Jen pro studijní potřeby posluchačů KTF UK
Upozornenie: Texty sú pracovné a môžu obsahovať preklepy.
Jaroslav Brož
Doba a místo: 54-55 z Efesu nebo pravděpodobněji z Makedonie (tradiční datování).
Komu:Církevním obcím kolem Ankyry na etnickém území Galaťanů, tj. severo-střední část provincie Galácie v Malé Asii (kde bylo hlásáno evangelium v r. 50 a 54), nebo méně pravděpodobně církevním obcím v Antiochii, Lystře a Derbe na jihu provincie (kde bylo evangelium hlásáno v r. 47-48 a 50).
Autenticita, jednota a neporušenost: Vážně se nepochybuje.
Formální rozdělení:
| A | Úvodní formule | Gal 1,1-5 |
| B | Díkůvzdání | není |
| C | Hlavní část | Gal 1,6-6,10 |
| D | Závěrečná formule | Gal 6,11-18 |
Rozdělení podle obsahu (a řečnické analýzy):
| Gal 1,1-10 | Úvod |
| Gal 1,1-5 | Úvodní formule (již obranného charakteru, vysvětluje Pavlův apoštolský charakter a co pro něho Kristus učinil |
| Gal 1,6-10 | Exordium neboli úvod (úžas - “ divím se“ - namísto díkůvzdání), popisující předmět, odpůrce a vážnost případu (anathema, “ buď proklet“ ) |
| Gal 1,11-2,14 | Pavel vypráví o své apoštolské činnosti, aby obhájil svoje pojetí evangelia předložené v Gal 1,11-12 |
| Gal 2,15-21 | Pavlova diskuse s protivníky o charakter evangelia: Pavel káže, že člověk je ospravedlněn na základě víry v Krista, a ne zachováváním Zákona; křesťané žijí z víry |
| Gal 3,1-4,31 | Důkazy pro ospravedlnění z víry a ne ze Zákona: šest argumentů z minulé zkušenosti Galaťanů a z Písma, zvláště se zaměřením na Abraháma |
| Gal 5,1-6,10 | Povzbuzení (paraenesis) etického charakteru: uchovejte si svoji svobodu a žijte podle Ducha |
| Gal 6,11-18 | Závěr: ověřující postscript Pavlovou rukou (odlišnost od písma písaře listu); shrnutí postoje k obřízce; požehnání |
Před r. 55 Pavel hlásal evangelium - snad dvakrát (srov. Gal 4,13) - pohanům v Galácii. Přestože se Pavel projevoval “ slabostí těla“ (Gal 4,13), Galaťané k němu byli velice milí a jednali s ním jako s Božím andělem. Asi u nich konal i zázraky (Gal 3,5). O to je Pavlův zármutek větší teď, kdy ho považují za nepřítele, který je svým kázáním o Kristu podváděl (Gal 4,16). Jak k tomu došlo?
Když Pavel z Galácie odešel, přišli tam křesťané ze židovství (Gal 6,13) - asi z Jerusaléma - a hlásali jiné evangelium (Gal 1,7). Co bylo jeho obsahem? Můžeme jej zrekonstruovat “ zrcadlovitě“ z Pavlovy odmítavé reakce, která nám kázání Pavlových odpůrců nelíčí příliš sympaticky.
Musíme přiznat, že “ kazatelé“ (nazvěme si je tak) přišlí po Pavlovi, nemuseli vypadat jako pošetilci a nečestní lidé. Galaťané jim uvěřili snáze než Pavlovi. Pokusme se ukázat si, proč toto “ jiné evangelium“ znělo věrohodně. Hlásání Pavla i kazatelů se shodovalo v tom, že Boží dílo spásy skrze Mesiáše Ježíše lze nazvat ospravedlněním, je darem Ducha a je určeno jak pro židy tak pro pohany. Ale jak mohou pohané tento Boží dar v Ježíši přijmout? Podle Pavla nabízí Bůh ospravedlnění skrze “ víru (v)Krista“ . Podle kazatelů je víra v Krista důležitá, ale ospravedlnění není úplné bez konání skutků Zákona; toto kázání chtělo pohanům předat vzácné dědictví judaismu se všemi etickými směrnicemi. Klíčovým požadavkem tohoto kázání bylo trvání na obřízce a svátcích podle židovského kalendáře (Gal 4,10). Kazatelé tvrdili, že jediný pravý Bůh požehnal všechny národy světa skrze Abraháma, který uvěřil (Gn 15,6), a poté v rámci smlouvy dal Abrahámovi přikázání o obřízce (Gn 17,10) a nebeském kalendáři. Židé jsou Abrahámovi potomci ze Sáry, svobodné manželky, a zachovávají smlouvu na základě obřízky (Gen 17,14) a Zákon, daný Mojžíšovy skrze anděly (Gal 3,19). Pohané jsou Abrahámovi potomci z Hagar, otrokyně. Na základě hlásání kazatelů může být dílo Mesiáše Ježíše nyní rozšířeno na pohany, kteří mohou být plně začlenění do smlouvy, jestliže se nechají obřezat jako Abrahám a budou konat skutky Zákona.
V myslích Galaťanů mohla vyvstat ještě jedna námitka: Což nám již nepřinesl evangelium určené pro pohany Pavel? - Ne! Aby rychle získal konvertity, kázal Pavel zkrácené evangelium a neřekl jim, že účast na Abrahámově smlouvě je závislá na obřízce. Pavel je ponechal bez zásad Zákona jako kořist pro “ zlou žádostivost“ a tužby těla. Proto v nich stále vládne hřích. Taková nauka byla velmi přesvědčivá, zvláště když kazatelé neopomněli zdůraznit, že Pavel se dostal k evangelium pozdě, že narozdíl od skutečných apoštolů neznal Ježíše. Navíc, Ježíš, sám obřezaný, nikoho od obřízky nedispensoval. A opravdoví apoštolové v Jerusalémě zachovávají svátky a dietetické předpisy.
Jak může Pavel těmto kazatelům odpovědět a znovu přesvědčit Galaťany, že pravdu jim kázal on? Při rozboru obsahu listu budeme mít stále na paměti toto dějinné pozadí, abychom správně pochopili Pavlův způsob argumentace.
Pavel uvádí svoje poslání - apoštol - , které nepochází od člověka, ale od Ježíše (Gal 1,1) a od Boha (Gal 1,15). Jeho hlavním záměrem však není sebeobhajoba, ale jeho pověření k apoštolátu je zárukou pravosti evangelia. Potvrzení se mu dostalo i od jerusalémských “ sloupů“ (Gal 2,8). Z nesporných sedmi Pavlových listů (kromě Řím, který posílá obci jím nezaložené) je Gal jediný, kde Pavel nejmenuje žádného spolupracovníka (jenom “ všichni bratři, kteří jsou se mnou“ Gal 1,2). Adresáty jsou “ galatské církevní obce“ - v oblasti Galácie nebo ve větší provincii jménem Galácie (viz níže). Pavel je terčem útoku v Galácii, a tak osobně odpovídá - v rozrušení a hněvu, což se neslučuje s jinak povinným díkůvzdáním.
a) Exordium (Gal 1,6-10)
Apoštol ironickým tónem vyjadřuje svoje nemilé překvapení (“ divím se“ , thaumazó) a bez odkladu uvádí předmět sporu a protivníky a zdůrazňuje vážnost případu: Neexistuje jiné evangelium než to, které kázal Pavel, když Galaťanům nabízel Kristovu milost. Ať jsou prokleti ti, kdo hlásají něco jiného.
b) Apologie (Gal 1,7-2,21)
Rétorický model soudní obhajoby ve formě listu. Polemický tón, rétorické figury. Rozdělení rolí: kazatelé v Galácii jsou žalobci, Pavel je obhájce a galatští křesťané jsou soudci.
Hlavní Pavlova teze zní: Evangelium, které hlásá, pochází z Božího zjevení a ne od lidí (Gal 1,11-12). Na základě tohoto paradigmatu Pavel vypráví příběh o svém obrácení a kázání v klíčových bodech, např. počáteční Boží zjevení a pověření; nezávislost na jerusalémských apoštolech; námitky proti němu od těch, kteří trvali na obřízce pro pohany; dohoda mezi ním a jerusalémskými představiteli; uznání, že jemu bylo svěřeno evangelium a apoštolské hlásání pro neobřezané (Gal 1,13-2,10).
Pavel předpokládá, že kazatelé v Galácii přímo navazují na ty, kteří způsobili spor v Antiochii (“ lidé od Jakuba“ , tj. z Jerusaléma), neboť svoji dřívější obhajobu v Antiochii vměšuje do dialogu s židokřesťanskými kazateli v Galácii (Gal 2,11-14 srov. s Gal 2,15-21).
c) Pavel uvádí šest argumentů ze zkušenosti a z Písma, aby přesvědčil pošetilé Galaťany, kteří se nechali oklamat (Gal 3,1-4,31).
d) Exhortace (Gal 5,1-6,10)
Pavlova varování a povzbuzení jsou namířena proti kazatelům a proti Zákonu, který je bezmocný proti skutkům těla (která jsou protikladem k plodům Ducha - Gal 5,19-26).
Z tvrzení “ V Kristu Ježíši nemá sílu ani obřízka ani neobřezanost, ale víra působící skrze lásku“ (Gal 5,6) plyne, že Pavel obřízku nepovažuje za zlou, nýbrž za bezmocnou dát ospravedlnění pohanům. Dále je zřejmé, že víra, zahrnující v sobě účinnost Kristova díla, musí být vyjádřena láskou v životě věřících. Ve víře i lásce je podle Pavla činný Bůh, nejsou to tedy čistě lidské reakce.
Kazatelé také asi používali pro Zákon označení “ zákon Kristův“ . Pavel bere tento termín z jejich úst a upřesňuje že “ Kristovým zákonem“ není Zákon Mojžíšův, ale povinnost nést břemena jeden druhého (Gal 6,2).
Pavel uzavírá list vlastní rukou velkými literami, takže Galaťané nemusí pochybovat o autenticitě listu i slov. Zatímco kazatelé vyzdvihovali nadřazenost Israele, Pavel vyhlašuje pravý “ Boží Israel“ , v němž se nerozlišuje, zda je někdo obřezaný či nikoli. A na adresu kazatelů říká: “ Pro budoucnost ať mě už nikdo neobtěžuje. Vždyť já na svém těle nosím znamení Ježíšova“ (Gal 6,17). To, co Pavel vytrpěl jako apoštol, je důležitější než znamení jeho obřízky.
Můžeme jen tušit, co list v galatských církevních obcích způsobil. Někteří se cítili dotčeni, že je Pavel nezdvořile nazývá pošetilci, “ blázny“ (anoétoi, Gal 3,1). Můžeme se tázat, zda bylo úměrné, aby Kristův apoštol v ironické krutosti přál zastáncům obřízky, aby se nůž při obřízce smekl a zbavil je i pohlavních orgánů (Gal 5,12). Co Pavla dohnalo k tomu, že se odvolával na “ takzvané sloupy církve“ a všemi uznávaného “ bratra Páně“ (Gal 2,9)? Nebyla tato polemika skutečně známkou jeho slabého postavení? Jiní si mohli povšimnout, že za ostrostí polemiky se skrývá něžné usilování o jejich dobro (Gal 4,19), takže přehodnotili svůj chybný souhlas s učením kazatelů. Získal Pavlův list nakonec většinu? List a s ním Pavlova nauka se zachovala, většina křesťanů se tedy k Pavlovi asi přiklonila. V 1 Kor 16,1 Pavel plánuje, že v galatských církevních obcích uspořádá sbírku. Nečinil by to, kdyby neměl naději na úspěch.
Exegeté se také zamýšlejí nad negativním dopadem listu. Pavel se podle některých vyjadřoval neúměrně. Kazatelé, kteří věřili, že hlásáním obřízky slouží Kristu, určitě Pavlovi nemohli zapomenout osobní útoky, napadající i jejich bezúhonnost a dobré motivy jejich počínání (Gal 6,12-13). Za slovy “ chtějí se dělat pěknými“ (thelúsin euprosópésai, Gal 6,12) lze číst Pavlovu výčitku, že kážou obřízku, aby se vyhnuli pronásledování od židů, kteří s židokřesťany jednali jako s odpadlíky. Nebo ze strachu před pohanskými světskými autoritami, které obřezané křesťany chránili stejně jako židy, neboť křesťanství samo bylo považováno za nedovolenou “ pověru“ .
Jestliže byl list Filipanům (Flp 3,2nn) sepsán krátce po Gal, máme v něm svědectví, že oni kazatelé šli dál a opravovali Pavlovo kázání i jinde. Jeho polemika s Petrem (Gal 2,14) a dokonce nesmlouvavé odmítnutí sinajské zotročující smlouvy (Gal 4,24-25) pravděpodobně způsobilo, že jerusalémští židokřesťané se více přiklonili k židovskému dědictví. Proto Pavel na pohlíží na přijetí sbírky v Jerusalémě s obavami (Řím 15,22-32).
Tyto dvě otázky spolu souvisejí. Shrňme si údaje, které víme. Adresáti jsou “ církevní obce v Galácii“ (Gal 1,2) a “ Galaťané“ (Gal 3,1). Pavel u Galaťanů poprvé pobýval kvůli své nemoci a byl velice pozorně a ohleduplně přijat (Gal 4,13-15). Kde tito adresáti žili?
Co se doby týká, víme toto: Jestliže návštěva Jerusaléma popsaná v Gal 2,1-10 totožná s návštěvou ve Sk 15 (názor většiny biblistů), byl list napsán po r. 50. Pavel v dopise vyjadřuje touhu Galaťany navštívit (Gal 4,20). Není-li to pouhý řečnický obrat, co mu v tom bránilo? Nadměrná vzdálenost, věznění, nebo byl příliš zaměstnán jinými církevními obcemi (problémy s Korinťany)?
Galaťané byli indo-árijský kmen příbuzný Keltům a Galům. Do Malé Asie přišli kolem r. 279 př. Kr. Po padesáti letech byli poraženi pergamonským královstvím a omezeni pouze na hornaté území s centrem Ankyrou (dnešní Ankara). Římané v nich měli válečné spojence. Po smrti posledního galatského krále (25 př. Kr.) bylo jejich území začleněno do římské “ provincie Galácie“ , sahající na jih až k Středozemnímu moři. Na tomto území ležela i Antiochie Pisidská, Ikónium, Lystra a Derbe. Kdo byli adresáti listu Galaťanům? Křesťané v jižních městech provincie Galácie (tzv. jihogalatská teorie)? Nebo Galaťané coby etnikum žijící v severní a střední části provincie (tzv. severogalatská teorie)? Tato otázka není pro interpretaci listu Galaťanům významná. Proto ji pojednáme velice stručně.
Jihogalatská teorie (poslední dvě staletí)
Východisko: Sk podrobně popisují Pavlovu apoštolskou práci v jižní části provincie (Antiochie, Ikónium, Lystra, Derbe).
Argumenty proti: V popisu Sk je malý prostor pro nemoc, která byla příležitostí k Pavlově působení u Galaťanů. Sk dále nikdy nejmenují “ jižní oblast Galácie“ , ale určují místa podle oblastí (Antiochie v Pisídii, Lystra a Derbe v Lykaonii). Pavel zde získal jak židy tak pohany, ale v Gal se nemluví o obrácených židech.
Argumenty pro: Pavel obvykle používá názvů provincií - např. Makedonie, Achaia, (ale ne vždy); zmínka o Barnabášovi (Gal 2,1), který musel být adresátům znám. Jako protiargument lze namítnout, že Barnabáše nemusely znát jen křesťané, které osobně navštívil. Jeho přítomnost na jerusalémském “ sněmu“ dokazuje, že byl významnou a známou osobností rané církve.
Severogalatská teorie (tradiční a dosud většinově zastávaná)
Zatímco “ Galácie“ dovoluje dvojí interpretaci, “ Galaťané“ (Gal 3,1) je určitější. Přiměřeněji označuje potomky etnické potomky galatského kmene (viz výše) než smíšené obyvatelstvo helenizovaných jižních měst. Kdy Pavel přišel mezi tyto Galaťany? Asi r. 50 podle Sk 16,6-7. Poznámka “ Ježíšův Duch jim to nedovolil“ může odkazovat na Pavlovu nemoc v Galácii (Gal 4,13). Pavel získal Galaťany pro Krista, neboť podle Sk 18,23 (r. 54) znovu cestuje galatským krajem a posiluje učedníky (které získal při první návštěvě). Třebaže argumenty nejsou dostačující, tato teorie se zdá více přesvědčivá.
Doba sepsání
Podle pravděpodobnější severogalatské teorie jsou dvě možnosti:
Nejvíce je přijímáno datování do poloviny 50. let. Nedostatek evidence však nechává otázku otevřenou.
Právě jsme si ověřili, že některé Pavlovy argumenty o postavení víry a Zákona nejsou samy o sobě příliš přesvědčivé. Síla jeho učení nepochází z argumentů samých, nýbrž je založena na zjevení (apokalypsis) Ježíše Krista (Gal 1,12). Toto zjevení otevřelo Pavlovi novou perspektivu, v níž mohl spatřit, jak Bůh proměnil svět skrze Kristovu smrt na kříži a Gal 3,23.25 je příklad, jak se jeho pohled změnil.
Třebaže k užití mnoha výrazů a argumentů v Gal dali impuls Pavlovi protivníci, mnohá jeho tvrzení o Kristu, víře a svobodě by zazněla i bez kazatelů jiného evangelia. Pozitivní Pavlovo poselství v Gal je velmi přínosné - srov. např. kristologický text Gal 4,4-7.
V krátkodobé apokalyptické perspektivě Pavlově bylo málo času pro změnu sociálních struktur. A tak proslulé odmítání rozdílu mezi Židem a Řekem, otrokem a svobodným, mužem a ženou (Gal 3,28) není prvořadě konstatováním sociální či politické rovnosti. Je to výpověď o rovnosti skrze Krista v Božím plánu spásy: “ Všichni jste jeden v Kristu Ježíši.“ Tentýž Pavel souhlasil s nerovností mezi křesťany: pohané jsou jen planá olivová ratolest naroubovaná na šlechtěný kmen Israele; kdo se stali křesťany ve stavu otroctví, mají tak zůstat; žena nemá mluvit ve shromáždění církve a má se podřídit muži (Řím 11,24; 1 Kor 7,20-21; 14,34). Přesto podle mnohých křesťanů by dynamika evangelia prý měla jít dále (nebo dokonce musí) než jak to vyjádřil Pavel.
