Kniha Genezis

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Gn 12, 1-20

1 Hospodin Bůh řekl Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. 2 Učiním z tebe veliký národ a požehnám ti. Zjednám ti veliké jméno a budeš požehnáním. 3 Požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo ti zlořečí, prokleji. Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě." 4 Abram tedy šel, jak mu řekl Hospodin, a šel s ním i Lot. Když odešel z Cháranu, bylo Abramovi sedmdesát pět let. 5 Abram s sebou vzal svou ženu Saraj, svého synovce Lota a všechen majetek, jehož nabyli, i čeleď, kterou získali v Cháranu. Vydali se na cestu do kanaánské země a přišli do ní. 6 Abram procházel tou zemí až k místu zvanému Šechem, až k dubu More. (V zemi tenkrát žili Kananejci.) 7 Tehdy se Abramovi ukázal Hospodin a řekl: "Tuto zem dám tvému semeni." Abram tam proto postavil oltář Hospodinu, jenž se mu ukázal. 8 Odtud se přesunul k horám na východ od Bet-elu. Vztyčil svůj stan mezi Bet-elem na západě a Ajem na východě, postavil tam oltář Hospodinu a vzýval Hospodinovo jméno. 9 Potom Abram pokračoval v cestě a putoval na jih, k Negevu. 10 V zemi pak nastal hlad, a tak se Abram vydal dolů do Egypta. Chtěl tam nějakou dobu pobýt, neboť v zemi panoval krutý hlad. 11 Cestou, když se blížil k Egyptu, řekl své ženě Saraj: "Pohleď, vím, jak překrásná jsi žena. 12 Až tě Egypťané uvidí, řeknou: ‚To je jeho žena!' a zabijí mě, ale tebe nechají naživu. 13 Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a abych díky tobě zůstal naživu." 14 Abram tedy přišel do Egypta a Egypťané viděli, jak je ta žena velmi krásná. 15 A když ji uviděli faraonovi hodnostáři, vychválili ji před faraonem tak, že byla vzata do faraonova domu. 16 Abramovi se díky ní vedlo velmi dobře - měl brav, skot i osly, otroky, otrokyně, oslice a velbloudy. 17 Hospodin však kvůli Abramově manželce Saraj bil faraona a jeho dům velikými ranami. 18 Farao si proto Abrama zavolal. "Cos mi to udělal?" řekl mu. "Proč jsi mi zatajil, že je to tvá manželka? 19 Proč jsi říkal: ‚Je to má sestra'? Vždyť jsem si ji vzal za ženu! Zde máš svou manželku, vezmi si ji a jdi!" 20 Farao pak o něm svým mužům přikázal, aby ho vyhostili i s manželkou a se vším, co měl.

Verš 1

Hospodin Bůh řekl Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.

Sk 7:3 - a řekl mu: ‚Odejdi ze své země a ze svého příbuzenstva a pojď do země, kterou ti ukážu.'

Heb 11:8 - Vírou Abraham poslechl Boží volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu.

Verš 3

Požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo ti zlořečí, prokleji. Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě."

Gn 18:18 - Vždyť z Abrahama jistě bude věhlasný a mocný národ a v něm dojdou požehnání všechny národy země.

Gn 22:18 - a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy země, protože jsi uposlechl můj hlas."

Gn 26:4 - ‚Tvé símě rozmnožím jako hvězdy na nebi. Tvému semeni dám všechny tyto země a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy na zemi.'

Sk 3:25 - Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚Ve tvém semeni dojdou požehnání všechna pokolení země.'

Gal 3:8 - Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry, a tak předpovědělo Abrahamovi: "V tobě dojdou požehnání všechny národy."

Verš 5

Abram s sebou vzal svou ženu Saraj, svého synovce Lota a všechen majetek, jehož nabyli, i čeleď, kterou získali v Cháranu. Vydali se na cestu do kanaánské země a přišli do ní.

Sk 7:4 - Tehdy odešel ze země Chaldejců a usadil se v Cháranu. Když pak jeho otec zemřel, Bůh ho odtud přestěhoval do země, v níž teď bydlíte.

Verš 6

Abram procházel tou zemí až k místu zvanému Šechem, až k dubu More. (V zemi tenkrát žili Kananejci.)

Gn 10:18 - Arvadejce, Semarejce a Chamatejce. Kanaánské rody se později rozšířily,

Gn 13:7 - Proto došlo mezi pastýři Abramova stáda a pastýři Lotova stáda k rozepři. (V zemi tenkrát bydleli Kananejci a Perizejci.)

Verš 7

Tehdy se Abramovi ukázal Hospodin a řekl: "Tuto zem dám tvému semeni." Abram tam proto postavil oltář Hospodinu, jenž se mu ukázal.

Gn 13:15 - Všechnu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému semeni až navěky.

Gn 15:18 - V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: "Tuto zem dávám tvému semeni; od Egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat:

Gn 17:8 - Tobě a tvému budoucímu semeni dám zem tvého putování, celou kanaánskou zem, do věčného vlastnictví a budu jejich Bohem."

Gn 24:7 - "Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé vlasti, který ke mně mluvil a který mi přísahal: ‚Tuto zem dám tvému semeni,' ten před tebou pošle svého anděla, abys odtamtud mému synovi vybral manželku.

Gn 26:4 - ‚Tvé símě rozmnožím jako hvězdy na nebi. Tvému semeni dám všechny tyto země a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy na zemi.'

Dt 34:4 - Hospodin mu řekl: "Toto je zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi se slovy: ‚Dám ji tvému semeni.' Dovolil jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale vejít do ní nesmíš."

Verš 13

Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a abych díky tobě zůstal naživu."

Gn 20:12 - Kromě toho, je to opravdu má sestra. Je dcerou mého otce, ale ne mé matky, a tak se stala mou ženou.

Gn 26:7 - Když se ho tamější muži vyptávali na jeho ženu, odpověděl: "Je to má sestra." Bál se totiž říci: "Je to má žena," neboť si pomyslel: "Aby mě snad zdejší muži kvůli Rebece nezabili." Byla totiž velmi krásná.

Verš 17

Hospodin však kvůli Abramově manželce Saraj bil faraona a jeho dům velikými ranami.

Ž 105:14 - nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval:

Gn 12,1-3 - Ťažko rozhodnúť, či povolanie, ktoré sa popisuje v týchto veršoch, stalo sa v Harane alebo už v Ure. Podľa Sk 7,2 tieto slová povedal Boh Abramovi v Ure; v našom kontexte skorej patria do času, keď Abram už bol v Harane a keď mu už otec zomrel. Vec možno chápať aj tak, že svätopisec najprv dokončil rozpravu o ceste a potom uvádza slová povolania, ale nemožno vylúčiť ani opakovanie povolania Abrama: prvý raz v Ure a druhý raz v Harane.Pre Abrama a jeho rodinu nebolo ľahko opustiť vlastnú krajinu. Má ísť do neznámej krajiny, do krajiny, ktorá nebude hneď jeho, ale len v neskorších pokoleniach. Má teda zameniť isté za neisté a neznáme. V jeho poslušnosti možno vidieť živú vieru v slová Božie (Hebr 11,8). "V tebe budú požehnané všetky pokolenia zeme" porov. Gn 22,18; Gal 3,6-18.

Gn 12,4-7 - Abram odišiel aj z Haranu. Karavána tiahla od severovýchodu k Damasku a odtiaľ popri Genezaretskom jazere na juh k Sichemu. Terebint Moreho – dub vidiaceho alebo veštca. Pravdepodobne pod týmto košatým terebintom bolo nejaké bohoslužobné miesto kanaánskych modloslužobníkov. Vari z pohybu listov a ich šumotu vyvodzoval budúce príbehy. Je známe, že v Kanaáne bolo veľa posvätných stromov, celé háje. Izraeliti ich pálili, ale zavše aj oni odpadli k modloslužbe a uctievali v týchto hájoch Bála a Aštartu.

Gn 12,8-9 - Od Sichemu tiahol Abram na juh. Betel sa v časoch Abramových volal Luza; tu sa uvádza pod známejším menom z časov Jakubových (Gn 28,19). Negeb, južný kraj alebo juh, je vlastným pomenovaním najjužnejšej čiastky Palestíny.

Gn 12,13 - Abram zamlčal, že Sára je jeho ženou. Hovoril však aj pravdu, keď vravel, že je jeho sestrou (20,12), a konal podľa stupňa morálky svojho veku, keď svedomie neodsudzovalo každú lož a keď sa život muža hodnotil viac ako česť ženy. Svä topiscovi tu záleží hlavne na tom, aby ukázal, ako Boh uchránil čistotu matky budúceho vyvoleného národa.