výhody registrácie

Kniha Levitikus

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Lv 24, 1-23

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 "Přikaž synům Izraele, ať k tobě nanosí čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby se mohl stále zapalovat svícen. 3 Ve Stanu setkávání, před oponou zastírající Svědectví, ať o něj Áron stále pečuje před Hospodinem, aby hořel od večera až do rána. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. 4 Ať před Hospodinem stále pečuje o kahany na svícnu z čistého zlata. 5 Vezmi také jemnou mouku a upeč z ní dvanáct bochánků, každý ze dvou desetin efy. 6 Potom je na stole z čistého zlata narovnej před Hospodinem do dvou sloupců, po šesti v každém sloupci. 7 Na každý sloupec polož čisté kadidlo, aby bylo na chlebu jako památeční díl, jako ohnivá oběť Hospodinu. 8 Vždy v sobotní den ať jsou narovnány před Hospodinem; věčnou smlouvou mu náleží od synů Izraele. 9 Chléb pak připadne Áronovi a jeho synům a budou ho jíst na svatém místě. Je to jeho svatosvatý podíl mezi ohnivými oběťmi Hospodinu. Je to věčné ustanovení." 10 Syn jisté izraelské ženy a jednoho Egypťana jednou vyšel mezi syny Izraele a popral se v táboře s jedním Izraelcem. 11 Onen syn izraelské ženy se přitom rouhal Božímu jménu a klel, a tak ho přivedli k Mojžíši. (Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího z pokolení Dan.) 12 Nechali jej hlídat, dokud se nevyjasní, co jim Hospodin přikáže. 13 Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi: 14 "Vyveď rouhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a celá obec ať ho ukamenuje. 15 Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích. 16 Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host anebo domácí. 17 Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít. 18 Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus. 19 Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on: 20 zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno. 21 Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře. 22 Pro hosta i domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!" 23 Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho rouhače ven z tábora a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.

Lv 24, 1-23





Verš 9
Chléb pak připadne Áronovi a jeho synům a budou ho jíst na svatém místě. Je to jeho svatosvatý podíl mezi ohnivými oběťmi Hospodinu. Je to věčné ustanovení."
Ex 29:32 - Áron a jeho synové budou u vchodu do Stanu setkávání jíst maso z toho berana s chlebem, který je v koši.
Lv 8:31 - Tehdy Mojžíš Áronovi a jeho synům řekl: "Uvařte maso u vchodu do Stanu setkávání a tam ho snězte s chlebem, který je v koši pověření, jak jsem přikázal: ‚Áron a jeho synové je budou jíst.'
1Sam 21:6 - David mu odpověděl: "Žen jsme se opravdu ani nedotkli - jako obvykle, když jsem na válečné výpravě. Těla mládenců jsou svatá i při běžné výpravě, tím spíše tedy dnes."
Mt 12:4 - Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on ani jeho muži, ale pouze samotní kněží?

Verš 20
zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno.
Ex 21:24 - oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu,
Dt 19:21 - Neslituješ se nad ním - život za život, oko za oko, zub za zub, ruka za ruku, noha za nohu.
Mt 5:38 - Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.'

Lv 24,2 - Porov. Ex 25,20 n.; 37,20.21.

Lv 24,5 - Dve desatiny (efy): 7,20 litra. Porov. Ex 25,23.40.

Lv 24,6-8 - Čistý stôl, t. j. stôl z čistého zlata (Ex 25,24). – Pozri 2,2. Ako čiastka zo suchej obety, čo sa spaľovala na oltári, volala sa pripomienkou, takisto aj toto kadidlo bolo pripomienkou vzhľadom na predkladané chleby. Kadidlo sa spálilo a chleby ostali pre kňazov. Jesť ich mohli len kňazi levitsky čistí, lebo to bolo svätosväté (2,3; 21,22).

Lv 24,10-12 - Tieto verše opisujú okolnosti a podrobné ustanovenia zákona o bohorúhaní. Príhoda sa stala, keď Mojžiš vyhlasoval zákony o svätosti a o sviatkoch (hl. 23 – 25). Meno rúhača sa neuvádza. Nebol to však Izraelita podľa otca. Hriech bohorúhania bol verejný. "Pánovo meno" – Izraeliti z úcty ani nevyslovovali zbytočne meno Jahve, lež nahradzovali ho menom Adonaj (Pán) alebo len jednoducho haššém – meno. – Zákon zakazoval zneužívanie mena Božieho (Ex 20,7), zakazoval modloslužbu a trestal ju smrťou (Ex 22,19), zakazovalo sa aj rúhanie (21,17), lež o treste nebolo ešte zmienky. Rúhanie bolo pokladané za taký veľký hriech, že bohorúhač nie je hodný, aby žil (Sk 7,57). Židia odsúdenca popravovali mimo tábora, neskoršie vonku za bránami mesta (Hebr 13,12). – Vkladanie rúk na hlavu previnilca značí, že Izraeliti počuli jeho bohorúhanie a že naozaj si zaslúži trest smrti (Dt 17,7).

Lv 24,17-22 - Porov. Ex 21,12 n. Zákon odvety bol akýmsi vodidlom pre sudcov, nie však pre súkromné osoby. Vyžadovalo sa riadne obžalovanie vinníka. Pri takýchto úrazoch bolo sa možno aj vykúpiť (Ex 21,23 n.).