výhody registrácie

Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Jób 14, 1-22

1 Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti. 2 Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí. 3 Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou. 4 Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo. 5 Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl. 6 Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou. 7 Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou, 8 byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez. 9 Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek. 10 Zemře-li muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl? 11 Z moře se vytratí vody, řeka opadne a vyschne; 12 člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí. 13 Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě. 14 Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel, čekal bych po všechny dny své služby, až budu vystřídán. 15 Zavolal bys a já bych se ozval, až se ti zasteskne po díle tvých rukou. 16 A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu, 17 zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost, moji nepravost bys zastřel. 18 Také hora se rozpadne a zřítí, i skála se pohne z místa; 19 voda kameny omílá, svým proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka. 20 Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde, měníš jeho tvář a vyhostíš ho. 21 Neví, jsou-li jeho synové ve cti, není mu známo, jsou-li v nevážnosti. 22 Tělo bolestmi ho souží, sám nad sebou truchlí."

Jób 14, 1-22





Verš 1
Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti.
Ž 90:5 - Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno:
Ž 90:9 - Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta.
Ž 102:11 - pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.
Ž 103:15 - Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;
Ž 144:4 - Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.
Jak 4:14 - vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!

Verš 2
Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.
Ž 103:15 - Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;
Iz 40:6 - Hlas toho, jenž praví: "Volej!" I otázal se: "Co mám volat?" "Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí.
1Pt 1:24 - Neboť 'všichni lidé jako tráva a všechna jejich krása jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale slovo Hospodinovo zůstává na věky' -
Jób 8:9 - Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem.
Ž 90:6 - zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne.
Ž 90:10 - Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.
Ž 102:11 - pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.
Ž 144:4 - Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.

Verš 3
Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou.
Jób 7:17 - Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci,
Jób 10:20 - Což není mých dnů tak málo? Kéž by toho nechal a odstoupil ode mne, abych trochu okřál,

Verš 4
Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.
Gn 5:3 - Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét.
Ž 51:5 - Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.
Jn 3:6 - Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
Rim 5:12 - Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
Ef 2:3 - I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

Verš 5
Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.
Jób 7:1 - Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka?

Verš 6
Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou.
Jób 7:16 - Život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek.
Jób 7:19 - Proč svůj zrak ode mne neodvrátíš, nenecháš mě ani slinu polknout?
Jób 10:20 - Což není mých dnů tak málo? Kéž by toho nechal a odstoupil ode mne, abych trochu okřál,
Jób 7:1 - Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka?

Verš 16
A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu,
Jób 31:4 - Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky?
Jób 34:21 - Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí.
Ž 56:8 - Vyváznout je necháš za ty ničemnosti? Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem!
Ž 139:2 - Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
Prís 5:21 - Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
Jer 32:19 - veliký v úradku a mocný v skutcích, tvé oči jsou otevřené na všechny cesty synů lidských, abys každému odplatil podle jeho cest a podle ovoce jeho skutků.

Job 14,4 - Pred nesmiernou Božou svätosťou každý človek musí sa cítiť nečistým; kresťanská exegéza vidí v tejto stati narážku na dedičný hriech.

Job 14,14-17 - V prípade, že by som sa mohol navrátiť z podsvetia na svet, potom by som chcel trpezlivo vyčkávať, až by sa ti utíšil hnev, ba celkom by ustal a prišiel by si pre mňa, aby si ma znovu do života postavil pod ochranu svojej dobrotivej otcovskej starostlivosti.

Job 14,18-20 - Ako vždy pôsobia svojou nezadržateľnou mocou mohutné prírodné sily, tak prevádza svoju moc nad človekom aj smrť. Jej sile nikto nevie odolať.