  | ŽalmyBiblia - Sväté písmo(B21 - Český - Bible 21) | Ž 78, 1-72 |
1 Ž 78, 1 Poučný žalm Asafův. Naslouchej, lide můj, mému učení, slov, která mluvím, všímej si. 2 Ž 78, 2 V podobenstvích k tobě promluvím, abych ti odhalil dávná tajemství. 3 Ž 78, 3 Slyšeli jsme a sami víme, co nám vyprávěli naši otcové. 4 Ž 78, 4 Jejich dětem to nezatajíme, dalšímu pokolení budem vyprávět o chvále Hospodinově, o jeho síle, o zázracích, jež učinil. 5 Ž 78, 5 Svědectví stvrdil Jákobovi, Izraeli svěřil učení, o kterém přikázal otcům našim, aby je předávali synům svým, 6 Ž 78, 6 aby je poznalo budoucí pokolení, i děti, jež se teprv narodí, aby zas učily svoje potomky: 7 Ž 78, 7 Ať v Bohu skládají svoji naději, ať nezapomínají, co učinil, a dodržují jeho příkazy! 8 Ž 78, 8 Ať nejsou jako jejich otcové, pokolení vzpurné a svéhlavé, pokolení se srdcem nestálým a s duchem Bohu nevěrným! 9 Ž 78, 9 Synové Efraimovi, zdatní lukostřelci, v den bitvy se dali na útěk. 10 Ž 78, 10 Nedodrželi smlouvu Boží, odmítli se řídit jeho Zákonem. 11 Ž 78, 11 Zapomněli na jeho mocné činy, na zázraky, jež jim projevil. 12 Ž 78, 12 Před jejich otci konal zázraky, v Egyptě, na poli soanském. 13 Ž 78, 13 Rozdělil moře, převedl je, vody postavil jako hromady. 14 Ž 78, 14 Oblakem svým je vodil ve dne, ohnivým světlem za nocí. 15 Ž 78, 15 Rozlomil skály v poušti, jak z hlubin bezedných dal jim pít. 16 Ž 78, 16 Ze skály nechal potoky proudit, jež v řeky rozvodnil. 17 Ž 78, 17 Oni však proti němu stále hřešili, na poušti Nejvyššího dráždili! 18 Ž 78, 18 Pokoušeli Boha v srdcích svých, podle své chuti pokrm žádali. 19 Ž 78, 19 Mluvili proti Bohu se slovy: "Copak Bůh prostře stůl na poušti? 20 Ž 78, 20 Udeřil sice do skály, mohutným potokem vody tryskaly - chleba nám ale dát jistě neumí, může snad svému lidu maso opatřit?" 21 Ž 78, 21 Hospodin slyšel to a hněval se, proti Jákobovi vzplanul plamenem, vykypěl hněvem na Izrael. 22 Ž 78, 22 Ačkoli Bohu nevěřili a nedoufali v jeho spasení, 23 Ž 78, 23 přesto dal příkaz oblakům shůry, otevřel nebeské průduchy. 24 Ž 78, 24 Skrápěl je manou, aby jedli, dal jim nebeské obilí! 25 Ž 78, 25 Lidé okusili andělský chleba, poslal jim jídla dosyta! 26 Ž 78, 26 Východní vítr na nebi vát nechal, vítr od jihu svou mocí hnal. 27 Ž 78, 27 Masem jak prachem zasypal je, množstvím ptáků, jako je písku u moře. 28 Ž 78, 28 Doprostřed tábora je nechal padat, na jejich stany kolem dokola. 29 Ž 78, 29 Jedli a hojně se nasytili, dal jim to, po čem bažili. 30 Ž 78, 30 Ještě svou lačnost ani neukojili, ještě měli jídlo v ústech svých, 31 Ž 78, 31 když Boží hněv vzkypěl proti nim! Pobil mezi nimi ty nejvypasenější, výkvět Izraele porazil! 32 Ž 78, 32 Oni však hřešili stůj co stůj a nevěřili jeho zázrakům. 33 Ž 78, 33 Proto své dny skončili v marnosti, když jejich léta zkrátil hrůzami. 34 Ž 78, 34 Když je však hubil, pilně ho hledali, vraceli se a Boha sháněli. 35 Ž 78, 35 Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála, jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší. 36 Ž 78, 36 Pochlebování pak měli plná ústa a na jazyku lži. 37 Ž 78, 37 Upřímní k němu nebyli v srdci, jeho smlouvě byli nevěrní. 38 Ž 78, 38 On však byl soucitný - nezahladil je a jejich viny stále odpouštěl. Svůj hněv často odvracel od nich, všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet. 39 Ž 78, 39 Pamatoval na to, že jsou smrtelní, vánek, jenž odvane a už se nevrátí. 40 Ž 78, 40 Kolikrát jen ho v poušti dráždili, jakou ho v pustině trápili bolestí! 41 Ž 78, 41 Znovu a znovu Boha pokoušeli, Svatého izraelského rmoutili! 42 Ž 78, 42 Na jeho sílu nepamatovali, na den, kdy je vykoupil ze soužení. 43 Ž 78, 43 Na den, kdy Egyptu dal svá znamení, na soanském poli když zázraky působil. 44 Ž 78, 44 Jejich řeky tehdy ve krev obrátil, ze svých potoků se napít nemohli! 45 Ž 78, 45 Mračno much poslal, aby je žraly, a také žáby, aby je hubily. 46 Ž 78, 46 Jejich úrodu housenkám vydal, plod jejich práce kobylkám. 47 Ž 78, 47 Kroupami jejich révu pobil, jejich fíkovníky zničil mráz. 48 Ž 78, 48 Na jejich stáda dopustil krupobití, na jejich dobytek palčivý žár. 49 Ž 78, 49 Planoucí hněv svůj poslal na ně, prchlivost, zlobu a soužení, anděly zkázy na ně dopustil! 50 Ž 78, 50 Otevřel průchod pro svůj hněv, před samou smrtí je nešetřil, morové ráně je všechny vystavil. 51 Ž 78, 51 V Egyptě pobil všechno prvorozené, ten výkvět mládí ve stanech Chamových. 52 Ž 78, 52 Svůj lid pak vyvedl tak jako ovce, jako stádo je v poušti provázel. 53 Ž 78, 53 Vodil je bezpečně, takže se neděsili, nad jejich nepřáteli se vody zavřely. 54 Ž 78, 54 Takto je dovedl až ke své svaté zemi, k hoře, již dobyl svojí pravicí. 55 Ž 78, 55 Pohany vyhnal před jejich tváří, losem jim rozdělil jejich dědictví, izraelské kmeny doma usídlil. 56 Ž 78, 56 Oni však Boha dráždili a pokoušeli, na svědectví Nejvyššího nedbali. 57 Ž 78, 57 Zrádně se odvrátili jako otcové jejich, tak jako křivý luk minuli cíl. 58 Ž 78, 58 Popouzeli ho svými výšinami, rozzuřili ho svými modlami! 59 Ž 78, 59 Bůh to vše slyšel a ve svém hněvu Izrael tehdy zcela zavrhl. 60 Ž 78, 60 Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu, stan, v němž mezi lidmi přebýval. 61 Ž 78, 61 Do zajetí dal padnout svoji sílu, svou slávu nechal v rukou nepřátel. 62 Ž 78, 62 Svůj lid tehdy vydal napospas meči, na své dědictví se rozhořčil. 63 Ž 78, 63 Jejich mladíky pohltil oheň, jejich pannám nezazněly písně svatební. 64 Ž 78, 64 Jejich kněží tehdy padali mečem, jejich vdovy plakat nemohly. 65 Ž 78, 65 Tehdy Pán procitl tak jako ze snu, jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen. 66 Ž 78, 66 Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu, vydal je věčné pohaně! 67 Ž 78, 67 Zavrhl sice Josefův stan, Efraimův kmen si nevybral, 68 Ž 78, 68 Judův kmen ale vyvolil - horu Sion, kterou si oblíbil. 69 Ž 78, 69 Svatyni jako nebesa si tam postavil a jako země, již upevnil navěky. 70 Ž 78, 70 Vyvolil svého služebníka Davida, vzal ho od ovcí v ohradách. 71 Ž 78, 71 Povolal ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, totiž Izrael, jeho dědictví. 72 Ž 78, 72 On je pak pásl se srdcem oddaným, vodil je dovedností rukou svých.
| | | Ž 78, 1-72 |
Verš 2
V podobenstvích k tobě promluvím, abych ti odhalil dávná tajemství.
Ž 49:4 - Z mých úst teď moudrá slova zazní, rozumně mé srdce přemýšlí,
Mt 13:35 - Tak se naplnilo slovo proroka: "Otevřu svá ústa v podobenstvích, budu vyprávět věci skryté od stvoření světa."
Verš 5
Svědectví stvrdil Jákobovi, Izraeli svěřil učení, o kterém přikázal otcům našim, aby je předávali synům svým,
Dt 4:9 - Střez se však a dávej dobrý pozor, abys nezapomněl, co jsi na vlastní oči spatřil. Po všechny dny svého života to nenech vymizet ze svého srdce, ale seznamuj s tím své syny a vnuky.
Dt 6:7 - Vštěpuj je svým synům a mluv o nich, ať sedíš doma nebo jdeš po cestě, ať uléháš anebo vstáváš.
Verš 8
Ať nejsou jako jejich otcové, pokolení vzpurné a svéhlavé, pokolení se srdcem nestálým a s duchem Bohu nevěrným!
Ex 32:9 - Hospodin Mojžíšovi řekl: "Pozoruji tento lid - ó, jak je tvrdošíjný!
Ex 33:3 - Půjdeš do země oplývající mlékem a medem, avšak já s tebou nepůjdu, abych tě cestou nevyhladil, neboť jste tvrdošíjný lid."
Ex 33:5 - Hospodin totiž Mojžíšovi řekl: "Vyřiď synům Izraele: Jste tvrdošíjný lid. Kdybych s vámi šel jedinou chvíli, musel bych vás vyhladit. Nyní se zbavte ozdob, potom se rozhodnu, co s vámi učiním."
Ex 34:9 - Potom řekl: "Pane můj, máš-li ve mně zalíbení, ať prosím jde můj Pán uprostřed nás, ačkoli je to tvrdošíjný lid. Odpusť naši nepravost i hřích a přijmi nás jako své vlastní!"
Dt 9:6 - Věz tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, ti tu krásnou zem nedává za dědictví pro tvou spravedlnost - jste přece tvrdošíjný lid!
Dt 9:13 - Hospodin mi tehdy řekl: "Pozoruji tento lid - ó, jak je tvrdošíjný!
Dt 31:27 - Znám přece vaši vzpurnost a tvrdošíjnost! Hle, bouříte se proti Hospodinu už dnes, když jsem mezi vámi. Čím spíš poté, co umřu?
Verš 13
Rozdělil moře, převedl je, vody postavil jako hromady.
Ex 14:21 - Mojžíš pak napřáhl ruku nad moře a Hospodin se do moře opřel silným východním větrem. Ten vanul celou noc, až se z moře stala souš. Vody se rozestoupily
Verš 14
Oblakem svým je vodil ve dne, ohnivým světlem za nocí.
Ex 13:21 - Hospodin je ve dne předcházel v oblakovém sloupu, aby je vedl na cestě, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil. Tak mohli jít ve dne i v noci.
Ž 105:39 - Rozestřel oblak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm prozářil.
Verš 15
Rozlomil skály v poušti, jak z hlubin bezedných dal jim pít.
Ex 17:6 - Pohleď, já budu stát před tebou tam na té skále, na Orébu. Udeř do skály a vyjde z ní voda, aby lid měl co pít." A Mojžíš to před očima izraelských stařešinů učinil.
Nm 20:11 - Nato se Mojžíš rozpřáhl a dvakrát udeřil holí do skály. Vytrysklo z ní tolik vody, že se napila obec i jejich dobytek.
Ž 105:41 - Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti!
1Kor 10:4 - a všichni pili tentýž duchovní nápoj (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus).
Verš 19
Mluvili proti Bohu se slovy: "Copak Bůh prostře stůl na poušti?
Nm 11:1 - Lid si pak před Hospodinem začal stěžovat na těžkosti. Když to Hospodin uslyšel, vzplanul hněvem. Hospodinův oheň vyšlehl proti nim a pohltil okraj tábora.
Nm 11:4 - Chátry přimíšené k nim se pak zmocnila lačnost. Synové Izraele se k nim připojili a dali se znovu do pláče: "Kdo nás nakrmí masem?
Verš 20
Udeřil sice do skály, mohutným potokem vody tryskaly - chleba nám ale dát jistě neumí, může snad svému lidu maso opatřit?"
Ex 17:6 - Pohleď, já budu stát před tebou tam na té skále, na Orébu. Udeř do skály a vyjde z ní voda, aby lid měl co pít." A Mojžíš to před očima izraelských stařešinů učinil.
Nm 20:11 - Nato se Mojžíš rozpřáhl a dvakrát udeřil holí do skály. Vytrysklo z ní tolik vody, že se napila obec i jejich dobytek.
Verš 21
Hospodin slyšel to a hněval se, proti Jákobovi vzplanul plamenem, vykypěl hněvem na Izrael.
Nm 11:1 - Lid si pak před Hospodinem začal stěžovat na těžkosti. Když to Hospodin uslyšel, vzplanul hněvem. Hospodinův oheň vyšlehl proti nim a pohltil okraj tábora.
Verš 24
Skrápěl je manou, aby jedli, dal jim nebeské obilí!
Ex 16:14 - A když rosa přestala padat, hle, na poušti leželo cosi jako drobné lupínky, cosi jako drobné jíní na zemi.
Verš 25
Lidé okusili andělský chleba, poslal jim jídla dosyta!
Jn 6:31 - Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.'"
1Kor 10:3 - Všichni jedli tentýž duchovní pokrm
Verš 26
Východní vítr na nebi vát nechal, vítr od jihu svou mocí hnal.
Nm 11:31 - Vtom se zvedl vítr od Hospodina, přivál od moře křepelky a zasypal jimi tábor ze všech stran, na jeden den cesty široko daleko, do výše kolem dvou loktů od země.
Verš 31
když Boží hněv vzkypěl proti nim! Pobil mezi nimi ty nejvypasenější, výkvět Izraele porazil!
Nm 11:33 - Ještě měli maso v zubech, ještě ho ani nerozžvýkali, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a udeřil na lid přetěžkou ranou.
1Kor 10:5 - Ve většině z nich ale Bůh nenašel zalíbení - vždyť "byli pobiti na poušti".
Verš 44
Jejich řeky tehdy ve krev obrátil, ze svých potoků se napít nemohli!
Ex 7:20 - Mojžíš s Áronem tedy učinili, jak Hospodin přikázal. Zvedl hůl, a když jí před očima faraona a jeho dvořanů udeřil na vodu v Nilu, obrátila se všechna nilská voda v krev.
Verš 45
Mračno much poslal, aby je žraly, a také žáby, aby je hubily.
Ex 8:24 - Farao tedy řekl: "Dobrá, propustím vás, abyste obětovali Hospodinu, vašemu Bohu, na poušti. Nechoďte ale příliš daleko. Modlete se za mě."
Ex 8:6 - "Zítra," odpověděl farao. Mojžíš tedy řekl: "Abys poznal, že není nikdo jako Hospodin, náš Bůh, stane se, jak říkáš!
Verš 46
Jejich úrodu housenkám vydal, plod jejich práce kobylkám.
Ex 10:13 - Mojžíš tedy napřáhl svou hůl na egyptskou zem a Hospodin přihnal do země východní vítr, který vál celý ten den a celou noc. Ráno ten východní vítr přinesl kobylky.
Verš 47
Kroupami jejich révu pobil, jejich fíkovníky zničil mráz.
Ex 9:23 - Mojžíš napřáhl svou hůl k nebi a vtom Hospodin spustil hromy a kroupy a k zemi začaly šlehat blesky. To Hospodin chrlil na egyptskou zem kroupy.
Verš 50
Otevřel průchod pro svůj hněv, před samou smrtí je nešetřil, morové ráně je všechny vystavil.
Ex 9:6 - A nazítří to Hospodin učinil. Všechna egyptská stáda pošla, ale z izraelských stád nepošel jediný kus.
Verš 51
V Egyptě pobil všechno prvorozené, ten výkvět mládí ve stanech Chamových.
Ex 12:29 - O půlnoci pak Hospodin v egyptské zemi pobil všechny prvorozené - od prvorozeného syna faraonova, jenž měl sedět na jeho trůnu, až po prvorozeného syna vězně v žaláři, dokonce i všechno prvorozené z dobytka.
Verš 53
Vodil je bezpečně, takže se neděsili, nad jejich nepřáteli se vody zavřely.
Ex 14:27 - Mojžíš tedy napřáhl ruku nad moře. Když nastalo ráno, moře se vrátilo na původní místo a Egypťané utíkali proti němu. Tak Hospodin vmetl Egypťany doprostřed moře.
Ex 15:10 - Svým dechem zavál jsi, moře je přikrylo, jak olovo klesli do mohutných vod.
Verš 55
Pohany vyhnal před jejich tváří, losem jim rozdělil jejich dědictví, izraelské kmeny doma usídlil.
Joz 13:7 - Proto teď rozděl tuto zemi jako dědictví devíti kmenům a polovině kmene Manasesova."
Ž 136:21 - A jejich zemi dal za dědictví - jeho láska trvá navěky!
Verš 58
Popouzeli ho svými výšinami, rozzuřili ho svými modlami!
Dt 32:16 - Cizími bohy popouzeli Boha, ohavnostmi jej dráždili.
Dt 32:21 - Nebohem svým vzbudili mé žárlení, popudili mě svými marnostmi. Nelidem proto vzbudím jejich žárlení, nerozumným národem je popudím.
Verš 61
Do zajetí dal padnout svoji sílu, svou slávu nechal v rukou nepřátel.
1Sam 4:10 - A Filištíni bojovali. Izrael byl poražen a rozutekli se každý domů. Byla to hrozná porážka; z Izraele padlo 30 000 pěších
Verš 64
Jejich kněží tehdy padali mečem, jejich vdovy plakat nemohly.
1Sam 4:11 - a Boží truhla padla do zajetí. Oba Elího synové, Chofni a Pinchas, zemřeli.
1Sam 4:18 - Jakmile zmínil Boží truhlu, spadl Elí pozpátku ze svého křesla vedle brány, zlomil si vaz a zemřel. Byl totiž starý a těžký. Tento muž soudil Izrael čtyřicet let.
1Sam 4:19 - Jeho snacha, Pinchasova manželka, byla těhotná a měla rodit. Když uslyšela zprávu, že Boží truhla je v zajetí a že její tchán i manžel jsou mrtví, zhroutila se a porodila, neboť ji přemohly bolesti.
Verš 66
Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu, vydal je věčné pohaně!
1Sam 5:6 - Na Ašdoďany pak těžce dolehla ruka Hospodinova - přinesla pohromu a Ašdod i s okolím ranila nádory.
1Sam 6:4 - "A jaké odškodnění s ní máme poslat zpět?" otázali se. "Pět zlatých nádorů a pět zlatých krys podle počtu filištínských vládců," zněla odpověď, "neboť tatáž pohroma postihla všechny včetně vašich vládců.
Verš 70
Vyvolil svého služebníka Davida, vzal ho od ovcí v ohradách.
1Sam 16:11 - Samuel se pak Jišaje zeptal: "To už jsou všichni tvoji chlapci?" "Ještě zbývá nejmladší," odpověděl Jišaj. "Pase někde ovce." "Pošli pro něj a přiveď ho!" řekl mu Samuel. "Nebudeme pokračovat, dokud sem nepřijde."
2Sam 7:8 - Řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin zástupů - Já jsem tě vzal z pastvin, od ovcí, abys byl vůdcem mého lidu Izraele.
Verš 71
Povolal ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, totiž Izrael, jeho dědictví.
2Sam 5:2 - Už za časů našeho krále Saula jsi vodíval Izrael do boje a znovu jej přiváděl. Tobě Hospodin řekl: ‚Ty budeš pastýřem mého lidu Izraele, ty budeš Izraeli vůdcem.'"
1Krn 11:2 - "Už za časů krále Saula jsi vodíval Izrael do boje a znovu jej přiváděl. Tobě Hospodin, tvůj Bůh, řekl: ‚Ty budeš pastýřem mého lidu Izraele, ty budeš mému lidu Izraeli vůdcem.'"
Z 78 - Tento žalm je prvým z tzv. historických žalmov (78, 105, 106). Asaf, ktorý žil ešte i za kráľa Šalamúna (2 Krn 5,12), v žalme zachytáva históriu vyvoleného národa od odchodu z Egypta až po kráľa Dávida, presnejšie, až po vzburu desiatich severných kmeňov, ktorú viedol Seba z Benjamínovho rodu a ktorá nasledovala hneď po potlačení Absolónovej vzbury. Bolo to teda už ku koncu Dávidovho kráľovstva (1012-972).
Z 78,2 - Bude rozprávať v "porekadlách", "v podobenstvách" (hebr. ,mašál'), v poučných obrazoch a v piesni.
Z 78,9 - Kmeň Efraimov počtom veľký, ale vo viere v Boha chabý.
Z 78,12 - "Tanis-Zoán", staré mesto v delte Nílu, vtedy hlavné mesto Egypta.
Z 78,25 - "Chlieb anjelský" - doslova: "Chlieb silných" - "lehem 'abbírim". Anjeli sa v Písme často volajú "silní" (Ž 103,20; Múd 16,20; 19,20). Manna sa volá "chlieb anjelský", lebo prichádza z neba, zo sídla anjelov (a preto aj "chlieb z neba"; porov. Jn 6,32.50).
Z 78,51 - "Stany Chámove" označujú Egypt.
Z 78,61 - "Svoju silu… nádheru" - archu zmluvy.
Z 78,67 - Archa sa už nevracia do Šíla, ktoré je na území Efraima, ale je prenesená na vrch Sion v Júdsku, kde jej Dávid postavil svätyňu (1 Sam 6,1 n.; 7,1.2; 2 Sam 6). Slová sú však aj mesiášske. Veď pozemský Jeruzalem bol zničený (587).
Z 78,71 - Aby vládol nielen nad kmeňom Júdu, ale nad celým národom, ktorý sa tu označuje menami Izrael a Jakub.
