Kniha proroka Ezechiela

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Ez 21, 1-37

1 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 "Synu člověčí, obrať se na jih. Kaž proti jihu a prorokuj proti lesnatému kraji v Negevu. 3 Řekni negevskému lesu: Slyš slovo Hospodinovo. Tak praví Panovník Hospodin: Hle - zažehnu v tobě oheň a ten v tobě spálí každý strom, ať zelený či suchý. Ten planoucí plamen nezhasne a ožehne všechny tváře od jihu až na sever. 4 Všichni lidé tehdy uvidí, že jsem ten neuhasitelný oheň zažehl já Hospodin." 5 Tehdy jsem zvolal: "Ach ne, Hospodine, Pane můj! Už tak o mně říkají: ‚Vykládá jen samé hádanky.'" 6 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 7 "Synu člověčí, obrať se proti Jeruzalému. Kaž proti jeho svatyni a prorokuj proti izraelské zemi. 8 Řekni izraelské zemi: Tak praví Hospodin. Hle - jsem proti tobě! Vytasím svůj meč z pochvy a vyhladím z tebe spravedlivé i ničemné. 9 Chci vyhladit spravedlivé i ničemné, a tak vytasím svůj meč z pochvy proti všem od jihu až na sever. 10 Tehdy všichni lidé poznají, že já Hospodin jsem tasil z pochvy meč a nevrátí se zpět. 11 Vzdychej, synu člověčí. Vzdychej jim před očima jako člověk zdrcený trpkým zármutkem. 12 Až se tě zeptají: ‚Nad čím tak vzdycháš?' odpovíš: ‚Nad zprávou, která přichází.' Tehdy se v každém zastaví srdce, ochabnou všechny ruce, každý člověk ztratí dech a každé stehno bude zmáčené. Hle - už to přichází, už se to děje, praví Panovník Hospodin!" 13 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 14 "Prorokuj, synu člověčí. Řekni - Tak praví Panovník: Meč, meč! Naostřený, jen se leskne, 15 naostřený k porážce, lesk má jako blesk! Nejásejme nad žezlem ‚mého syna'. Ten meč se i všem stromům vysmívá. 16 Už je naleštěn a padne do dlaně, ostrý a vyleštěný meč - jen ho podat ruce katově! 17 Kvílej a křič, synu člověčí, neboť udeří na můj lid i na všechny, kdo vládnou Izraeli. Ti budou předhozeni meči a s nimi i můj lid. Bij se do hrudi nad tím neštěstím! 18 Ano, je to zkouška. Co když ale z toho směšného žezla nic nezbude? praví Panovník Hospodin. 19 Prorokuj, synu člověčí, a tleskni do dlaní: Ten meč sekne tam a sem a potřetí, meč hrozných jatek, meč vraždění! Už krouží kolem nich, 20 aby plnil srdce zděšením, aby se mnozí hroutili. Proti každé z jejich bran jsem postavil meč na jatka - ach ne, už je vyleštěn, nabroušen, aby zabíjel! 21 Rubej zprava, sekej zleva, kamkoli se podíváš. 22 Já sám budu takto tleskat do dlaní, než se můj hněv utiší! To říkám já Hospodin." 23 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 24 "Synu člověčí, vyznač dvě cesty, kterými půjde meč babylonského krále. Obě vyjdou ze stejné země. Vyrob ukazatel a postav ho na rozcestí před městem. 25 Vyznač směr, kterým půjde meč: do Raby Amonců anebo do Judska s opevněným Jeruzalémem. 26 Babylonský král se totiž zastaví na křižovatce, kde se obě cesty rozdělují, a bude si žádat znamení. Bude třást šípy, ptát se bůžků a věštit z vnitřností. 27 Do pravice mu padne los pro Jeruzalém. Tam má postavit beranidla, dát rozkaz k vraždění, spustit válečný pokřik, postavit beranidla proti branám, navršit násep a vybudovat val. 28 Jim to bude připadat jako mylná věštba - vždyť se mu zavázali přísahou! On je však usvědčí z jejího porušení a vezme je do zajetí. 29 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Sami se usvědčujete z viny! Ukazuje se, jak jste nevěrní, a všechny vaše skutky zjevují váš hřích. Sami sebe jste usvědčili, a tak budete mocí zajati. 30 Vládce Izraele, ty sprostý lotře, nadešel tvůj den, čas zúčtování s tvým zločinem! 31 Tak praví Panovník Hospodin: Strhni si turban, sejmi korunu! Nic už nebude jako dřív: Ponížení budou povýšeni a povýšení sníženi. 32 Trosky! Trosky! Způsobím trosky jako nikdy dřív, než přijde Ten, jemuž náleží soud a jehož pověřím. 33 Prorokuj, synu člověčí. Řekni: Tak praví Panovník Hospodin ohledně Amonců a jejich posměšků - Meč, meč! Je tasen, aby porážel, vyleštěn je k záhubě, lesk má jako blesk! 34 Měli o tobě falešná vidění a věštili ti lži. Onen meč dopadne sprostým lotrům na šíje - už nadešel jejich den, čas zúčtování s jejich zločinem! 35 Meči, zpět do pochvy! Na místě, kde tě vyrobili, v zemi, z níž pocházíš, tam tě odsoudím. 36 Vyliji na tebe své rozhořčení, zachvátím tě plamenem svého zuření, vydám tě do rukou lidí ukrutných, zkušených v díle záhuby. 37 Staneš se potravou pro plameny, tvá krev bude crčet po zemi, nezůstane po tobě ani památky! To říkám já Hospodin."

Verš 15

naostřený k porážce, lesk má jako blesk! Nejásejme nad žezlem ‚mého syna'. Ten meč se i všem stromům vysmívá.

Ez 21:28 - Jim to bude připadat jako mylná věštba - vždyť se mu zavázali přísahou! On je však usvědčí z jejího porušení a vezme je do zajetí.

Verš 12

Až se tě zeptají: ‚Nad čím tak vzdycháš?' odpovíš: ‚Nad zprávou, která přichází.' Tehdy se v každém zastaví srdce, ochabnou všechny ruce, každý člověk ztratí dech a každé stehno bude zmáčené. Hle - už to přichází, už se to děje, praví Panovník Hospodin!"

Ez 7:27 - Králi nezbude než truchlení, kníže zahalí se zděšením a ruce prostých lidí hrůza ochromí. Podle jejich cest s nimi naložím; odsoudím je tak, jak sami soudili, a poznají, že já jsem Hospodin."

Ez 6:11 - Toto praví Panovník Hospodin: Spráskni ruce, dupni a vykřikni: ‚Běda!' kvůli všem hrozným ohavnostem domu Izraele, neboť padnou mečem, hladem a morem.

Verš 13

Dostal jsem slovo Hospodinovo:

Iz 1:5 - Proč máte být biti ještě víc? Proč se musíte stále protivit? Hlava je celá pokrytá ranami a srdce puká bolestí.

Jer 6:28 - Všichni jsou to zatvrzelí buřiči, jako by byli z bronzu nebo železa; pomlouvají, kudy chodí, všichni jsou zvrhlost sama.

Verš 22

Já sám budu takto tleskat do dlaní, než se můj hněv utiší! To říkám já Hospodin."

Ez 4:2 - Potom je začni obléhat. Postav proti němu obléhací val, navrš proti němu násep, rozmísti proti němu jednotky a rozestav kolem něj beranidla.

Ez 17:17 - Farao mu se svým mocným a početným vojskem nepomůže ve válce, až babylonský král navrší násep a vybuduje valy, aby vyhladil mnoho lidí.

Verš 7

"Synu člověčí, obrať se proti Jeruzalému. Kaž proti jeho svatyni a prorokuj proti izraelské zemi.

Jer 49:23 - O Damašku: "Chamát i Arpád leží v hanbě, neboť zlou zprávu slyšeli; zmítají se hrůzou jako moře, jež nelze utišit.

Jer 6:24 - Jakmile jsme o nich slyšeli, ruce nám ochably. Jsme přemoženi úzkostí, jako když na rodičku přijdou bolesti.

Ez 7:17 - Každá ruka tehdy ochabne a každé stehno bude zmáčené.

Ez 4:17 - protože bude takový nedostatek chleba a vody. Jeden jako druhý budou zděšeni a budou skomírat svými vinami."

Ez 7:17 - Každá ruka tehdy ochabne a každé stehno bude zmáčené.

Ez 21,1-5 - Tieto verše sú vo Vulg ešte 20,45–49. V číslovaní veršov je teda v hl. 21 rozdiel medzi hebrejskou osnovou a Vulg; 21,6–37 hebr. = 21,1–32 Vulg.

Ez 21,2 - I keď Palestína bola od Tel Abibu na západ a nie na juh, prístup do nej bol len od severu a pohromy prichádzali na ňu tiež od severu.

Ez 21,3-5 - Lesný požiar zvýrazňuje spustošenie Júdska a Jeruzalema; porov. Iz 9,17; 10,17 n. Jer 21,14. Stromy v miazge (tak doslovne hebr.) označili dobrých, stromy suché zasa zlých ľudí. Preto hovorí osnova o tvárach, ktoré zhoria. Zajatci nechápali hneď význam alegórie, preto sa pýtajú proroka, či nehovorí hádanky. Odpoveďou je nasledujúce, už jasné podobenstvo o Pánovom meči.

Ez 21,7 - Zajatci museli chápať, že Pánov meč je babylonské vojsko.

Ez 21,15 - Druhú polovicu verša sme preložili po oprave. Ani v dnešnom hebr. texte, ani v starých prekladoch nemajú zmysel.

Ez 21,17 - K výrazu "udierať si stehno" pozri pozn. k Jer 31,19.

Ez 21,18 - Babylonci už teraz opovrhujú žezlom júdskeho kráľa.

Ez 21,26 - Nabuchodonozor veštbami chce rozhodnúť, ktoré z dvoch miest má napadnúť. Veštili mu až trojakým spôsobom: do osudia dali najprv dva šípy, jeden s menom Jeruzalema, druhý s menom Raby. Osudie so šípmi potriasli a jeden z nich vytiahli. Vytiahli šíp s menom Jeruzalema (verš 27). Potom sa vypytujú domácich bôžikov, zvaných teráfim, ktorých menšie sošky nosievali so sebou. Konečne veštia z pečene obetného zvieraťa.

Ez 21,27 - O útočných baranoch pozri 4,2.

Ez 21,28 - Nabuchodonozor pripomenie im hriech, ktorého sa dopustili, keď zrušili prísahu vernosti, ktorú mu dali.

Ez 21,30 - Júdsky kráľ musí opustiť kráľovskú slávu, už nie sú staré časy, keď tú slávu ešte mal. Z Júdskeho kráľovstva urobí Boh trosky a ani ho nevzkriesi viac, kým nepríde ten, ktorý má na kráľovskú hodnosť právo. Až jemu, Mesiášovi, dá Boh zasa kráľovské žezlo (porov. 17,22 n., Gn 49,10; 2 Sam 7,12 n.; Iz 9,6; 11,1 n.).

Ez 21,34 - Meč je už na krku zločinných Amončanov, hoci ich veštci ubezpečovali falošnými priaznivými veštbami.

Ez 21,35 - Výzva: "Späť do pošvy!" nepatrí "Pánovmu meču", ale Amončanom, ktorí by sa zbytočne pokúšali o obranu proti Babyloncom. Nech sa utiahnu do svojich miest; no ani tam nebudú v bezpečí, i tam ich dostihne Boží súd.