Žalmy

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Ž 139, 1-24

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš. 2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám! 3 Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš. 4 Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš! 5 Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil. 6 Takové poznání je nad mé chápání - je příliš hluboké, na to nestačím! 7 Kam bych byl unikl před duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl? 8 Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí - i tam jsi! 9 Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým, 10 i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela! 11 Kdybych si řekl - Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá - 12 tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná! 13 Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal. 14 Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš! 15 Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách! 16 Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy - dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich. 17 Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst! 18 Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím! 19 Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy - "Odstupte ode mě, vy vrahouni!" - 20 Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví! 21 Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí? 22 Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se! 23 Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej! 24 Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!

Verš 8

Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí - i tam jsi!

Jób 26:6 - Před ním je nahé samo záhrobí, neskryje se před ním říše záhuby.

Am 9:2 - I kdyby se zakopali do pekla, má ruka by je odtud vytáhla. Kdyby snad vystoupili do nebe, i odtud strhnu je.

Heb 4:13 - Nic v celém stvoření před ním není skryté; všechno je nahé a obnažené před očima Toho, jemuž musíme složit účet.

Verš 23

Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!

Jób 31:6 - pak ať mě Bůh zváží na váze poctivé, ať se ubezpečí o mé nevině!

Ž 26:2 - Zkoumej mě, Hospodine, zkoušej mě, prověř mé srdce i mé svědomí!

Verš 15

Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách!

Jób 10:8 - Tvé ruce mne hnětly a tvořily - teď ses obrátil a chceš mě zahubit?

Jób 10:10 - Což jsi mě kdysi jak mléko nenalil, nenechal jsi mě zhoustnout jako sýr?

Kaz 11:5 - Tak jako nerozumíš cestě větru anebo zárodku v lůnu těhotné, stejně tak nerozumíš dílu Boha, jenž působí to vše.

Z 139,2 - Pán vie o všetkom, čo žalmista robí.

Z 139,4 - Pán pozná myšlienky človeka (2b), preto je len zrejmé, že pozná aj ľudské slová, ktoré sú vyjadrením myšlienky. Pán ich pozná prv, než zaznejú z ľudských úst.

Z 139,9 - Keby žalmista rýchlosťou svetla zutekal na východ -"zornička" - alebo keby sa vychytil a býval na západe - "na najvzdialenejšom mori" - pred Božou prítomnosťou neutečie.

Z 139,12 - Tieto slová sú asi exegetická glosa, ktorá sa dostala z marga do textu.

Z 139,13-14 - Pán utvoril útroby človeka - dosl. obličky (Ž 26,2). "Obličky" sa považovali za sídlo myšlienok a citov (Ž 7,10; Prís 23,16 atď.). Pán "utkal" žalmistu - a každého človeka - ako nejaký tkáč z nervov, žíl, kostí, mäsa a kože v lone jeho matky. Vznik a vývoj ľudského plodu v materskom živote Semiti považovali za najväčší div a tajomstvo (Kaz 11,5). A Pánovi nie je ani to neznáme, ba naopak, on je pôvodcom tohto tajomstva. To, čo je neprístupné ľudskému oku, Pán vidí, vie o tom, lebo to sám pôsobí.

Z 139,18 - Stále mu ostáva celý Pán na rozjímanie a na rozprávanie - "ešte stále som pri tebe".