Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Jób 7, 1-21

1 Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka? 2 Jako baží otrok po stínu a jak nádeník čeká na výdělek, 3 tak se mi dostaly dědictvím daremné měsíce, noci plné trápení se staly mým údělem. 4 Když uléhám, ptám se: »Kdy už vstanu?« a pak zase: »Kdy se snese večer?« Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku. 5 Mé tělo je obaleno červy a strupy plnými prachu, kůže mi puká a mokvá. 6 Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději. 7 Bože, pomni, že můj život uprchne jak vítr a nic dobrého už nikdy nespatří mé oči. 8 Neuzří mě oko, jež mě vídávalo, budou-li mě tvoje oči hledat, nebudu tu. 9 Oblak se rozplyne, zmizí; stejně kdo sestoupí do podsvětí, už nevystoupí, 10 nevrátí se nikdy zpět do svého domu, neobjeví se už na svém místě. 11 A tak bránit nemohu svým ústům, mluví ze mne úzkost mého ducha, lká ze mne hořkost mé duše. 12 Jsem snad moře nebo dračí netvor, že proti mně stavíš stráž? 13 Řeknu-li si: »Potěší mě moje lože, mé lůžko mi ulehčí v mém lkání«, 14 děsíš mě skrze sny a přepadáš mě viděními, 15 že bych spíše volil zardoušení, spíše smrt než kruté trápení. 16 Život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek. 17 Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci, 18 že na něj dohlížíš každého rána a každou chvíli ho zkoušíš? 19 Proč svůj zrak ode mne neodvrátíš, nenecháš mě ani slinu polknout? 20 Zhřešil-li jsem, co mám podle tebe dělat, hlídači lidí? Proč sis mě vzal za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě? 21 Proč mi přestupek můj nepromineš, nesejmeš ze mne mou vinu? Již uléhám do prachu a až mě budeš za úsvitu hledat, nebudu již."

Verš 16

Život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek.

Ž 62:9 - Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.

Ž 144:4 - Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.

Verš 17

Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci,

Ž 8:4 - Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil:

Ž 144:3 - Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš?

Heb 2:6 - kdežto o Synu je na jednom místě řečeno: 'Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš?

Verš 7

Bože, pomni, že můj život uprchne jak vítr a nic dobrého už nikdy nespatří mé oči.

Jób 8:9 - Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem.

Jób 14:1 - Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti.

Jób 16:22 - Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.

Ž 90:5 - Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno:

Ž 90:9 - Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta.

Ž 102:11 - pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.

Ž 103:15 - Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;

Ž 144:4 - Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.

Iz 40:6 - Hlas toho, jenž praví: "Volej!" I otázal se: "Co mám volat?" "Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí.

Jak 4:14 - vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!

1Pt 1:24 - Neboť 'všichni lidé jako tráva a všechna jejich krása jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale slovo Hospodinovo zůstává na věky' -

Job 7,2 - Nádenník túžobne čaká na svoju mzdu, ktorá pozostávala nie tak v peniazoch, ako v naturáliách. Tieto dostával nádenník podľa povahy odmeny denne alebo podľa ujednania (napr. pastier dostával svoju odmenu raz do roka podľa množstva dobytčieho dorastu: porov. Lv 19,13; Dt 24,14 n.).

Job 7,5 - Slová živo poukazujú na povahu Jóbovej choroby (porov. poznámku k 2,7).

Job 7,6 - Keďže Jóbova choroba tak sa rozmohla, že mu pokryla celé telo, Jób sa správne nazdáva, že sa mu už urýchlene blíži koniec života, a tak nastáva preňho aj úplná záhuba.

Job 7,12 - Jób vo svojich bolestiach nenachádza pokoja. Svojím nepokojom podobá sa rozbúrenému moru alebo veľkým morským rybám, ktoré zdanlivo nikdy nespia, ani si neodpočinú od plávania.

Job 7,22 - Ak Boh neodpustí Jóbovi v krátkom čase, musí Jób zomrieť, a potom Boh, i keby chcel, nemôže mu už nijaké dobrodenie preukázať.