?!"