Verš 1
Kdo uvěřil naší zprávě? Komu se zjevila Hospodinova paže?
Jn 12:38 - Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: "Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě? Komu se Hospodinova paže zjevila?"
Rim 10:16 - Ne všichni ale přijali evangelium. Vždyť už Izaiáš říká: "Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?"
Verš 3
Opovržený a opuštěný lidmi, muž utrpení a znalý bolestí, jako ten, před kterým tvář si zakrývají, opovržený - proč bychom si ho všímali?
Ž 22:6 - K tobě volali a bývali zachráněni, doufali v tebe a nebyli zklamáni.
Iz 49:7 - Toto praví Hospodin, vykupitel Izraele, jeho Svatý, tomu, jímž lidé pohrdají a národy si ho oškliví, služebníku vládnoucích: Králové povstanou, až tě uvidí, a velmoži se pokloní kvůli Hospodinu, který je věrný, Svatému izraelskému, jenž tě vyvolil.
Iz 52:14 - Jako se nad ním mnozí zděsili, (že nelidsky byl napohled zohaven - už ani člověku nebyl podoben),
Mk 9:12 - On jim odpověděl: "Jistě, ‚nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví'. Co je ale psáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán.
Verš 4
Bolesti, jež nesl, však byly naše, naše utrpení vzal na sebe! My jsme se ale domnívali, že je od Boha trestán, bit a pokořen.
Mt 8:17 - Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: "Naše neduhy sňal a naše nemoci nesl."
Verš 5
On však byl proboden naším proviněním, našimi vinami trýzněn byl; pro naše blaho snášel potrestání - byli jsme uzdraveni jeho ranami!
Rim 4:25 - On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
1Kor 15:3 - Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem,
1Pt 2:24 - On sám na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a ožili spravedlnosti. Jeho rány vás uzdravily!
Verš 7
Byl zmučen, a přestože trpěl, ústa neotevřel. Na smrt byl veden jako beránek, jak ovce před střihači oněměl, ústa neotevřel.
Mt 26:63 - Ježíš ale mlčel. "Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!" naléhal velekněz.
Mt 27:12 - Na žaloby vrchních kněží a starších pak ale vůbec neodpovídal.
Mt 27:14 - Ježíš ale k prokurátorovu velikému překvapení vůbec na nic neodpovídal.
Mk 14:61 - On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?"
Mk 15:5 - Ježíš už ale vůbec neodpovídal; to Piláta udivilo.
Sk 8:32 - Místo, které v Písmu četl, bylo toto: "Jak ovce na porážku veden byl, jako když beránek před střihačem oněmí, ústa neotevřel.
Verš 9
Ač měl být pohřben se zločinci, octl se v hrobě s boháčem; nikdy se totiž nedopustil křivdy a v ústech neměl žádnou lest.
1Pt 2:22 - "On se nikdy nedopustil hříchu a v ústech neměl žádnou lest."
1Jn 3:5 - Víte, že on se ukázal, aby naše hříchy sňal, a v něm žádný hřích není.
Verš 12
A proto mu dávám podíl s mnohými, aby se s nesčíslnými dělil o kořist, protože sám sebe vydal smrti a počítal se mezi viníky. On to byl, kdo nesl hřích mnohých a za viníky se postavil.
Mk 15:28 -
Lk 22:37 - Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.' Naplňuje se totiž, co je o mně psáno."
Lk 23:34 - Ježíš tehdy řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!" Vojáci zatím losovali o jeho šaty.
Iz 53,1 - V nasledujúcich veršoch hovorí o Pánovom služobníkovi prorok, a to v mene celého národa, preto hovorí v množnom počte. Od verša 7 hovorí zase Boh. Verš 1 rozumej: Prorok bude hovoriť neuveriteľnú vec, ale kto by pochopil, čo Božia moc ("Pánovo rameno") koná?
Iz 53,2 - Ľudia by si mysleli, že Pánov služobník bude aj svojím pôvodom veľký. No vyrástol pred Bohom ako nezbadaná ratoliestka, ako zaznávaný koreň, ktorý okrem toho vyrástol zo zeme suchej, nie je teda veľmi mocný. Takto označuje prorok chudobný pôvod Mesiášov, ktorého už 11,1.10 volá "ratolesť", "výhonok", "koreň", a aj tam pripomína jeho pôvod z bezvýznamnej rodiny Jesseho.
Iz 53,4-6 - Tieto verše hovoria o zástupnom utrpení Mesiáša. Bol nevinný, trpel za nás.
Iz 53,7 - Slová Vulgáty "obetovaný bol" ani prekladateľ, sv. Hieronym, nerozumel o obete na kríži, o tej je reč až vo verši 10. Vyslovuje sa tu len ochota Pánovho služobníka, ako prijíma utrpenie a nesie ho ako tichý baránok.
Iz 53,8 - Z úzkosti, ktorú pretrpel už pred odsúdením, a zo súdneho pokračovania vliekli ho na smrť, ktorú podstúpil pre hriechy svojho ľudu. Počínanie mučiteľov naplňuje proroka úžasom, že volá: "Kto pomyslí na jeho pokolenie?", na pokolenie, ktoré ho vydalo na smrť. Kto by toto pokolenie pochopil a dostatočne odsúdil?
Iz 53,9 - Toto sa doslovne splnilo pri smrti Kristovej. Spasiteľ zomrel medzi zločincami, bolo by sa zdalo ako zrejmé, že aj pohreb bude mať nečestný, medzi zločincami. Predsa, čo nik nečakal, boháč Jozef z Arimatey prepustil mu vlastný hrob (Mt 27,57).
Iz 53,10 - Spasiteľ bude mať potomstvo, veriacich, až do skončenia sveta, ba i vo večnosti budú mu ľudia vďační za dielo vykúpenia.
Iz 53,11 - Tento ťažký verš treba rozumieť tak, že Pánov služobník bude hľadieť na veľké výsledky svojho utrpenia.
Iz 53,12 - Boh mu dal moc nad hriešnikmi, ktorých vykúpil, keď sa dal pripočítať medzi hriešnikov, hoci sám bol nevinný a trpel len za viny iných. Hriešnikmi boli tí, čo ho umučili, on sa však za nich modlil. Aj mimovoľne sa nám tu zjaví pred duševným zrakom Kalvária, kde medzi lotrami krváca Kristus a modlí sa: "Otče, odpusť im…" Kto číta evanjelium a iné novozákonné spisy, tomu netreba dokazovať, ako sa predpovede tejto Izaiášovej piesne splnili na Ježišovi Nazaretskom. Umučenie Ježišovo, zakrvavenú jeho postavu, jeho tichosť by ani očitý svedok nebol opísal živšie.
