  | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Jób 31, 1-40 |
1 Jób 31, 1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu? 2 Jób 31, 2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti? 3 Jób 31, 3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není? 4 Jób 31, 4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá? 5 Jób 31, 5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má: 6 Jób 31, 6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou. 7 Jób 31, 7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna: 8 Jób 31, 8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni. 9 Jób 31, 9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady: 10 Jób 31, 10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní. 11 Jób 31, 11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná. 12 Jób 31, 12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil. 13 Jób 31, 13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou? 14 Jób 31, 14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu? 15 Jób 31, 15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž? 16 Jób 31, 16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil? 17 Jób 31, 17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní? 18 Jób 31, 18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce. 19 Jób 31, 19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu? 20 Jób 31, 20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel? 21 Jób 31, 21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou: 22 Jób 31, 22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí. 23 Jób 31, 23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl. 24 Jób 31, 24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé? 25 Jób 31, 25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má? 26 Jób 31, 26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící, 27 Jób 31, 27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou? 28 Jób 31, 28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího. 29 Jób 31, 29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo? 30 Jób 31, 30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho. 31 Jób 31, 31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti? 32 Jób 31, 32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem. 33 Jób 31, 33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou? 34 Jób 31, 34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří. 35 Jób 31, 35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj. 36 Jób 31, 36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny. 37 Jób 31, 37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu. 38 Jób 31, 38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali, 39 Jób 31, 39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání: 40 Jób 31, 40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]
| | | Jób 31, 1-40 |
Verš 32
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
Heb 13:2 - Na přívětivost k hostem nezapomínejte; skrze ni zajisté někteří, nevěděvše, anděly za hostě přijímali.
1Pt 4:9 - Buďte vespolek přívětiví k hostem, bez reptání.
Verš 4
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
2Krn 16:9 - Oči zajisté Hospodinovy spatřují všecku zemi, aby dokazoval síly své při těch, kteříž jsou k němu srdce upřímého. Bláznivě jsi učinil v té věci, protož od toho času budou proti tobě války.
Jób 34:21 - Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Prís 5:21 - Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Prís 15:3 - Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
Jer 32:19 - Veliký v radě a znamenitý v správě, poněvadž oči tvé otevřené jsou na všecky cesty synů lidských, abys odplatil jednomu každému podlé cest jeho, a podlé ovoce předsevzetí jeho.
Verš 9
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
Jób 24:15 - Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
Prís 7:25 - Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
Verš 14
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
Ž 44:21 - Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Verš 15
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
Jób 34:19 - Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Prís 14:31 - Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
Prís 17:5 - Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Verš 24
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
Mk 10:24 - Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.
1Tim 6:17 - Bohatým tohoto světa přikazuj, ať nejsou vysokomyslní a ať nedoufají v nejistém zboží, ale v Bohu živém, kterýž dává nám hojnost všeho ku požívání.
Verš 25
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
Ž 62:10 - Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.
Verš 26
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
Dt 4:19 - Ani pozdvihuj očí svých k nebi, abys, vida slunce a měsíc, i hvězdy se vším zástupem nebeským a ponuknut jsa, klaněl bys se jim a sloužil bys jim, ješto ty věci oddal Hospodin Bůh tvůj všechněm lidem pode vším nebem,
Verš 29
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
Prís 17:5 - Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Verš 30
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
Mt 5:44 - Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely vaše, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za nepřátely a protivníky vaše,
Rim 12:14 - Dobrořečte protivníkům vašim, dobrořečte, pravím, a nezlořečte.
Job 31,2-4 - Trest patrí hriešnikovi. Ale v čomže majú svoj pôvod moje hrozné utrpenia, keďže sám som nevinný?
Job 31,7 - "Škvrna na dlani prilipnutá" je vlastne nespravodlivo nadobudnutý cudzí majetok.
Job 31,9-12 - Cudzoložstvo.
Job 31,13 - Jób nepoškodil nikdy právo svojich otrokov. Veď pre všetko jeho konanie bola mu smernicou bázeň Božia a súčasne aj úcta pred dôstojnosťou ľudskou, ktorú priznával každému ako sebe rovnému tvoru.
Job 31,21 - Pre svoje vznešené postavenie, aké požíval práve na mestskom súde, mal síce možnosť dopustiť sa aj neprávosti, no svedomie mu to nikdy nedovolilo.
Job 31,27 - "Moju ruku pery bozkali" – bozk tu znamená najskôr nejaký modlársky obrad, ktorým uctievali slnko alebo mesiac.
Job 31,35-37 - Jób chce osvedčenie o svojej nevinnosti predložiť Bohu písomne a podpísať ho vlastným menom (verš 35 ab). Slová "Tu môj znak" v hebrejskom texte doslovne znejú: Tu je písmeno T. (Porov. Ez 9,4 a Zjv 7,3 n., kde znak služobníkov Božích ich mal všetkým urobiť zjavnými.)
Job 31,38-40 - Tieto verše svojím obsahom lepšie by sa pripojili po verši 34.
Job 31,38 - Chudobným bedárom, vdovám a sirotám ulúpené poľnosti nariekajú nad neprávosťou.
