Kniha Genezis

1 (BKR) Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu;
1 (B21) Jednou Jákob zaslechl, jak Lábanovi synové říkají: "Jákob obral našeho otce o všechno! Všechno to bohatství si pořídil na úkor našeho otce!"

2 (BKR) A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé:
2 (B21) A když se Jákob podíval na Lábana, viděl, že už mu není nakloněn jako dříve.

3 (BKR) I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou.
3 (B21) Tehdy Hospodin Jákobovi řekl: "Vrať se do země svých otců a ke svému příbuzenstvu, a já budu s tebou."

4 (BKR) Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému.
4 (B21) Jákob si tedy nechal zavolat Ráchel a Léu na pole ke svému stádu

5 (BKR) A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou.
5 (B21) a řekl jim: "Vidím na vašem otci, že už mi není nakloněn jako dříve. Bůh mého otce však je se mnou.

6 (BKR) A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.
6 (B21) Samy víte, že jsem vašemu otci sloužil ze všech sil,

7 (BKR) Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil.
7 (B21) ale váš otec mě šidil. Desetkrát změnil mou odměnu, ale Bůh mu nedovolil, aby mi ublížil.

8 (BKR) Když takto řekl: Co bude peřestého,to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách.
8 (B21) Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude skvrnité,' všechen dobytek vrhal skvrnitá mláďata. Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude pruhované,' vrhal všechen dobytek pruhovaná mláďata.

9 (BKR) A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně.
9 (B21) Tak Bůh odebral stádo vašemu otci a dal je mně.

10 (BKR) Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení.
10 (B21) Jednou, v době páření dobytka, jsem ve snu pozvedl oči a uviděl berany připouštěné ke stádu. Byli pruhovaní, skvrnití a strakatí.

11 (BKR) Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem.
11 (B21) Tehdy mě v tom snu oslovil Boží anděl: ‚Jákobe!' A když jsem odpověděl: ‚Zde jsem,'

12 (BKR) I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá.
12 (B21) řekl: ‚Pozvedni oči a pohleď: Všichni berani připouštění ke stádu jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí, neboť jsem viděl vše, co ti Lában dělá.

13 (BKR) Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své.
13 (B21) Já jsem Bůh Bet-elu, kde jsi pomazal památný kámen a kde jsi mi složil slib. Nyní vstaň, odejdi z této země a vrať se do své vlasti.'"

14 (BKR) Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho?
14 (B21) Ráchel a Léa mu odpověděly: "Copak máme v domě našeho otce ještě nějaký podíl nebo dědictví?

15 (BKR) Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil.
15 (B21) Copak nás nemá za cizí? Vždyť nás prodal a všechny peníze shrábl!

16 (BKR) Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh.
16 (B21) Všechno bohatství, které Bůh vytrhl z rukou našeho otce, je proto naše a našich dětí! Udělej, cokoli ti Bůh řekl."

17 (BKR) Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy.
17 (B21) A tak Jákob vstal, naložil své děti a ženy na velbloudy

18 (BKR) A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské.
18 (B21) a shromáždil všechna svá stáda. Se vším majetkem, jehož nabyl, s dobytkem vlastního chovu, který získal v Padan-aramu, se vydal ke svému otci Izákovi do kanaánské země.

19 (BKR) (Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její.
19 (B21) (Když předtím Lában odešel stříhat své stádo, Ráchel svému otci ukradla jeho domácí bůžky.)

20 (BKR) I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.)
20 (B21) Jákob opustil Aramejce Lábana pokradmu, vůbec mu neoznámil, že odchází.

21 (BKR) Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské.
21 (B21) Utekl se vším, co měl; vstal, překročil řeku Eufrat a vydal se směrem ke gileádským horám.

22 (BKR) I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob.
22 (B21) Lában se o Jákobově útěku dozvěděl až třetího dne.

23 (BKR) Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské.
23 (B21) Vzal tedy s sebou své druhy a hnal se za ním sedm dní, než ho dostihl v gileádských horách.

24 (BKR) (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.)
24 (B21) Té noci však Aramejce Lábana navštívil ve snu Bůh a řekl mu: "Neodvažuj se Jákobovi něco vytýkat!"

25 (BKR) Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské.
25 (B21) Lában tedy Jákoba dostihl. (Jákob si v tom pohoří postavil stan a i Lában se svými druhy se utábořili v gileádských horách.)

26 (BKR) I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem.
26 (B21) Lában Jákobovi řekl: "Cos to udělal? Odkradl ses ode mě a odvedl mé dcery, jako bys je zajal mečem!

27 (BKR) Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou?
27 (B21) Proč jsi tajně utekl? Zmizels pokradmu a nic jsi mi neřekl! Vyprovodil bych tě s veselím a písněmi, s tamburínou a citerou.

28 (BKR) A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak.
28 (B21) Nenechal jsi mě ani políbit mé syny a dcery - zachoval ses jako hlupák!

29 (BKR) Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky.
29 (B21) Mohl jsem vám býval ublížit, ale Bůh vašeho otce ke mně minulé noci promluvil a řekl: ‚Neodvažuj se Jákobovi něco vytýkat!'

30 (BKR) Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé?
30 (B21) Takže ty jsi musel odejít, protože ses roztoužil po otcovském domě. Proč jsi ale ukradl mé bohy?!"

31 (BKR) Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své.
31 (B21) Jákob Lábanovi odpověděl: "Utekl jsem, protože jsem se bál; myslel jsem si, že bys mi chtěl své dcery vzít násilím.

32 (BKR) Nalezneš-li pak u koho bohy své,nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla.
32 (B21) Jestli ale u někoho najdeš své bohy, ať zemře! Prohledej mé věci před našimi druhy a vezmi si, co ti patří." (Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.)

33 (BKR) Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel.
33 (B21) Lában tedy šel do Jákobova stanu, do stanu Léy i do stanů obou děveček, ale nic nenašel. Vyšel tedy z Léina stanu a šel do stanu Ráchel.

34 (BKR) Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl.
34 (B21) Ráchel mezitím ty bůžky strčila pod velbloudí sedlo a posadila se na ně. Lában prohledal celý stan, ale nic nenašel.

35 (BKR) A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl.
35 (B21) Ráchel svému otci řekla: "Nehněvej se, můj pane, že před tebou nemohu vstát. Mám měsíčky." A tak hledal, ale bůžky nenašel.

36 (BKR) Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne?
36 (B21) Tehdy se Jákob rozhněval a začal Lábana hubovat. Řekl mu: "Čím jsem se provinil? Co jsem spáchal, že mě tak zuřivě stíháš?

37 (BKR) Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma.
37 (B21) Prošťáral jsi všechny mé věci, a cos našel z celého svého domu? Polož to zde před mé i své druhy, ať nás dva rozsoudí!

38 (BKR) Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem.
38 (B21) Byl jsem u tebe celých dvacet let. Tvé ovce ani kozy nikdy nepotratily. Berany z tvého stáda jsem nejedl.

39 (BKR) Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci.
39 (B21) Co roztrhaly šelmy, jsem ti nepřinášel, ale sám jsem nahrazoval škodu. Vymáhal jsi ode mne, co bylo ukradeno ve dne i co bylo ukradeno v noci.

40 (BKR) Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých.
40 (B21) Ve dne mě stravoval žár a v noci mráz, až mi i spánek zmizel z očí.

41 (BKR) Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát.
41 (B21) Tak mi bylo ve tvém domě oněch dvacet let. Čtrnáct let jsem ti sloužil za tvé dvě dcery a šest let za tvůj dobytek, ale ty jsi mou odměnu desetkrát změnil.

42 (BKR) A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal.
42 (B21) Kdyby Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a Strach Izákův, nebyl se mnou, určitě bys mě teď propustil s prázdnou! Bůh ale viděl mé trápení a dřinu mých rukou a minulou noc vyřkl svůj soud."

43 (BKR) Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily?
43 (B21) Lában na to Jákobovi odpověděl: "Tyto dcery jsou mé dcery, tyto děti jsou mé děti a tento dobytek je můj dobytek. Všechno, co vidíš, je moje. Co bych ale dnes neudělal pro své dcery a pro děti, jež se jim narodily?

44 (BKR) Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou.
44 (B21) Proto nyní pojď, vstupme do smlouvy - já a ty - ať je to pro mne a pro tebe svědectvím."

45 (BKR) Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení.
45 (B21) Jákob tedy vzal kámen a vztyčil jej jako památník.

46 (BKR) A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě.
46 (B21) Potom řekl svým druhům: "Nasbírejte kamení!" A tak nanosili kamení, vytvořili mohylu a na té mohyle pojedli.

47 (BKR) I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed.
47 (B21) Lában ji pojmenoval aramejsky Jegar-sahaduta, Mohyla svědectví, a Jákob jí dal stejné jméno hebrejsky, totiž Gal-ed.

48 (BKR) Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed,
48 (B21) Lában řekl: "Tato mohyla ať je ode dneška mým i tvým svědkem." A proto dostala jméno Gal-ed, Mohyla svědectví,

49 (BKR) A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe.
49 (B21) a také Micpa, Stráž, neboť řekl: "Až se rozejdeme, ať Hospodin nade mnou i tebou drží stráž.

50 (BKR) Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou.
50 (B21) Budeš-li mým dcerám ubližovat nebo vezmeš-li si kromě mých dcer další ženy - ačkoli s námi není žádný člověk, hle, Bůh je mým i tvým svědkem!"

51 (BKR) A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou,
51 (B21) Lában Jákobovi ještě řekl: "Pohleď na tuto mohylu a pohleď na ten památný kámen, který jsem mezi sebou a tebou umístil.

52 (BKR) Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého.
52 (B21) Tato mohyla i ten památník jsou svědky, že se k tobě nepřiblížím za tuto mohylu a že ani ty se ke mně za tuto mohylu a za tento památník nepřiblížíš se zlým úmyslem.

53 (BKR) Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka.
53 (B21) Bůh Abrahamův a Bůh Náchorův, Bůh jejich otce nechť je naším soudcem!" Jákob tedy přísahal při Strachu svého otce Izáka.

54 (BKR) Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře.
54 (B21) Potom na oné hoře obětoval dobytče a svolal své druhy, aby hodovali. A tak hodovali a zůstali na té hoře celou noc.

55 (BKR) I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.
55 ----