Jen pro studijní potřeby posluchačů KTF UK

Upozornenie: Texty sú pracovné a môžu obsahovať preklepy. 

Jaroslav Brož

2. LIST KORINŤANŮM

Doba a místo:pozdní léto/raný podzim 57 z Makedonie (55/56 v kritickém datování).

Komu:viz 1 Kor.

Autenticita:Vážně se nepochybuje.

Jednota:Většina biblistů se domnívá, že list je redakčním spojením více (od dvou do pěti) dopisů.

Neporušenost:Někteří se domnívají, že 2Kor 6,14-7,1 je nepavlovská interpolace.

Formální rozdělení (listu v dnešní podobě):

Rozdělení podle obsahu:

Okolnosti sepsání

Budeme pokračovat popisem událostí, které nastaly po sepsání 1 Kor (= List B).

# 7) Timotej po cestě Makedonií přichází do Korintu (Sk 19,21-22; 1 Kor 4,17-19; 16,10-11) začátkem r. 57 (snad po dojití 1 Kor?). Zjišťuje, že korintská komunita je v nepořádku; zřejmě to byl následek působení falešných apoštolů (viz 2 Kor 11,12-15), nepřátelsky zaměřených proti Pavlovi. Timotej se vrací do Efesu a zpravuje o tom Pavla.

# 8) Pavel nemešká a spěchá přímou cestou přes moře do Korintu, aby zjednal pořádek - to je ona „ bolestná návštěva“ (2 Kor 2,1), druhá ze tří (2Kor 12,14; 13,1-2). Skončila nezdarem. Rozhodl se přijít „ s holí“ (1 Kor 4,21), ale když stál tváří tvář Korinťanům, působil bázlivě a nepřesvědčivě (2 Kor 10,1.10b). Někdo ho zřejmě veřejně napadl a znevážil jeho autoritu (2 Kor 2,5-11; 7,12). Pavel se potřeboval zklidnit, a tak už se do Korintu z Makedonie znovu nevrátil, jak to předem plánoval (1 Kor 16,5).

# 9)Pavel se rozhodl, že se do Korintu nevrátí, protože by to byla další bolestná návštěva (1 Kor 2,1). Místo toho napsal „ list v slzách“ (2Kor 2,3-4; 7,8-9:List C- nedochovaný), psaný v přísném tónu; z toho vznikly v Korintě řeči, že Pavel dokáže být odvážný, jenom když je daleko od nich (2Kor 10,1.10). On jim však nepsal, aby je zarmoutil, ale z lásky k nim. Tento dopis doručil Titus, povzbuzený Pavlovým ujištěním, že jej Korinťané přijmou vstřícně (2Kor 7,14).

# 10) Pavel odchází z Efesu (asi v létě 57), zamíří na sever do Troady a odtud do Makedonie (1 Kor 16,5.8; 2 Kor 2,12-13; Sk 20,1). Titovi se mezitím v Korintě dostalo vřelého přijetí (2Kor 7,15), takže mohl začít i sbírat peníze na jeruzalémské křesťany (2Kor 8,6). Potom koncem léta či začátkem podzimu 57 jde naproti Pavlovi do Makedonie a přináší mu radostné zprávy (2Kor 7,5-7,13b). Pavlův „ list v slzách“ Korinťany zarmoutil, ale přivedl je k lítosti a uznání, že Pavlovi způsobili bolest (2Kor 7,7-13).

# 11)Pavel neprodleně píše 2 Kor (List D; spolu s Timotejem z Makedonie, snad z Filip?, koncem léta či začátkem podzimu 57). Posílá s ním Tita (a dva bratry), aby dokončil sbírku (2Kor 8,6.16-24).

# 12) Později přišel do Korintu sám Pavel (již třetí návštěva: 2Kor 12,14; 13,1-2). Strávil tam zimu (57-58) a potom šel se sbírkou přes Makedonii, Filippy a Troadu do Jerusaléma (Sk 20,2-5).

# 13) Není jisté, zda se potom Pavel ještě někdy do Korintu vrátil. Podle 2 Tim 4,20 je možné, že loď, která Pavla jako vězně dopravila z Efesu do Říma, se zastavila v Korintě.

Obsah a poselství

Úvodní formule (2Kor 1,1-2) a díkůvzdání (2Kor 1,3-11).

Nevíme, proč Pavel určil list vedle Korinťanů i „ všem svatým v celé Acháji“ . Připravoval si tak pole pro organizování sbírky (2 Kor 9,2)? V díkůvzdání mluví o svém utrpení v Efesu. Připravuje tak téma vlastní slabosti a síly v Kristu, které rozvine i ve vztahu ke Korinťanům.

I. část (2Kor 1,12-7,16)

Pavel prostě vypráví o svých vztazích ke Korinťanům a zároveň je staví na teologickou rovinu.

1. Změna Pavlových plánů po bolestné návštěvě (# 8) (2Kor 1,12-2,13)

Pavel se nerozhodl pro tuto změnu pro lidské výhody, nýbrž protože byla součástí Božího „ ano“ ve prospěch Korinťanů. Místo nové osobní konfrontace, která by mohla budit zdání Pavlovy touhy po ovládání druhých (2Kor 1,23-24), píše apoštol „ list v slzách“ (# 9), aby změnil postoj Korintských a mohl je jednou navštívit s radostí. Problém vyvolala jedna osoba (2Kor 2,5-11), pro niž Pavel žádal potrestání. Když jej v tom Korinťané poslechli, přimlouvá se nyní Pavel za odpuštění a milosrdenství. Náprava vztahů Pavlovi tolik leží na srdci, že raději přeruší nadějnou práci v Troadě a spěchá do Makedonie vstříc Titovi dozvědět se, jak zapůsobil „ list psaný v slzách“ (2Kor 2,12-13).

2. Obhajoba Pavlovy apoštolské činnosti (2Kor 2,14-7,16)

Úvod (2Kor 2,14-16): Pavel nekupčí s Božím slovem.

Služba nové smlouvě (2Kor 2,17-4,6): Pavel nepotřebuje doporučující list, neboť Korinťané sami jsou pro Pavla doporučením (2Kor 3,1-3). Služba Duchu je nadřazena službě liteře (2Kor 3,4-11). Mojžíš si zahaloval tvář rouškou, když mluvil s Israelem, a tento zvyk trvá, když Israelité čtou Starý zákon. Když se obrátíme ke Kristu, rouška je odstraněna, neboť Pán, který mluvil k Mojžíšovi, je nyní přítomen v Duchu (2Kor 3,12-18).

Typologie Staré a Nové smlouvy podle schématu kdysi/nyní:

Nová smlouva: Duch oživuje služba Duchu a spravedlnosti sláva

Stará smlouva: litera zabíjí služba smrti a odsouzení pomíjející sláva

Pavlovo evangelium není zahalené; pouze pro ty, kdo jdou k záhubě, neboť je zaslepil bůh tohoto světa (2Kor 4,3-4).

Naděje na budoucí slávu (2Kor 4,7-5,10): Pavlova síla je z Boha, přestože tento poklad je „ hliněné nádobě“ (2Kor 4,7). Řečnickou ironií (2Kor 4,8-12) Pavel ukazuje kontrast mezi tělesným utrpením a životem v Kristu. Na řadě protikladů (2Kor 4,16-5,10: vně/uvnitř, viditelný/neviditelný, nahý/oblečený) apoštol vysvětluje, proč neklesá na mysli. Přítomná trápení nejsou nic ve srovnání s budoucí slávou.

Služba smíření (2Kor 5,11-6,2): Přestože Pavel tvrdí, že se nechce doporučovat, je zřejmé, že hájí svoji službu (2Kor 5,11-13), druhými očerňovanou. „ Kristova láska (agapé tou Christou) nás nutí“ (2Kor 5,14) je krásný souhrn Pavlovy spirituality (ať už to znamená Kristovu lásku k Pavlovi nebo Pavlovu lásku ke Kristu nebo obojí). „ Být Božími vyslanci ve službě smíření“ (2Kor 5,18-20) je povoláním, k němuž Pavel zve i Korinťany. Nesmí přijmou Boží milost nadarmo (2Kor 6,1).

Osobní apoštolovo jednání (2Kor 6,3-13; 7,2-16): Pavel nikomu nepoložil do cesty překážku (2Kor 6,3). Výmluvný popis Pavlova minulého života (2Kor 6,4-10) je vhodným důkazem Pavlovy otevřenosti. Nato vyzývá Korinťany, aby i oni otevřeli svá srdce pro něj (2Kor 6,11-13). Po přerušení (2Kor 6,14-7,1; viz níže) vysvětluje, jakou měl radost, když mu Titus od nich do Makedonie přinesl dobré zprávy, takže „ list psaný v slzách“ zapůsobil (2Kor 9,10). Pavel je rád, že plná důvěra se obnovila (2Kor 7,16).

II. část (2Kor 8,1-9,15)

Pojednává o sbírce pro křesťany v Jerusalémě. Pavel k ní motivuje velkorysým příkladem chudých křesťanů v Makedonii (2Kor 8,1-5) a příkladem Kristovým (2Kor 8,9), který „ se stal pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby“ . Možná pod vlivem židovského zvyku vysílat vynikající muže se sbírkou pro jerusalémský chrám posílá Pavel v Korintě oblíbeného Tita, aby tam vykonal sbírku (a snad i doručil 2 Kor). Chce tak Korinťany přesvědčit o své bezelstnosti a přímosti. Z téhož důvodu (2Kor 8,16-23) s Titem posílá bratra, známého všem církvím, a druhého horlivého bratra, svého pomocníka. O sbírce pro jerusalémské křesťany pojednává i 9. kapitola, oslovující křesťany v celé Acháji (proto ji někteří biblisté pokládají za samostatný list; proti tomu však viz spojení Korintu a Acháje v 2Kor 1,1). Jako Pavel chválil v Korintě makedonské křesťany, stejně tak v Makedonii chválil Korinťany. Nerad by zažil tedy zklamání, až s ním někdo z Makedonie přijde pro sbírku. Výběrčí provázelo Pavlovo motto: „ Bůh miluje radostného dárce“ (2Kor 9,7).

III. část (2Kor 10,1-13,10)

V této části Pavel podrobněji odpovídá těm, kdo napadali a zlehčovali jeho apoštolskou autoritu. Přechod od optimistické 8.-9. kapitoly k následujícím čtyřem kapitolám, plným nejistoty, jak Pavel bude v Korintu při své třetí návštěvě přijat, je nápadný. Apoštol je ochoten i přísně osobně zakročit jako ve svých listech (zřejmě v „ listu psaném v slzách“ 2Kor 9; 10,2.6.11; 13,2). Jeho autoritu mu však Pán dal k budování, a ne k boření (2Kor 10,8; 13,10; srov. Jer 1,10). Kazatelé v Korintě (rádoby „ superapoštolové“ , řec. hyperlian apostoloi 2Kor 11,5; 12,11) zlehčovali Pavlovu autoritu a činnost. Jsou to však lžiapoštolové a na konci budou potrestáni (11,13-15). Díky jejich útokům se nám zachoval nejdelší autobiografický Pavlův text, řečnicky velmi působivý (2Kor 11,21-12,10)^(*11,21b). Tyto kritické okamžiky apoštolova života vynášejí na světlo nejkrásnější poklady jeho duše: „ Když jsem slabý, právě tehdy jsem silný“(2Kor 12,10). Fyzické a duševní utrpení je větším znamením jeho apoštolátu než znamení, zázraky a mocné skutky (2Kor 12,12). Pavel se dokonce odhodlá k chlubení se, aby dokázal svoji upřímnost ve vztahu ke Korinťanům (2Kor 12,15): „ Já s největší ochotou vynaložím všechno, ano i sám sebe vyčerpám pro vaše duše. Tak velice vás mám rád. Měli byste vy mě mít rádi méně?“ To je výzva, kterou Korinťané musí velkoryse přijmout a napravit svá pochybení dřív než Pavel přijde, aby nemusel tvrdě zasáhnout (2Kor 12,20-13,10).

Závěrečná formule (2Kor 13,11-13)

Povzbuzení odpovídá skutečnému stavu korintské obce: „ Napravte se, buďte přístupní napomínání, buďte jednomyslní, žijte v pokoji!“ Dostalo se až k srdcím adresátů? Jaká byla třetí Pavlova návštěva? Sk 20,2-3 jí věnují třem Pavlovým měsícům v Korintě jen jednu větu. Avšak ani zde ani v Řím 16,1.21-23 nenajdeme náznak nepokojů v církevní obci. List se uzavírá nejúplnějším u Pavla doloženým trojičním požehnáním (2Kor 13,13).

Vznik listu (jeden dopis nebo kompilát z více dopisů)

2 Kor je z hlediska jednotnosti nejvíce zpochybňovaným Pavlovým listem. Nechybějí ani zastánci původní celistvosti listu (podle nich pak je celý 2 KorList D), většinou se však rozlišuj dvě až pět původně nezávislých součástí. Četnost názorů a teorií je způsobena rozličnými odpověďmi na otázku: Je přechod mezi jednotlivými částmi listu tak ostrý, že se dá vysvětlit jenom jako šev mezi původně nezávislými texty? Největší nesnáze působí kapitoly 2Kor 10–13 a 2Kor 6,14-7,1:

1) 2 Kor 10-13: Po radostné atmosféře, vyvolané dobrými zprávami doručenými Titem (2Kor 7,5-16), Pavel najednou vyjadřuje své obavy, že bude muset přísně zakročit, protože Korinťané poslouchají falešné apoštoly. Uveďme si tři možná řešení:

a) Kapitoly 2Kor 10-13 pocházejí z nezávislého dopisu, napsaného v jiné době. Pokud tento předcházel sepsání kapitol 2Kor 1-9, byl by to „ list psaný v slzách“(List C; 2 Kor 2,3-4). Existují však důvody proti: v kap. 2Kor 10-13 se nehovoří o určité osobě jako v 2Kor 2,5-11, nýbrž o více kazatelích; „ list v slzách“ psal Pavel v době, kdy neplánoval další bolestnou návštěvu Korinta (2Kor 2,1.4), zatímco v 2Kor 10-13 říká, že znovu přijde.

Lepší řešení předpokládá, že po odeslání Listu D (2 Kor 1-9) přišli do Korintu „ superapoštolové“ , kteří způsobili novou krizi, na niž Pavel reaguje listem. 2 Kor 10-13 je jeho fragmentem.

b) Kapitoly 2Kor 10-13 jsou částí téhož listu (D), ale byly připojeny poté, co Pavel obdržel z Korintu nové znepokojující zprávy. Proti tomuto řešení lze namítnout, že v listu není ani náznak takových nových zpráv.

c) Kapitoly 2Kor 10-13 jsou částí téhož dopisu (D) jako 2Kor 1-9 a Pavel je zamýšlel takto napsat již od počátku. Změna tónu řeči v průběhu listu se vysvětluje změnou tématu. Již na 1 Kor lze ukázat, že Pavel někdy pořadí témat a přechody mezi nimi nepropracoval dokonale.

2) 2 Kor 6,14-7,1: i zde je problémem pořadí perikop. Téma o otevřenosti srdce končí v 2Kor 6,13 a znovu navazuje v 2Kor 7,2; 6,14-7,1 je zřejmá vsuvka. Další záhadou je použitý slovník, neodpovídající pavlovským listům: např. Beliár a starozákonní citace (2Kor 6,16-18). Koho Pavel myslí „ nevěřícími“ ? Myslí tím pohany, kteří v přístavním Korintě byli příliš volných mravů, a styk s nimi mohl věřícím ublížit? Přísný dualismus (spravedlnost/nepravost, světlo/tma, Kristus/Beliár) připomíná svou terminologií dualismus dokumentů od Mrtvého moře, takže někteří biblisté si myslí, že Pavel nebo editor listu jich použili jako pramen této části. Je-li tento text původní součástí listu, označil Pavel slovem „ nevěřící“ polemicky své odpůrce z kapitol 2Kor 10-13? Ať se rozhodneme pro jakékoli řešení, zůstane záhadou, proč tento úryvek stojí právě na tomto místě.