Žalmy

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Ž 104, 1-35

1 Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností. 2 Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu. 3 Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru. 4 Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy. 5 Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy. 6 Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody; 7 pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem. 8 Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil. 9 Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi. 10 Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou. 11 Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň. 12 Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech. 13 Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. 14 Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. 15 Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. 16 Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil. 17 A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp. 18 Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany. 19 Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit. 20 Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří; 21 lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy. 22 Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku. 23 Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera. 24 Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů. 25 Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých, 26 plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl. 27 A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm; 28 rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým. 29 Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí. 30 Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země. 31 Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla. 32 Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich. 33 Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu. 34 Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost. 35 Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.

Verš 1

Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.

Ž 103:1 - Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!

Ž 146:1 - Haleluja. Chval, duše má, Hospodina!

Verš 2

Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.

Gn 1:6 - I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!"

Jób 26:7 - On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi,

Verš 3

Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru.

Ž 18:10 - Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.

Iz 19:1 - Výnos o Egyptu: Hle, Hospodin jede na rychlém oblaku a vjíždí do Egypta. Egyptské modly se před ním kymácejí, Egypt svou odvahu nadobro ztratil.

Zjv 14:14 - A viděl jsem, hle, bílý oblak, a na oblaku sedí někdo jako Syn člověka, na hlavě má korunu ze zlata a v ruce ostrý srp.

Verš 4

Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.

Heb 1:7 - O andělích je řečeno: 'Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.'

Verš 5

Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy.

Jób 26:7 - On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi,

Jób 38:4 - Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom.

Ž 24:2 - To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy.

Ž 78:69 - Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes, navěky ji založil jak zemi.

Verš 33

Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu.

Ž 63:4 - tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem.

Ž 146:2 - Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu.

Verš 21

lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy.

Jób 38:39 - Můžeš ulovit pro lva kořist a uspokojit lačnost lvíčat,

Iz 31:4 - Hospodin mi pravil toto: "Jako vrčí lev a lvíče nad úlovkem, i kdyby proti němu svolali všechny pastýře - jejich křik ho nepoděsí, před jejich halasem se nebude krčit -, tak sestoupí Hospodin zástupů k boji na horu Sijón, na její pahorek.

Verš 27

A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm;

Ž 145:15 - Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm,

Verš 29

Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.

Ž 30:7 - V dobách pohody jsem řekl: Mnou nikdy nic neotřese.

Z 104 - V žalme máme chválospev na Boha, stvoriteľa vesmíru. Tento hymnus zachováva poriadok Gn 1,1 - 2,3.

Z 104,2 - "Nebesia rozpínaš ako stan". Vesmír sa tu aj inde v SZ opisuje podľa toho, ako sa javí navonok, nie podľa vnútornej povahy vecí (porov. Iz 40,22; Gn 1,6).

Z 104,3 - "Nad vodami", čiže nad nebeským oceánom (horné vody Gn 1,7).

Z 104,26 - Boh predvídal a chcel, aby po mori brázdili lode, aj ony sú potom koniec koncov jeho dielom.

Z 104,31 - "Nech sa teší Pán" - porov. Gn 1,31: "A Boh videl… a bolo to veľmi dobré."