Príslovia

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Prís 8, 1-36

1 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? 2 Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. 3 Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá: 4 "Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským. 5 Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum! 6 Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost. 7 O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí. 8 Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného. 9 Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání. 10 Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato. 11 Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. 12 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. 13 Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa. 14 U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla. 15 Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci, 16 skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě. 17 Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne. 18 Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. 19 Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. 20 Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, 21 abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice. 22 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. 23 Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. 24 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. 25 Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. 26 Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, 27 když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, 28 když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, 29 když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, 30 byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. 31 Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny. 32 Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. 33 Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! 34 Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu. 35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. 36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.

Verš 32

Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.

Ž 119:1 - Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.

Ž 128:1 - Poutní píseň. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách!

Lk 11:28 - Ale on řekl: "Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je."

Verš 1

Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas?

Prís 1:20 - Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.

Verš 35

Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení.

Prís 12:2 - Dobrý dochází u Hospodina zalíbení, kdežto pleticháře prohlašuje Hospodin za svévolníka.

Verš 11

Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.

Jób 28:15 - Nelze ji získat za lístkové zlato, její hodnota se nevyváží stříbrem,

Ž 19:10 - Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé,

Prís 3:14 - Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato.

Prís 16:16 - Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro.

Verš 18

Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost.

Prís 3:16 - V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest.

Verš 19

Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro.

Prís 3:14 - Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato.

Verš 23

Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.

Jn 1:1 - Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

Verš 27

když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní,

Jób 26:10 - Na vodní hladině vykroužil obzor, kde končí světlo i tma.

Verš 28

když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně,

Gn 7:11 - V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.

Verš 29

když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země,

Gn 1:9 - I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak.

Jób 38:10 - když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata

Ž 104:9 - Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi.

Verš 30

byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.

Jn 5:17 - On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji."

Pris 8,1-7 - Zosobnená múdrosť vystupuje všade, kde sa hmýri život (v. 1–3), ako kazateľka pravdy (v. 4–7); porov. 1,20–33.

Pris 8,11 - Porov. 3,15b.

Pris 8,22-31 - Pôvod všetkej múdrosti je v Bohu. Nemyslí sa tu však na stvorenú (ľudskú) múdrosť, ale na nejakú múdrosť vyššiu, lebo sa jej pripisujú také vlastnosti, čo patria, alebo čo sa môžu pripisovať iba Bohu. Nuž a táto nestvorená, večná múdrosť nebola len na začiatku stvoriteľskej Božej činnosti (v. 22); a tým menej nie iba odvtedy a vtedy, keď už spolupracovala s Bohom pri stvorení neviditeľných a viditeľných svetov (v. 30). Bola od samého počiatku, prv než Boh začal konať navonok, ba podľa vážnych exegétov (Knabenbauer) bola dôvodom, že sa Boh zjavil v stvorenstve, že začal konať navonok. Nuž podľa toho katolícki exegéti chápu túto múdrosť rozmanite. Jedni vidia v nej len nadzmyslovú zosobnenú múdrosť. Iní zas v nej vidia zosobnenú múdrosť Božiu (vlastnosť Božiu, Sapientia essentialis). Tí, čo idú ešte ďalej, napokon v nej vidia bytosť skutočnú a samostatnú (hypostázu, naozajstnú osobu). Tá, vystrojená vlastnosťami Božími, zúčastňuje sa na stvoriteľskej a spravujúcej činnosti Božej (Sapientia notionalis). – Pozri pozn. ku Knihe Jób 28,1.