Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Jób 3, 1-26

1 Nakonec Job otevřel ústa a proklínal den, kdy se narodil. 2 Job tehdy řekl: 3 "Zhynout měl den, kdy jsem se narodil, i noc, kdy řekli: Chlapce jsme počali! 4 Kéž by se zatměl onen den, Bůh na nebi kéž by se po něm nesháněl, kéž vůbec nezačal s úsvitem! 5 Kéž by ho pohltila černá tma, mračno kéž by ho bylo přikrylo, zatmění kéž by ho přemohlo! 6 I tu noc měla zachvátit temnota, aby se do roku nemohla počítat, do počtu měsíců aby nevešla! 7 Ach ta noc - kéž byla neplodná, radostný výkřik poznat neměla! 8 Zaklínači dnů ji měli proklínat, ti, kdo jsou připraveni dráždit leviatana. 9 Kéž tehdy zhasla její Jitřenka, nadarmo kéž by na světlo čekala, paprsky úsvitu vidět neměla! 10 Své lůno přede mnou měla uzavřít, mé oči ušetřit všeho trápení. 11 Proč jsem už v lůnu nezhynul? Proč jsem nezemřel při porodu? 12 Proč tu byl klín, jenž mě přitulil? Proč prsy, z nichž jsem pil? 13 Byl bych teď ležel a mlčel bych, odpočíval bych v pokoji 14 společně s králi a velmoži, jejichž stavby jsou už troskami, 15 anebo s velmoži, kteří oplývali zlatem, kteří si příbytky naplnili stříbrem! 16 Proč jsem jak potrat nebyl zahrabán, jako nemluvně, jež světlo nevídá? 17 Tam už ničemové nikoho netrápí, tam si odpočinou všichni zdeptaní. 18 Také i vězni tam najdou úlevu, neuslyší tam už pokřik biřiců. 19 Malí i velcí jsou tam vedle sebe, otrok je bez pána, na svobodě. 20 K čemu je dáno světlo ubohým a život zatrpklým; 21 těm, kteří na smrt marně čekají, ač ji hledají víc než poklady; 22 těm, kteří jásají radostí, jakmile hrobu dosáhli? 23 K čemu je to člověku, jenž cestu nevidí a jehož Bůh ze všech stran obklíčil? 24 Mým denním chlebem je teď jen sténání, můj nářek proudí jako potoky. 25 Stalo se mi to, čeho jsem se bál, potkalo mě to, z čeho jsem měl strach! 26 Nemám pokoj, nemám klid, nemám odpočinutí. Přišlo trápení."

Verš 1

Nakonec Job otevřel ústa a proklínal den, kdy se narodil.

Jer 15:10 - Běda mi, matko, že jsem se ti narodil - muž, který má s celou zemí svár a při! Nic jsem si nevypůjčil, nikdo mi nedluží, a přesto mi všichni zlořečí.

Jer 20:14 - Ať je zlořečený den, kdy jsem byl narozen! Den, kdy mě matka rodila, ať není požehnán!

Verš 11

Proč jsem už v lůnu nezhynul? Proč jsem nezemřel při porodu?

Jób 10:18 - Proč jsi mě vůbec z lůna vyváděl? Kéž bych byl zhynul, než mě kdo uviděl!

Verš 23

K čemu je to člověku, jenž cestu nevidí a jehož Bůh ze všech stran obklíčil?

Jób 19:8 - Cestu mi zazdil - neprojdu, na mé stezky vrhl temnotu.

Job 3,3-26 - Jóbova reč je ovplyvnená jeho nesmiernou telesnou a duševnou bolesťou. Z tohto hľadiska treba posúdiť jej jednotlivé výrazy, ktoré prezrádzajú netrpezlivosť, ba až zúfalosť. Jób sa pritom nebúri proti Bohu.

Job 3,8 - Pôvodca Knihy preberá tieto zvláštne výrazy z ľudovej reči, aby nimi spestril svoj opis ľudskej biedy. "Zaklínači" sú najskôr bytosti, o ktorých sa mylne domnievali, že čarami a iným magickým umením vedeli privolať nešťastie na určité dni. "Krokodíl" (doslovne: Leviatan, t. j. vrtký had) je bájoslovné meno mora, ktoré si zosobnene predstavovali ako odvekého draka.

Job 3,12 - Otec brával narodené dieťa na svoje kolená na znak toho, že ho uznáva za svoje a pripúšťa ho medzi ostatných členov rodiny.

Job 3,14-15 - "Samoty" (doslovne: rumoviská) znamenajú "kráľovské hrobky". K telesným pozostatkom kráľov prikladali obľúbené náčinie, zbrane a skvosty.

Job 3,23 - Výraz "Pán ho ohradil" je obrazom nielen ochrany, ale aj úplnej uzavretosti a odlúčenosti.