  | Kniha GenezisBiblia - Sväté písmo(B21 - Český - Bible 21) | Gn 25, 1-34 |
1 Gn 25, 1 Abraham si vzal ještě další ženu jménem Ketura. 2 Gn 25, 2 Ta mu porodila Zimrana, Jokšana, Medána, Midiána, Jišbaka a Šuacha. 3 Gn 25, 3 Jokšan pak zplodil Šebu a Dedana a Dedanovi synové byli Ašurejci, Letušejci a Leumejci. 4 Gn 25, 4 Midiánovi synové pak byli Efa, Efer, Chanoch, Abida a Eldaáh. Ti všichni byli synové Ketury. 5 Gn 25, 5 Abraham však dal všechno, co měl, Izákovi. 6 Gn 25, 6 Synům svých družek dal Abraham dary a poslal je ještě za svého života na východ, pryč od svého syna Izáka, do východní země. 7 Gn 25, 7 Abraham žil 175 let. 8 Gn 25, 8 V utěšeném věku, stár a spokojen pak Abraham vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. 9 Gn 25, 9 Izák a Izmael, jeho synové, ho pochovali v jeskyni Makpela, která leží naproti Mamre na poli Efrona Chetejského, syna Cocharova, 10 Gn 25, 10 na poli, jež Abraham koupil od Chetejců. Tam je pochován Abraham i jeho žena Sára. 11 Gn 25, 11 Po Abrahamově smrti Bůh požehnal jeho synu Izákovi a Izák bydlel u Studnice Živého, který mne vidí. 12 Gn 25, 12 Toto je rod Abrahamova syna Izmaele, kterého Abrahamovi porodila Sářina otrokyně, Egypťanka Hagar. 13 Gn 25, 13 Toto jsou jména Izmaelových synů podle pořadí jejich narození: Izmaelův prvorozený Nebajot, potom Kedar, Adbeel, Mibsam, 14 Gn 25, 14 Mišma, Duma, Massa, 15 Gn 25, 15 Chadad, Tema, Jetur, Nafiš a Kedma. 16 Gn 25, 16 Toto jsou Izmaelovi synové a tato jsou jejich jména v jejich sídlištích a osadách - dvanáctero knížat jednotlivých kmenů. 17 Gn 25, 17 Izmael se dožil 137 let. Potom vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. 18 Gn 25, 18 Jeho synové se usadili od Chavíly až k Šuru (který leží před Egyptem směrem k Asýrii). A Izmael zemřel v neshodě se všemi příbuznými. 19 Gn 25, 19 Toto je příběh Abrahamova syna Izáka. Abraham zplodil Izáka. 20 Gn 25, 20 Když bylo Izákovi čtyřicet let, oženil se s Rebekou, dcerou Aramejce Betuela z Padan-aramu, sestrou Aramejce Lábana. 21 Gn 25, 21 Izák se za svou ženu modlil k Hospodinu, protože byla neplodná. Hospodin ho vyslyšel a Rebeka, jeho žena, počala. 22 Gn 25, 22 Když se však děti v jejím lůně mačkaly, řekla: "Proč se mi tohle děje?" A tak se šla ptát Hospodina 23 Gn 25, 23 a Hospodin jí řekl: "Ve tvém lůnu jsou dva národy; dvojí lid se z tvých útrob rozdělí. Jeden lid bude silnější než druhý a starší mladšímu bude služebník." 24 Gn 25, 24 Když se naplnil čas a měla porodit, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. 25 Gn 25, 25 Ten, který vyšel první, byl celý zrzavý jako plášť z kožešiny, a tak mu dali jméno Ezau, Chlupáč. 26 Gn 25, 26 Za ním pak vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dostal tedy jméno Jákob, to jest Bude v patách. Když je Rebeka porodila, bylo Izákovi šedesát let. 27 Gn 25, 27 Chlapci vyrostli a Ezau se stal mužem znalým lovu, mužem divočiny, zatímco Jákob byl spořádaný muž a zdržoval se doma. 28 Gn 25, 28 Izák si oblíbil Ezaua, neboť mu chutnala zvěřina, ale Rebeka si oblíbila Jákoba. 29 Gn 25, 29 Jednou, když Jákob uvařil kaši, přišel Ezau z pole celý vyčerpaný. 30 Gn 25, 30 Ezau tehdy Jákobovi řekl: "Dej mi přece hlt toho červeného, tady toho červeného jídla, vždyť jsem vyčerpaný!" (A proto se mu říká Edom, Červený.) 31 Gn 25, 31 Jákob navrhl: "Prodej mi teď hned své prvorozenství." 32 Gn 25, 32 "Vidíš, že skoro umírám!" odpověděl Ezau. "K čemu je mi prvorozenství?" 33 Gn 25, 33 "Hned teď mi to tu odpřisáhni!" řekl mu Jákob. Ezau mu to odpřisáhl a prodal své prvorozenství Jákobovi. 34 Gn 25, 34 Jákob pak dal Ezauovi chléb a čočkovou kaši, ten se najedl a napil a pak vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.
| | | Gn 25, 1-34 |
Verš 32
"Vidíš, že skoro umírám!" odpověděl Ezau. "K čemu je mi prvorozenství?"
Iz 22:13 - A hle - radost a veselí, porážení dobytka, zabíjení ovcí, masné hody, vinné pitky: "Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!"
1Kor 15:32 - K čemu mi to z lidského pohledu je, že jsem bojoval s těmi šelmami v Efesu? Jestliže mrtví nebudou vzkříšeni, pak: "Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!"
Verš 2
Ta mu porodila Zimrana, Jokšana, Medána, Midiána, Jišbaka a Šuacha.
1Krn 1:32 - Synové Ketury, družky Abrahamovy: Porodila Zimrana, Jokšana, Medána, Midiána, Jišbaka a Šuacha. Synové Jokšanovi byli Šeba a Dedan.
Verš 5
Abraham však dal všechno, co měl, Izákovi.
Gn 24:36 - Sára, manželka mého pána, pak ve svém stáří porodila mému pánu syna, jemuž dal všechno, co má.
Verš 8
V utěšeném věku, stár a spokojen pak Abraham vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu.
Gn 15:15 - Ty sám se odebereš ke svým otcům v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří.
Verš 13
Toto jsou jména Izmaelových synů podle pořadí jejich narození: Izmaelův prvorozený Nebajot, potom Kedar, Adbeel, Mibsam,
1Krn 1:29 - Zde jsou jejich rodopisy: Izmaelův prvorozený Nebajot, potom Kedar, Adbeel, Mibsam,
Verš 21
Izák se za svou ženu modlil k Hospodinu, protože byla neplodná. Hospodin ho vyslyšel a Rebeka, jeho žena, počala.
Rim 9:10 - A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny.
Verš 23
a Hospodin jí řekl: "Ve tvém lůnu jsou dva národy; dvojí lid se z tvých útrob rozdělí. Jeden lid bude silnější než druhý a starší mladšímu bude služebník."
2Sam 8:14 - Umístil mezi Edomci posádky a rozmístil je po celém Edomu. Všichni Edomci se stali Davidovými poddanými. Hospodin dával Davidovi vítězství, kamkoli se obrátil.
Rim 9:12 - (nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: "Starší bude sloužit mladšímu."
Verš 26
Za ním pak vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dostal tedy jméno Jákob, to jest Bude v patách. Když je Rebeka porodila, bylo Izákovi šedesát let.
Oz 12:3 - Hospodin má žalobu proti Judovi; Jákoba potrestá za jeho jednání, za jeho skutky mu odplatí!
Gn 25,1-11 - Zoznam Abrahámových synov z Ketury je vlastne doplnením rodostromu 11,27–32. Niektoré mená označujú osoby, iné zasa národy. Národy sú: Asýrčania, ktorí bývali v susedstve potomkov Izmaelových, Madiánčania, ktorí obývali Sinajský polostrov a pri ktorých sa osadili Latusiti. Saba a Dadan uvádzajú sa v 10,7 medzi Kušitmi. Ostatné mená pravdepodobne označujú už len Keturiných synov. – Abrahám umiera, keď Izák mal už sedemdesiatpäť rokov. Jakub a Ezau mali po pätnásť (25,26).
Gn 25,12-18 - Potomkovia Izmaelovi sa osadili v Severnej Arábii.
Gn 25,19 - Týmto veršom sa začína podľa hebrejského textu ôsmy diel Knihy Genezis. Zdalo by sa, že bude v nej reč o Izákovi. Opisuje osudy jeho dvoch synov, Jakuba a Ezaua. Paddan Aram, doslova rovina Aram, označuje Mezopotámiu, najmä jej severnú časť v okolí Charanu.
Gn 25,22 - Rebeka považuje pohyb detí za zlé znamenie. Ak z toho má byť nešťastie, nuž nemusela ani počať: Ak je to tak, prečo som takáto, t. j. v požehnanom stave. Vo svojom trápení šla sa poradiť Pána. Asi k nejakému oltáru.
Gn 25,23 - Nevieme ani, ako sa to opýtanie stalo, ani ako jej Pán odpovedal. Odpoveď je rytmická a naznačuje, že Rebeka bude matkou dvoch národov. Splní sa, čo jej boli žičili pri odchode z otcovského domu (24,60). Nepokoj, pohyb detí v živote matky, je predzvesťou ich nepokojného života. Oba národy budú v ustavičnom napätí a nepokoji medzi sebou. A potomci mladšieho budú vládnuť nad potomkami toho, čo sa narodí prv. Právo prvorodeného nezaisťuje mu nijakú prednosť v rode.
Gn 25,25 - Červený – ,admóní' – rozumie sa alebo červenej pokožky, alebo len ryšavých vlasov. Na toto nadväzuje aj v. 30: Edom ,červený' od slova ,asah – červenať sa', Ezau ,chlpatý, zarastený. Ako kožuch' – sé 'ar už vopred označuje kraj Seir, kde potomkovia Edomovi-Ezauovi budú bývať. Edom, Idumea, krajina medzi Mŕtvym morom a Elamským zálivom, neskoršie zahrňovala aj severnú časť Sinajského polostrova až po južné hranice Palestíny.
Gn 25,26 - Jakub –,ágéb' ,päta' a tiež i ten, čo drží pätu. Jakub chytil pätu svojho brata, akoby ho chcel zadržať, akoby chcel byť on prvorodený. Na príhodu sa spomenie ešte v 27,36.
Gn 25,27-34 - Bratia boli rozličnej povahy. Otec mal radšej prvorodeného, a matka zasa mladšieho. Asi preto, lebo vedela, že Jakub bude viac znamenať pre rod ako Ezau (v. 23). V celej rozprave javí sa Ezau ako nerozumný, ľahkovážny. Jakub zasa ako prezieravý a mysliaci do budúcnosti. Jakub svojím počínaním plní len to, čo Boh už predtým prezradil jeho matke. Jakubovo počínanie iste nie je najstatočnejšie, ale nesmieme ho posudzovať podľa kresťanskej morálky. Edom – červený, pozri vyššie v. 24. Ezauovi nezáleží na prvorodenstve, on sa o také veci málo stará. Žije zo dňa na deň. Jakub je však pravý opak: je pastierom a roľníkom, a preto myslí na budúcnosť. Váži si právo prvorodenstva. Ono dávalo nárok na dve čiastky z otcovského majetku a okrem toho prvorodený po otcovej smrti sa stával hlavou rodiny. V tomto prípade išlo aj o požehnania, ktoré dostal už ich starý otec Abrahám, a ony iste prejdú s otcovským požehnaním na dediča Izákovho. Preto Jakub, o ktorom už Pán prezradil, že bude vládnuť nad svojím bratom, domáha sa tejto hodnosti. Lež jeho skutok nemožno schvaľovať; mal nechať všetko na riadenie Božie. Ezau predal svoje právo za jediné jedlo – tak robí každý hriešnik, ktorý za krátku radosť, za hriech, stráca právo na večný život.
