Jen pro studijní potřeby posluchačů KTF UK
Upozornenie: Texty sú pracovné a môžu obsahovať preklepy.
Jaroslav Brož
Doba a místo: asi 55, pokud z Efesu; 58-60, pokud z Caesareje (nepravděpodobné); 61-63, pokud z Říma.
Komu: Filemonovi, Apfii (jeho manželka?), Archippovi a církvi ve Filemonově domě.
Autenticita: jednota a neporušenost: Vážně se nepochybuje.
Formální rozdělení:
| A | Úvodní formule | Flm 1-3 |
| B | Díkůvzdání | Flm 4-7 |
| C | Hlavní část | Flm 8-22 (Flm 21-22 můžeme považovat za závěr hlavní části nebo část závěru) |
| D | Závěrečná formule | Flm 23-25 |
Rozdělení podle obsahu (a řečnické analýzy):
| Flm 1,1-3 | Odesílatel, adresáti, pozdrav |
| Flm 1,4-7 | Díkůvzdání, které slouží jako exordium: chvála má získat Filemonovu dobrou vůli |
| Flm 1,8-16 | Pavel oslovuje Filemona motivy ve věci Onesima (confirmatio) |
| Flm 1,17-22 | Pavel oslovuje Filemona stejnými motivy, které ještě rozšiřuje (peroratio) |
| Flm 1,23-25 | Závěrečné pozdravy a požehnání |
Tento nejkratší Pavlův dopis (335 slov) je velmi podobný helenistickým listům z běžného života, zvláště listům přímluvným. Bylo by však zjednodušující hodnotit list Filemonovi jen jako osobní prosbu. Pavel, který dlouhá léta žil a trpěl pro Krista (v Flm 1,9: presbytés = stařec; varianta v některých rukopisech: presbeutés = vyslanec), píše představenému domácí církve nebo dokonce celé církevní obci (když Pavel předpokládá společenský nátlak na Filemona). Jako vězeň, který obětoval Kristu svoji svobodu, žádá svobodu pro druhého. Mnoho studií objasnilo list z hlediska literárního a sociologického, avšak prvořadé je hledisko teologické: síla evangelia vyzývá v každé větě - třebas skrytě - k přehodnocení postavení pánů a jejich otroků.
Co vlastně předcházelo sepsání listu Filemonovi? Jasné zprávy o tom nemáme, a tak časový a logický sled událostí můžeme rekonstruovat jen z náznaků: Filemon byl zřejmě velmi dobře známý křesťan, Apfia jeho manželka a Archippos člověk v blízkém vztahu k oběma. Ve Filemonově domě se shromažďovala domácí církev. Není zřejmé, zda se Pavel někdy s Filemonem osobně setkal. Hlásání evangelia v oné oblasti však určitě bylo plodem Pavlova misijního úsilí, snad skrze jeho spolupracovníky (Epafras? vv. Flm 1,23-24). Onesimos byl Filemonův otrok, který mu pravděpodobně zběhl. V. Flm 1,10 naznačuje, že Pavel jej nedávno přivedl ke Kristu. Setkal se Onesimos s Pavlem coby vězeň (ne však jako zběhlý otrok, neboť tak by byl poslán nazpět) nebo jako běženec hledal v cizím městě pomoc u křesťanů (a u Pavla, o němž slyšel od svého Pána)? Rozhodující je, že Filemon i Onesimos vděčí Pavlovi za křesťanskou víru. Nyní tento nový duchovní stav začíná pronikat do sociálních vztahů.
Stylu listu silně prozrazuje záměr přesvědčit o něčem víc, než co je výslovně řečeno Vv. Flm 1,4-7 tvoří captatio benevolentiae, když Pavel chválí Filemonovu víru a lásku. Ve v. Flm 1,8 pak mu připomíná poslušnost Pavlově apoštolské autoritě a poté přechází k tématu listu: osud otroka Onesima (v. Flm 1,10). Jako duchovní syn je svému duchovnímu otci ve vězení velmi užitečný. Pavel by si jej rád ponechal za svého spolupracovníka, nechce však nic činit bez Filemonova souhlasu (a pravděpodobně bez souhlasu církevní obce). Posílá tedy Onesima nazpět s přáním, aby byl přijat jako bratr. Pavel žádá mnoho. Nejen, aby Onesimos nebyl zákonně potrestán, ani aby byl prostě osvobozen, což by bylo velice velkorysé gesto, ale aby byl přijat jako křesťan: “ Přijmi ho, jako bych to byl já sám“ (v. Flm 1,17). Pavlovo myšlení je zcela proniknuto evangeliem. Už nezná protiklad kategorií otrok-svobodný, nýbrž otrok-nové stvoření. Ve vv. Flm 1,18-19 pak Pavel zaručuje vlastní rukou, že za Onesima zaplatí všechny dluhy. Hned však podotýká, že Filemon vděčí Pavlovi (přímo či nepřímo) za život v Kristu. Tím je jakékoli vymáhání dluhu Filemonem vyloučeno. Ve v. Flm 1,21 Pavel dvojím mistrným rétorickým tahem připomíná Filemonovi jeho poslušnost (Pavlovi jako apoštolu nebo Bohu a evangeliu?) a vyjadřuje naději, že Filemon učiní víc, než se žádá. Ono „ víc“ se vykládá jako narážka, že by měl dát Onesimovi svobodu, neboť je to bratr v Kristu. Až bude Pavel na svobodě, navštíví Filemona (v. Flm 1,22; prosí o modlitbu za to). Snad je to jemný náznak, že si přijde ověřit, jak bylo s Onesimem naloženo? To, že se list uchoval, je dosti jistou známkou, že Filemon se nechal Pavlem přesvědčit.
Pavel napsal tento list z vězení. Kandidáty jsou tedy Efes, Caesarea a Řím jako u listu Flp. Zde se situace komplikuje tím, že nevíme, kde žili adresáti. Podle kritérií u listu Flp je nejpravděpodobnější místo sepsání Efes. Toto řešení vyhovuje i pro Flm.
Pro bližší určení je však třeba vzít v úvahu příbuznost listu Filemonovi a listu Kolosanům. Na začátku obou listů je jmenován „ bratr“ Timotej jako spoluodesílatel. Osm z deseti osob jmenovaných ve Flm jsou uvedeny také v Kol (chybí jen Filemon a Apfia; role Onesima v Kol 4,9 je však zcela jiná než ve Flm). Protože na Onesima a Archippa se Pavel odvolává v Kol 4,9.17, převládá domněnka, že Filemon žil v Kolosách nebo jejich okolí. Proto je Efes jako místo sepsání Flm velmi pravděpodobný (vzdálenost mezi oběma místy je 150 až 180 km). Je tu ovšem nesnáz: list Kolosanům má rozvinutou kristologii, a je-li přímo od Pavla, pak by byl sepsán během římského věznění (61-63) spolu s Flm. Z osob, které byly s Pavlem, když psal Flm (vv. Flm 1,24) Timotejvíce nasvědčuje Efesu; Aristarchos byl s Pavlem v Efesu i v Římě (Sk 19,29; 27,2); Marek(který?), Lukáš a Démas byli určitě v Římě (1 Petr 5,13; 2 Tim 4,11; 4,10), zatímco o jejich přítomnosti v Efesu nevíme. Vše je dosti nejisté. Mnoho argumentů nasvědčuje sepsání listu v Efesu kolem r. 56, i když ani Řím nelze vyloučit.
