Jen pro studijní potřeby posluchačů KTF UK
Upozornenie: Texty sú pracovné a môžu obsahovať preklepy.
Jaroslav Brož
Doba: Asi 56, pokud z Efesu. (Nebo 61-63 z Říma nebo 58-60 z Caesareje).
Komu: Křesťanům ve Filippech, římské kolonii (Sk 17,12), kde vojenští veteráni dostali majetek po bitvách v občanské válce (42 před Kr.); stejně jako Soluň (západněji) byly Filippy důležitým obchodním městem na silnici Via Egnatia. Pavel zde hlásal evangelium asi r. 50 po Kr. na své „ druhé misijní cestě“ .
Autenticita: Vážně se nepochybuje.
Jednota: Biblisté jsou v mínění rozděleni: značná část vidí ve Flp kombinaci dvou nebo tří listů, ale nezanedbatelná část je pro jednotu listu.
Neporušenost: Dnes není vážnější teorie o pozdější interpolaci. V minulosti se z teologických důvodů považovalo za interpolaci: „ biskupům a jáhnům“ (Flp 1,1) nebo kristologický hymnus (Flp 2,6-11).
Formální rozdělení (existujícího, spojeného listu):
| A | Úvodní formule | Flp 1,1-2 |
| B | Díkůvzdání | Flp 1,3-11 |
| C | Hlavní část | Flp 1,12-4,20: Nesystematické zprávy o Pavlově věznění; povzbuzení, varování před nepravými učiteli, vděčnost Filipanům |
| D | Závěrečná formule | Flp 4,21-23 |
Rozdělení podle obsahu:
| Flp 1,1-11 | Odesílatel, adresáti/pozdrav a díkůvzdání |
| Flp 1,12-26 | Pavlova situace ve vězení a jeho postoj ke smrti |
| Flp 1,27-2,16 | Povzbuzení založené na Kristově příkladu (kristologický hymnus) |
| Flp 2,17-3,1a | Pavel má živý zájem o filipské křesťany a plánuje, že k nim přijde kázat |
| Flp 3,1-4,1 | Varování před nepravými učiteli; Pavlův osobní příklad |
| Flp 4,2-9 | Napomenutí Euodie a Syntyché: jednota, radost, vyšší hodnoty |
| Flp 4,10-20 | Pavlova situace a velkorysý dar Filipanů |
| Flp 4,21-23 | Závěrečný pozdrav, požehnání |
Na „ druhé apoštolské cestě“ Pavel s Silou a Timotejem připluli z Malé Asie do Neapole, která sloužila jako přístav nedalekých Filip (asi 17 km).
Filippy ležely na Via Egnatia a měly snadný přístup k moři, který byl pro obchodní styk s ostatním světem asi významnější než římská silnice, neboť lze pochybovat, že byla na počátku impéria vždy dobře udržovaná. Město založil Filip II., otec Alexandra Velikého kolem r. 356 na místě dřívější vesnice Krenides (=Prameny) na úpatí hory Pangeos. Město se stalo známým díky „ bitvě u Filip“ (r. 42 př. Kr.), která pohřbila poslední naděje na římské republikánské svobody. Poté co Marcus Antonius a Octavianus (později Augustus) porazili Bruta a Cassia, vrahy Julia Caesara, vytvořili z Filip kolonii pro veterány vítězné armády (Sk 16,12 město správně označují jakokolónia). Proto se město v době Pavlově jmenovalo Colonia Augusta Iulia victrix Philippensium. Oficiální řečí tu byla latina, ale díky obchodním stykům s okolím se používala převážně hovorová řečtina. Filippy byly spravovány na základě ius italicum, vyhrazeného pouze pro italská města, které znamenalo privilegium svobodného města, osvobození od některých daní (tributum capitisa tributum soli) a vlastní samosprávu (titul stratégoi ve Sk 16,22 aj.). Za těchto právních okolností odpovídá skutečnosti, že ve Sk 16,38-39 se představitelé města Pavlovi a Silovi po nespravedlivém uvěznění omlouvají. Sk 16,12 dále popisují Filippy jako „ přední město v té makedonské oblasti“ ; nebyly však ani správním střediskem provincie Makedonie (Soluň), ani žádného z jejích okrsků.
Pavel založil ve Filippech první křesťanskou obec v Evropě (Sk 16,11-15; Flp 4,15). Podle Sk 16 bylo jeho dosti krátké apoštolské působení mezi židy i pohany plodné, navzdory vzbouření místních obyvatel. Místo synagógy tamní židé modlili za městem (snad jim chyběl povinný počet 10 osob ke společné modlitbě, tzv. minjan?). Příběh o obrácení prodavačky purpurových látek, „ bohabojné“ Lýdie z Thyatir, odráží sociální situaci ve městě, zvláštně významné postavení některých žen. To zřejmě potvrzuje i zmínka o dvou hašteřivých ženách Euodii a Syntyché (Flp 4,2), které asi dříve Pavlovi pomáhaly v jeho apoštolské práci. Jejich jména spolu s Epafroditem a Klémentem (Flp 2,25; 4,3) napovídají, že značný počet filippských křesťanů byl pohanského původu.
Ve Filippech došlo k četným konverzím (Sk 16,16-40). Vyhnání věšteckého ducha z jedné otrokyně způsobilo pobouření a Pavel se Silou byli uvězněni (srov. 1 Sol 2,2). Po zázračném osvobození a propuštění odešli do Soluně.
Protože látka v tomto listu není uspořádána příliš přehledně, nebudeme sledovat list postupně, ale všimneme si několika tématických oblastí (srov. 1 Sol).
List je vzorem přátelského dopisu (filikos). Mezi adresáty zvlášť jmenuje episkopy a jáhny (Flp 1,1). Přátelství Filippanů (Flp 1,5) pokračovalo od okamžiku, kdy Pavel musel odejít do Soluně (kam mu několikrát poslali dary: Flp 4,15-16; srov. také 2 Kor 11,9) až do chvíle, kdy píše z vězení tento list (Flp 1,7.13.17; 4,10; o hypotézách týkajících se místa a doby sepsání viz níže). Filipští křesťané poslali Pavlovi do vězení znovu pomoc po Epafroditovi, čímž mu znovu prokázali svoji oddanost. Nyní Epafroditos onemocněl, a tak jej Pavel odesílá nazpět (Flp 4,18;2,25-26). Nezapomeňme, že všechna ta srdečná slova (Flp 1,7.8; 4,1) píše apoštol v nebezpečí smrti.
List prozrazuje, že Pavel je vězněn pro hlásání evangelia.
Pavel si přeje, aby filipští křesťané byli bezúhonní, zářící uprostřed zvráceného pokolení a držící se pevně slova života, aby on sám neběžel nadarmo (Flp 2,14-16). Touží slyšet, že pevně v jednom Duchu bojují za šíření víry (Flp 1,27; 2,1). Ve filipské církevní obci však jsou nepřátelé víry. Kolik skupin má Pavel na mysli? V textu lze rozlišit nejméně tři typy:
Mějte Kristovo smýšlení (Flp 2,5) – „ jednejte jako jednám já“ (Flp 3,17); Kristus - věrný Boží obraz vzal na sebe podobu služebníka – Pavel si kdysi zakládal na svém tělesném původu, ale nyní to vše kvůli Kristu pokládá za odpad (Flp 3,4-9); jako Kristus byl povýšen, tak Pavel, který nyní ještě není dokonalý, se snaží běžet k Bohu v Kristu Ježíši (Flp 3,12-14).
Co víme z listu samého? (body označené * platí i pro určení místa a doby sepsání listu Filemonovi):
a) Pavel je ve vězení (Flp 1,7.13.17).
b) V místě jeho věznění byli příslušníci prétoriánské stráže (Flp 1,13) a křesťané z „ císařského domu“ (Flp 4,22).
c) Pavel připouští možnost své smrti (Flp 1,19-21; 2,17) - buď jako odsouzenec k trestu smrti nebo jako hrozba stále přítomná v jeho misionářské práci?
d) Má však také naději na osvobození (Flp 1,24-25; 2,25).
e) Je u něho Timotej (Flp 1,1; 2,19-23).
f) Křesťané v této oblasti jsou z různých důvodů hrdí na to, že kážou Boží slovo; někteří se vyznačují závistí vůči Pavlovi (Flp 1,14-18).
g) Četné styky mezi Pavlem a Filipany:
Kterým místům Pavlova pobytu a působení tyto okolnosti odpovídají?
1. Caesarea (58-60): Sk 23,33-26,32 - této situaci odpovídají body a, b, c, d (zvláště po Festově nastoupení do funkce prokurátora r. 60 Pavel mohl doufat v propuštění). O Timotejovi (e) se Sk naposled zmiňují v Sk 20,4-5; jeho cesta s Pavlem do Jerusaléma a pak do Caesareje by zůstala jen nedoloženou domněnkou. Rovněž f lze těžko vysvětlovat tak, že by Pavlovo uvěznění v Caesareji vyvolalo opoziční kazatelskou činnost caesarejských křesťanů, kteří mu byli zřejmě přátelsky nakloněni (srov. Sk 21,8-14). Velkou nesnáz působí zvláště bod g. Filippy dělí od Caesareje asi 1400-1500 km po moři (které neumožňovalo snadnou plavbu kdykoli) a více než 1500 km po obtížných pobřežních cestách. Byl by možný tak častý kontakt mezi Pavlem a Filipany, jak jej předpokládá list?
2. Řím(61-63): o Pavlově římském věznění viz Sk 28,16.30 (srov. 1 Klem 5,7). Okolnosti a, b, c, dodpovídají i zde, b dokonce ještě lépe. Ze Sk nevíme, zda v letech 61-63 byl Timotej s Pavlem v Římě (e), časový odstup od poslední zmínky (v Troadě) je dokonce ještě větší. Římskému prostředí však lépe odpovídá f, protože ze Skutků víme, že Pavel v Římě osobně kázal, a Řím 14 a Řím 16,17-18 dosvědčuje rozličné postoje římských křesťanů. Největší nesnází je zase g. Vzdálenost z Říma do Filip po souši je asi 1050-1100 km (po Via Appia do Brundisia, přes Jaderské moře do Makedonie - po Via Egnatia do Filip), po moři přes 1350 km. I když tyto vzdálenosti jsou o něco menší než v předchozím případě, přesto by znamenaly značnou překážku pro tak časté kontakty.
3. Efes (54-56): Zde je problémem a, neboť nemáme doloženo Pavlovo věznění v Efesu - o jeho pravděpodobnosti viz úvod do Gal. Dále b, c, da fnečiní problémy. Timotej byl s Pavlem v Efesu (e) (1 Kor 4,17; 16,10; Sk 19,22). Také komunikace s Filipany (g) byla v Efesu snazší než v Caesareji a Římě. Přímá vzdálenost po moři nebo cesta po souši do Troady a poté po moři do Filip měří jenom asi 600 km (asi 7 až 9 dní cesty). Podle Sk 19,22 Pavel z Efesu do Makedonie skutečně vyslal Timoteje a Erasta. Proti efeské teorii se namítá, že 1 Kor mluví o sbírce, konané po celém území Pavlovy činnosti, a Flp o ní mlčí. Nemluví o ní však ani Gal a Flm (psané pravděpodobně také z Efesu). Zřejmě nebyla pro Pavla naléhavou záležitostí během celého jeho působení, zvláště ne tehdy, kdy ve vězení očekával smrt. Zájem o ni oživil zřejmě po svém propuštění, tj. na konci svého efeského pobytu a dále v Makedonii a Korintu (1 Kor; 2 Kor 8– 9; Řím 15,26-28). To mluví ještě víc ve prospěch Efesu a datování do r. 55: Kdyby Flp byl napsán v Caesareji nebo Římě - po vykonání sbírky, proč se pak o ní Pavel v souvislosti s štědrostí Filipanů nezmiňuje (Flp 4,10-20)? Navíc Pavel v Flp 4,14-16 vzpomíná na jedinou návštěvu ve Filippech. Když byl v Caesareji a Římě, měl za sebou nejméně tři návštěvy Filip.
Nelze rozhodnout jednoznačně o místu a sepsání Flp. Nejsilnější důvody jsou pro Efes, nejslabší pro Caesareu.
Když přehlédneme nepříliš přijímanou teorii o 1 Sol, nejvíce nejistoty o jednotě pavlovských listů je u 2 Kor a Flp. Jaké jsou důvody k pochybnostem u Flp?
Polykarp v listě Filipanům (Flp 3,2; pol. 2. stol.) píše o Pavlových „ listech“ Filipanům. Je-li tento údaj přesný, může mít na mysli kanonický list a nějaký nedochovaný list, nebo kanonický Flp a 2 Sol, nebo původní podobu kanonické korespondence, dříve než editor zpracoval několik listů do jednoho. Podle Flp 3,1b („ Opakovat vám v psaní stejné věci není pro mne obtížené“ ) Pavel již předtím Filipanům psal. Ztratilo se tento list nebo se stal součástí dnešního listu Flp? Z dalších záhad jmenujme tyto: Flp 2,23-30: cestovní plány se většinou uvádějí na konci listu; Flp 3,1a „konečně“ zní jako závěr listu; je logické posílat Epafrodita zpět (Flp 2,25-30) dříve, než od něho dostal dar (Flp 4,18)?
Exegeté vytvořili několik teorií dvou či třech původně samostatných listech do Filip, které pak editor redakčně spojil v jeden:
Látka hlavní části listu je bezesporu uspořádaná nepřehledně. Pavel odbíhá od autobiografických informací k povzbuzením a varováním před falešnými kazateli. Pokusy rekonstruovat dva nebo tři původní dopisy jsou dobrou snahou biblistů uspořádat materiál tématicky a logicky. V listu však není náznak více úvodů či závěrů listu a neuspořádanost látky v současné podobě listu nenasvědčuje práci nějakého redaktora. Řešení původní jednoty listu lze zdůvodnit tím, že Pavel psal ve vězení tak, jak ho myšlenky napadaly, bez snahy uspořádat je do logického celku.
