Kniha proroka Daniela

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Dan 11, 1-45

1 A tak já léta prvního Daria Médského postavil jsem se, abych ho zmocňoval a posiloval. 2 Již pak oznámímť pravdu: Aj, ještě tři králové kralovati budou v Perské zemi; potom čtvrtý zbohatne bohatstvím velikým nade všecky, a když se zmocní v bohatství svém, vzbudí všecky proti království Řeckému. 3 I povstane král mocný, kterýž bude míti panství široké, a bude činiti podlé vůle své. 4 Když se pak zmocní, potříno bude království jeho, a rozděleno bude na čtyři strany světa, však ne mezi potomky jeho, aniž bude panství jeho takové, jakéž bylo; nebo vykořeněno bude království jeho, a jiným mimo ně se dostane. 5 Pročež posilní se král polední, ano i jedno z knížat jeho, a mocnější bude nad něho, a panovati bude; panství široké bude panství jeho. 6 Po některých pak letech spřízní se; nebo dcera krále poledního dostane se za krále půlnočního, aby učinila příměří. Ale neobdrží síly ramene, aniž on ostojí s ramenem svým, ale vydána bude ona i ti, kteříž ji přivedou, i syn její, i ten, kterýž ji posilňoval v ty časy. 7 Potom povstane z výstřelku kořenů jejích na místo jeho, kterýž přitáhne s vojskem svým, a udeří na pevnost krále půlnočního, a přičiní se, aby se jich zmocnil. 8 Nadto i bohy jejich s knížaty jejich, s nádobami drahými jejich, stříbrem a zlatem v zajetí zavede do Egypta, a bude bezpečen za mnoho let před králem půlnočním. 9 A tak přijde do království král polední, a navrátí se do země své. 10 Ale synové onoho válčiti budou, a seberou množství vojsk velikých. A nenadále přijda, jako povodeň procházeti bude, a navracuje se, válkou dotírati bude až k jeho pevnostem. 11 Pročež rozdrážděn jsa král polední, vytáhne, a bojovati bude s ním, s králem půlnočním, a sšikuje množství veliké, i bude vydáno množství to v ruku jeho. 12 I pozdvihne se množství to, a povýší se srdce jeho, a ačkoli porazí na tisíce, a však se nezmocní. 13 Potom navrátě se král půlnoční, sšikuje množství větší než prvé, a po dokonání času některých let, nenadále přijde s vojskem velikým a s dostatkem hojným. 14 V těch časích mnozí se postaví proti králi polednímu, ale synové nešlechetní z lidu tvého zhubeni budou, a pro stvrzení vidění tohoto padnou. 15 Nebo přitáhne král půlnoční, a vzdělaje náspy, dobude měst hrazených, tak že ramena poledního neostojí, ani lid vybraný jeho, aniž budou míti síly k odpírání. 16 A přitáhna proti němu, bude činiti podlé vůle své, a nebude žádného, ješto by se postavil proti němu. Postaví se také v zemi Judské, kterouž docela zkazí rukou svou. 17 Potom obrátí tvář svou, aby přitáhna s mocí všeho království svého, a ukazuje se jako by vše upřímě jednal, dovede něčeho. Nebo dá jemu krásnou pannu, aby ho zahubil skrze ni, ale ona nedostojí aniž bude držeti s ním. 18 Zatím obrátí tvář svou k ostrovům, a dobude mnohých, ale vůdce přítrž učiní pohanění jeho, anobrž to hanění jeho na něj obrátí. 19 Pročež obrátí tvář svou k pevnostem země své, ale klesne a padne, i zahyne. 20 I povstane na místo jeho v slávě královské ten, kterýž rozešle výběrčí, ale ten po nemnohých dnech potřín bude, a to ne v hněvě, ani v boji. 21 Na místě tohoto postaví se nevzácný, ačkoli nevloží na něj ozdoby královské, a však přijda pokojně, ujme království skrze úlisnost. 22 A rameny jako povodní zachváceni budou před oblíčejem jeho mnozí, a potříni budou jako i ten vůdce, kterýž s ním smlouvu učinil. 23 Nebo v tovaryšství s ním vejda, prokáže nad ním lest, a přijeda, zmocní se království s malým počtem lidu. 24 Bezpečně také i do nejúrodnějších míst té krajiny vpadne, a činiti bude to, čehož nečinili otcové jeho, ani otcové otců jeho; loupež a kořisti a zboží jim rozdělí, ano i proti pevnostem chytrosti své vymýšleti bude, a to do času. 25 Potom vzbudí sílu svou a srdce své proti králi polednímu s vojskem velikým, s nímž král polední vojensky se potýkati bude, s vojskem velikým a velmi silným, ale neostojí, proto že vymyslí proti němu chytrost. 26 Nebo kteříž jídají pokrm, potrou jej, když vojsko onoho se rozvodní; i padnou, zbiti jsouce mnozí. 27 Tehdáž obou těch králů srdce bude činiti zlé, a za jedním a týmž stolem lež mluviti budou, ale nepodaří se, proto že cíl uložený na jiný ještě čas odložen. 28 A protož navrátí se do země své s zbožím velikým, a srdce jeho bude proti smlouvě svaté. Což učině, navrátí se do země své. 29 V uložený čas navrátě se, potáhne na poledne, ale to nebude podobné prvnímu ani poslednímu. 30 Nebo přijdou proti němu lodí Citejské, pročež bude jej to boleti, tak že opět zlobiti se bude proti smlouvě svaté. Což učině, navrátí se, a srozumění míti bude s těmi, kteříž opustili smlouvu svatou. 31 A vojska veliká podlé něho státi budou, a poškvrní svatyně a pevnosti; odejmou také obět ustavičnou, a postaví ohavnost zpuštění, 32 Tak aby ty, kteříž se bezbožně proti smlouvě chovati budou, v pokrytství posiloval úlisnostmi, lid pak, kterýž zná Boha svého, aby jímali. Což i učiní. 33 Pročež vyučující lid, vyučující mnohé, padati budou od meče a ohně, zajetí a loupeže za mnohé dny. 34 A když padati budou, malou pomoc míti budou; nebo připojí se k nim mnozí pochlebně. 35 Z těch pak, kteříž jiné vyučují, padati budou, aby prubováni a čištěni a bíleni byli až do času jistého; neboť to ještě potrvá až do času uloženého. 36 Král zajisté ten bude činiti podlé vůle své, a pozdvihne se a zvelebí nad každého boha, i proti Bohu nade všemi bohy nejsilnějšímu mluviti bude divné věci; a šťastně se mu povede až do vykonání prchlivosti, ažby se to, což uloženo jest, vykonalo. 37 Ani k bohům otců svých se nenakloní, ani k milování žen, aniž k komu z bohů se nakloní, proto že se nade všecko velebiti bude. 38 A na místě Boha nejsilnějšího ctíti bude boha, kteréhož neznali otcové jeho; ctíti bude zlatem a stříbrem, a kamením drahým a klénoty. 39 A tak dovede toho, že pevnosti Nejsilnějšího budou boha cizího, a kteréž se mu viděti bude, poctí slávou, a způsobí, aby panovali nad mnohými, a zemi rozdělí místo mzdy. 40 Při dokonání pak toho času trkati se s ním bude král polední, ale král půlnoční oboří se na něj s vozy a s jezdci a lodími mnohými, a přitáhna do zemí, jako povodeň projde. 41 Potom přitáhne do země Judské, a mnohé země padnou. Tito pak ujdou ruky jeho, Idumejští a Moábští, a prvotiny synů Ammon. 42 A když ruku svou vztáhne na země, ani země Egyptská nebude moci jeho zniknouti. 43 Nebo opanuje poklady zlata a stříbra, a všecky klénoty Egyptské; Lubimští také a Mouřenínové za ním půjdou. 44 V tom noviny od východu a od půlnoci přestraší jej; pročež vytáhne s prchlivostí velikou, aby hubil a mordoval mnohé. 45 I rozbije stany paláce svého mezi mořemi, na hoře okrasy svatosti; a když přijde k skonání svému, nebude míti žádného spomocníka.

Verš 36

Král zajisté ten bude činiti podlé vůle své, a pozdvihne se a zvelebí nad každého boha, i proti Bohu nade všemi bohy nejsilnějšímu mluviti bude divné věci; a šťastně se mu povede až do vykonání prchlivosti, ažby se to, což uloženo jest, vykonalo.

Dan 7:25 - A slova proti Nejvyššímu mluviti bude, a svaté výsostí potře; nadto pomýšleti bude, aby proměnil časy i práva, když vydáni budou v ruku jeho, až do času a časů, i do částky časů.

Dan 11,2 - Traja perzskí králi sú: Kýros (538–529), Kambyses (529–522), Darius I. Hystaspes (522–485). Samozvanca Pseudo-Smerdisa, ktorý v r. 522 panoval 7 mesiacov, neráta. Štvrtý kráľ je Xerxes (485–465), ktorého bohatstvo aj svetskí dejepisci opisujú sýtymi farbami a o ktorom je známe, že naozaj podnikol všetko proti Grékom. Toto bola prvá zrážka Peržanov s Grékmi. Ďalších perzských kráľov anjel nespomína, ale prechádza hneď na úplné víťazstvo Grékov a uvádza Alexandra Veľkého.

Dan 11,4 - Zmysel: Kráľovstvá, ktoré vzniknú z Ríše Alexandra, nebudú také, ako bola jeho ríša, a nebudú v nich vládnuť Alexandrovi potomci, ale cudzí. – Vláda Alexandra Veľkého v Ázii trvala naozaj krátko – len 11 rokov (334–323 pr. Kr.).

Dan 11,5 - V nasledujúcich veršoch hovorí videnie o machabejských časoch. Z nástupcov Alexandra Veľkého (pozri pozn. k 7,6) spomína len tých dvoch, ktorí prichádzali do styku s Izraelitmi a bojovali medzi sebou o Palestínu; sú to kráľ juhu, to jest Egypta, a kráľ severu, kráľ Sýrie a Babylonu. Ku kráľovi Egypta, Ptolemeovi Lagimu, prišiel Seleukus Nikátor, ktorý bol satrapom Babylonu, ale musel ujsť pred Antigonom. Stal sa Ptolemeovým vojvodcom. Roku 312 sa mu však znovu podarilo dobyť Babylon, kde potom vládol ako samostatný kráľ. Jeho kráľovstvo tiahlo sa od Frýgie až po rieku Indus; bol teda naozaj mocnejší než jeho bývalý ochranca Ptolemeus.

Dan 11,6 - V ďalších pokoleniach týchto dvoch rodov bol to Ptolemeus II. Filadelfos (285–246), ktorý, chcejúc urobiť koniec nepriateľstvám, dal svoju dcéru Bereniku za manželku Antiochovi Teosovi (Theosof; 261–246). Tento mal s predošlou manželkou Laodikou dvoch synov, Seleuka, prímením Kalinikos (Kallinikos), a Antiocha. Laodika sa neskoršie zasa dostala k vplyvu u manžela, ale bála sa, že jej vplyv nepotrvá dlho, preto dala manžela otráviť, Bereniku a jej synov zabiť a kráľom urobila svojho staršieho syna Seleuka Kalinika (246–226). "Ramenom" sa v tomto verši rozumie egyptská pomoc. Spomenuté manželstvo nepomohlo teda ani Antiochovi Teosovi, ani Berenike, ani Ptolemeovi, ktorý dúfal, že v Sýrii bude kráľom Berenikin syn, a tak že sa i tá ríša dostane Ptolemeovcom.

Dan 11,7-9 - Brat Bereniky Ptolemeus III. Euergetes (246–221), teda muž z toho istého koreňa, čo ona, podnikol odplatnú výpravu proti Seleukovi Kalinikovi a zmocnil sa niektorých jeho území. O dva roky neskoršie, okolo r. 240, pokúsil sa Kalinikos striasť egyptské jarmo, zaútočil na Egypt, ale vrátil sa s nezdarom.

Dan 11,10-13 - Kalinikovi synovia, Seleukos (Seleukus či Seleuk III. Keraunos 226–223) a Antiochus III. Veľký (223–187), chceli pomstiť otcovu porážku. Antiochus skutočne viedol vojnu proti Ptolemeovi IV. Filopatorovi (221–204); no tento ho porazil pri Rafii, juhozápadne od Gazy r. 217. Ale nevedel využiť víťazstvo, preto po trinástich rokoch Antiochus znovu podnikol výpravu proti Egyptu, kde vtedy už bol kráľom Filopatrov syn Ptolemeus V. Epifanes.

Dan 11,14 - I mnohí Židia postavia sa proti kráľovi Egypta a dajú sa do služieb sýrskeho kráľa. Tak pripravia cestu, že Antiochus IV. Epifanes (175–164) bude môcť prenasledovať ich národ, a tak sa splní videnie, ktoré má prorok o tomto prenasledovaní.

Dan 11,15 - Splnilo sa to asi vtedy, keď r. 198 Antiochus III. blízko prameňov Jordána premohol egyptského vojvodcu Skopasa, ktorý sa utiahol do Sidonu, musel sa však Antiochovi poddať. Antiochus sa takto zmocní aj Palestíny; porov. pozn. k 8,9 o "nádhernej zemi".

Dan 11,17 - Pokus kráľa severu zmocniť sa Egypta prostredníctvom akéhosi manželstva sa nepodarí. Je to azda manželstvo jeho dcéry Kleopatry, ktorú v r. 193 vydá za Ptolemea V. Výraz "dcéra žien" je nejasný. Podľa niektorých by mohol znamenať krásavicu, podľa iných mladučké dievča. Kleopatra bola s Ptolemeom V. zasnúbená už r. 198.

Dan 11,18-20 - Veľmož je rímsky konzul Lucius Scipio, ktorý Antiocha III. porazil v bitke pri Magnézii r. 190. Antiochus ostal i potom vo svojom kráľovstve. Jeho nástupca Seleukus IV. Filopator (187–175) poslal do Jeruzalema Heliodora, aby vyplienil chrám (porov. 2 Mach 3, 7–40). Krátko po tomto pokuse usmrtil ho ten istý Heliodor.

Dan 11,21 - Po smrti Seleuka IV. patril trón jeho synovi Demetriovi. Ale brat Seleukov, Antiochus IV. Epifanes, človek pre svoju povahu opovrhovaný, zmocnil sa kráľovstva lsťou a pomocou Eumena, kráľa Pergamu.

Dan 11,22-24 - "Knieža zmluvy" je podľa niektorých Oniáš III., veľkňaz, lebo bol predstaviteľom národa, ktorý mal zmluvu s Bohom. Tohto Antiochus IV. pre nástrahy brata Jasona najprv pozbavil veľkňazského úradu, potom ho dal zavraždiť (2 Mach 4,7–10). Podľa iných by to bol egyptský kráľ Ptolemeus VI. Filometor (180–145), ktorý uzavrel s Antiochom IV. zmluvu. Ale Antiochus pod zámienkou priateľstva prišiel do Egypta a s malým vojskom sa zmocnil celej krajiny. Poklady, ktoré pritom nahrabal, rozdal svojim prívržencom.

Dan 11,27 - Keby sa Antiochus bol vedel vyrovnať s Egyptom, hneď by bol začal prenasledovať Izraelitov. No Božia prozreteľnosť to ešte oddialila. "Koniec" je prenasledovanie Izraelitov.

Dan 11,28 - "Svätá zmluva" je vyvolený národ. Čo proti nemu podnikol Antiochus, keď sa vracal z Egypta, čítaj 1 Mach 1,20–24; 2 Mach 5,11–22.

Dan 11,29 - Ďalšia výprava Antiocha IV. do Egypta skončila sa nezdarom. O Kitejcoch pozri pozn. k Jer 2,10; porov. Iz 23,1. Miesto "kitijské lode" číta Vulg "lode a Rimania". To, pravda, až po splnení bolo zrejmé, že aj hrozivý postoj rímskeho senátu donútil Antiocha opustiť Egypt. Zlosť chce vyliať na Izraelitoch, preto hľadá medzi nimi zradcov, na ktorých sa môže opierať.

Dan 11,31 - "Ramená" sú vojenské oddiely. – Jeruzalemský chrám bol stavaný na spôsob pevnosti. – O ohavnostiach, ktoré sa páchali v chráme, čítaj v 1 Mach 1,57–62.

Dan 11,35 - Kým príde koniec utrpenia, musí sa národ zbaviť hriechu.

Dan 11,36 - Antiochus bude mať úspech, len kým trvá Boží hnev proti Izraelitom.

Dan 11,37-39 - Miláčik žien bol boh Tamuz, pozri pozn. k Ez 8,14. – Po svojich otcoch zdedil Antiochus azda kult Apolóna (Apollo). Tento je vyobrazený na jeho skorších peniazoch. Neskoršie jeho peniaze už vyobrazujú Jupitera, ktorého kult chcel násilím zaviesť v celej svojej ríši. Boh pevností je azda Jupiter Capitolinus. – Kráľovskú priazeň preukáže Antiochus len tým, čo uznajú Jupitera.

Dan 11,41 - Nepriateľom Izraelitov, Edomčanom, Moabčanom a Amončanom, dá Antiochus milosť.

Dan 11,43 - O Líbyjcoch pozri 2 Krn 12,3; Jer 46,9.

Dan 11,44 - Boli to chýry o vzbure Partov a Arméncov. Proti týmto viedol ku koncu svojho života vojenskú výpravu. V Perzii sa dopočul o porážkach svojho vojska v Palestíne, chce sa preto vrátiť a svoj stan postaviť medzi Mŕtvym a Stredozemným morom, na Sione, a potrestať Izraelitov, ale smrť mu to prekazí.