Kniha proroka Daniela

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Dan 4, 1-34

1 Já, Nabukadnezar, jsem žil šťastně a spokojeně doma ve svém paláci. 2 Vtom se mi ale zdál hrůzný sen. To, co jsem v mysli viděl na lůžku, mě ohromilo. 3 Nařídil jsem proto, ať se ke mně dostaví všichni babylonští mudrci, aby mi ten sen vyložili. 4 Když se věštci, kouzelníci, mágové a jasnovidci dostavili, vyprávěl jsem jim ten sen, ale nedokázali mi ho vyložit. 5 Nakonec přede mne předstoupil Daniel, který se podle mého boha jmenuje Baltazar a přebývá v něm duch svatých bohů. Vyprávěl jsem mu tedy svůj sen: 6 "Baltazare, nejvyšší z věštců, vím, že v tobě přebývá duch svatých bohů a že ti žádné tajemství není těžké. Toto jsem viděl ve snu; pověz mi, co to znamená. 7 Na lůžku jsem měl v mysli toto vidění: Hle, spatřil jsem, jak se uprostřed země tyčí obrovský strom. 8 Rostl a sílil, až jeho vrchol dosáhl k nebi, a ten strom byl vidět ze všech konců světa. 9 Měl krásné listí a hojné ovoce, kterým se všichni sytili. Zvěř odpočívala v jeho stínu, ptáci hnízdili v jeho větvích a všem tvorům dával obživu. 10 Vidění, které jsem v mysli spatřil na lůžku, pokračovalo: Hle, z nebe sestoupil svatý posel 11 a volal mocným hlasem: ‚Porazte ten strom a osekejte mu větve, zbavte ho listí a rozházejte ovoce! Ať uteče zvěř, jež byla pod ním, tak jako ptáci z jeho větví! 12 Pařez i s kořeny mu však ponechte v zemi, v poutech železných a bronzových mezi trávou na poli. Nebeská rosa ať jej napájí a o pastvu ať se dělí se zvěří. 13 Lidský rozum ať jej opustí a dostane rozum zvířecí, dokud mu neuplyne sedm období. 14 Toto je výrok oznámený posly, rozsudek vydaný svatými, aby všichni živí poznali, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí, a že nad ním může postavit i nejnižšího z lidí.' 15 Toto je tedy sen, který jsem já, král Nabukadnezar, viděl. Ty mi jej teď, Baltazare, vylož, neboť mi jej žádný z mudrců mého království vyložit nedokáže. Ty to však dokážeš, neboť v tobě přebývá duch svatých bohů." 16 Daniel zvaný Baltazar tam dlouho stál otřesen. To, co mu přicházelo na mysl, ho děsilo. Král ho však vyzval: "Neboj se, Baltazare, toho snu ani jeho výkladu." Baltazar odpověděl: "Kéž by ten sen, můj pane, byl o tvých nepřátelích a jeho výklad o tvých odpůrcích! 17 Ten strom, který jsi viděl růst a sílit, až jeho vrchol dosáhl k nebi, strom, který byl vidět z celého světa, 18 který měl krásné listí a hojné ovoce, jímž se všichni sytili, strom, v jehož stínu odpočívala zvěř a v jehož větvích hnízdili ptáci - 19 ten strom jsi, králi, ty! Vyrostl jsi a zesílil, tvá mohutnost rostla, až dosáhla k nebi, a tvá vláda sahá až na kraj světa. 20 Viděl jsi, králi, svatého posla, jak sestupuje z nebe a říká: ‚Porazte ten strom a zničte jej, pařez i s kořeny mu však ponechte v zemi, v poutech železných a bronzových mezi trávou na poli, ať jej nebeská rosa napájí a o pastvu ať se dělí se zvěří, dokud mu neuplyne sedm období.' 21 Zde je tedy výklad, Výsosti; zde je výrok Nejvyššího o mém královském pánu: 22 Budeš odehnán pryč od lidí a budeš bydlet mezi zvířaty. Budeš jíst trávu jako býk a nebeskou rosou se napojíš. Tak strávíš sedm období, než poznáš, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí. 23 Onen rozkaz, že stromu má být ponechán pařez i s kořeny, pak znamená, že své království znovu dostaneš, až uznáš vládu Nebes. 24 Kéž proto královská Výsost ráčí přijmout moji radu: Naprav své hříchy spravedlností a svou vinu laskavostí k trpícím. Kéž bys byl dlouho šťastně živ!" 25 To vše se potom králi Nabukadnezarovi stalo. 26 Uběhlo dvanáct měsíců. Když se král jednou procházel po terasách babylonského královského paláce, 27 zvolal: "Veliký Babylon! Svou vlastní mocí a silou jsem ho vybudoval v královské sídlo ke slávě své velebnosti!" 28 Král to ještě ani nedořekl, když z nebe zazněl hlas: "Slovo pro tebe, králi Nabukadnezare: Ztratil jsi království! 29 Budeš odehnán pryč od lidí, budeš bydlet mezi zvířaty a budeš jíst trávu jako býk. Tak strávíš sedm období, než poznáš, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí!" 30 V tom okamžiku se to slovo o Nabukadnezarovi splnilo. Byl odehnán pryč od lidí, jedl trávu jako býk a tělo měl mokré od rosy, až mu narostly vlasy jako orlí peří a nehty jako ptačí pařáty. 31 Já, Nabukadnezar, jsem po té době nakonec pozvedl oči k nebi a rozum se mi vrátil. Tehdy jsem dobrořečil Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého: Jeho vláda trvá navěky, jeho království nad všemi pokoleními. 32 Všichni, kdo bydlí na zemi, jsou před ním zcela nicotní. Jak se mu zlíbí, zachází s nebeskými zástupy i s těmi, kdo bydlí na zemi. Jeho ruku nemůže nikdo zastavit, nikdo mu neřekne: ‚Cos to učinil?' 33 Když mi byl navrácen rozum, vrátila se mi také má vznešenost a vzhled příslušný ke královské velebnosti. Tehdy mě našli moji rádcové a velmoži, byl jsem znovu nastolen na královský trůn a dostalo se mi ještě nesmírnější moci než předtím. 34 Já, Nabukadnezar, teď proto chválím, velebím a oslavuji Krále nebes. Všechny jeho skutky jsou správné a jeho cesty spravedlivé; on umí pokořit ty, kteří žijí v pýše!

Verš 25

To vše se potom králi Nabukadnezarovi stalo.

Dan 5:20 - Když ale zpyšněl v srdci a zatvrdil se v nadutosti, byl ze svého královského trůnu sesazen a o svou slávu připraven.

Verš 3

Nařídil jsem proto, ať se ke mně dostaví všichni babylonští mudrci, aby mi ten sen vyložili.

Ž 93:1 - Hospodin kraluje, oblék se v majestát, oblék se Hospodin, silou se přepásal! Pevně je postaven svět, aby se neotřásl,

Dan 6:26 - Král Darjaveš pak napsal lidem všech národů a jazyků: Hojný pokoj vám!

Dan 4,4 - Meno Chaldejci má tu význam ako v 2,2. Pozri pozn. k tomu veršu.

Dan 4,5 - V pôvodnom plnom babylonskom mene Daniela bolo meno babylonského boha Béla; porov. Iz 46,1.

Dan 4,6 - Za náčelníka veštcov menoval Nabuchodonozor Daniela; pozri 2,48.

Dan 4,10 - Strážca a svätec bol anjel. Toto je jediné miesto v Starom zákone, kde sa anjel volá strážcom. Nabuchodonozor vie tieto mená z anjelovej reči (verš 14).

Dan 4,13 - Rozumej: nebude sa správať ako človek, ale ako zviera. – Sedem časov je asi sedem rokov.

Dan 4,14 - Anjeli si preto vyžiadali od Boha toto nariadenie proti kráľovi, aby ľudia i kráľ sám uznali, že všetka moc pochádza od Boha.

Dan 4,16 - Koniec verša rozumej: sen takého významu možno dopriať len tvojim nepriateľom.

Dan 4,26 - Strechy domov boli v tých krajoch rovné. Dalo sa na nich prechádzať.