Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Jób 9, 1-35

1 Odpověděv pak Job, řekl: 2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným? 3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov. 4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil? 5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své. 6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její. 7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. 8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. 9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

Verš 32

Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

Kaz 6:10 - Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.

Jer 49:19 - Aj, jako lev vystupuje i více než zdutí Jordána proti příbytku Nejsilnějšího, a však v okamžení zaženu jej z této země, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mně rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýř, kterýž by se postavil proti mně?

Verš 2

I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?

Ž 143:2 - A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý.

Verš 8

On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.

Gn 1:6 - Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod!

Verš 10

On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.

Jób 5:9 - Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

Ž 72:18 - Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci,

Ž 77:14 - Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Ž 86:10 - Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

Rim 11:33 - Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho!

Verš 34

Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

Jób 13:20 - Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

Jób 33:7 - Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.

Verš 22

Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.

Kaz 9:2 - Všecko se děje jednostejně při všech; jedna a táž případnost jest spravedlivého jako bezbožného, dobrého a čistého jako nečistého, obětujícího jako toho, kterýž neobětuje, tak dobrého jako hříšníka, přisahajícího jako toho, kterýž se přísahy bojí.

Mal 3:14 - Říkáte: Daremná jest věc sloužiti Bohu, a jaký zisk, budeme-li ostříhati nařízení jeho, a budeme-li choditi zasmušile, bojíce se Hospodina zástupů?

Verš 25

Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.

Jób 7:6 - Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.

Verš 30

Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,

Jer 2:22 - Nebo bys ty se pak umyla sanitrem, a mnoho na sebe mýdla vypotřebovala, předceť patrná jest nepravost tvá před oblíčejem mým, praví Panovník Hospodin.

Job 9,5-7 - Ohromná moc Božia javí sa v zosúvaní horstiev (verš 5), zemetrasení (verš 6) a v zatmeniach slnka (verš 7).

Job 9,8 - Tvorivá moc Božia nepozná obmedzenie a hranice. Rovnako stvoril Boh oblohu a hlboké more. – "Prechádzať sa" znamená niečo do svojej moci prevziať, nad niečím neobmedzene vládnuť.

Job 9,13 - "Potvora" a "voje Potvory" (v pôvodine Rachab a voje Rachaby) sú zasa bájoslovné antické predstavy o mori so všetkými jeho domnelými obludami (pravekými zvermi), ktorými bolo preplnené. Svätopisec užíva tieto všeobecne známe ľudové predstavy, aby tak poukázal na nepremožiteľnú moc Božiu, s ktorou vládne nad bytosťami, ktorých predstava budila v mysliach ľudí úžas.

Job 9,19-20 - Božia moc a prevaha je taká veľká v očiach Jóbových, že sám prichádza k poznaniu svojej bezmocnosti, keď sa chce porovnať s Bohom.

Job 9,22-24 - Na tvrdenie Bildadovo, že Boh je krajne spravodlivý, ktorý len hriešnikov tresce, Jób odpovedá záporne a tvrdí, že Boh bez ohľadu na čnosť a hriešnosť zaobchádza s ľuďmi úplne podľa ľubovôle.

Job 9,33 - "Ruku vložiť na niekoho" znamená nad niekým získať moc a vládu.