  | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(B21 - Český - Bible 21) | Jób 14, 1-22 |
1 Jób 14, 1 Smrtelník z ženy zrozený má jen pár dnů - a plných trápení. 2 Jób 14, 2 Jako květ vzejde a uvadne, jako stín prchne, nezastaví se. 3 Jób 14, 3 Přesto však z něho oči nespouštíš a k soudu s tebou ho poháníš. 4 Jób 14, 4 Kdo umí nečisté v čisté obrátit? Ani jediný! 5 Jób 14, 5 Ty jsi mu spočítal jeho dny, počet měsíců jsi mu odměřil, dal jsi mu meze, jež nesmí překročit. 6 Jób 14, 6 Odvrať svůj pohled, nech ho být, ať si užije život jako nádeník! 7 Jób 14, 7 Strom, ten má aspoň naději: Když bude poražen, znovu vyraší, nic nezastaví jeho výhonky. 8 Jób 14, 8 I kdyby jeho kořeny v zemi zpuchřely, i kdyby jeho kmen v prachu tlel, 9 Jób 14, 9 jen ucítí vodu, vypučí zase, jak mladý stromek větve vyžene. 10 Jób 14, 10 Člověk však zemře a klesne bezvládně, naposled vydechne - a kam se poděje? 11 Jób 14, 11 Jako se vypařuje voda z jezer, jako potok vyschne a vyprahne, 12 Jób 14, 12 právě tak člověk lehne a nevstane; dokud trvá nebe, neprobudí se, nic nepřeruší jeho sen. 13 Jób 14, 13 Kéž bys mě jen schoval v hrobě, kéž bys mě ukryl, než pomine tvůj hněv, a určil chvíli, kdy na mě vzpomeneš! 14 Jób 14, 14 Když člověk zemře, copak ožije? Po všechny dny své těžké roboty čekal bych na chvíli té úlevy! 15 Jób 14, 15 Zavolal bys a já se ti ohlásil, po díle svých rukou by ses roztoužil. 16 Jób 14, 16 Ačkoli teď mé kroky počítáš, pak už bys na můj hřích nečíhal. 17 Jób 14, 17 Do měchu zapečetil bys mé přestupky a moje viny přikryl bys. 18 Jób 14, 18 Jako se však hora na prach rozdrolí, jako se balvan z místa odvalí, 19 Jób 14, 19 jako voda omílá kamení, jako příval půdu odplaví - takto ty bereš člověku naději! 20 Jób 14, 20 Když ho napadneš, navždy odchází, strnou mu rysy a ty ho propouštíš. 21 Jób 14, 21 O slávě svých dětí pak neví nic, nedozví se ani, zda budou nicotní. 22 Jób 14, 22 Jediné, co cítí, je bolest v těle, v duši oplakává jenom sám sebe."
| | | Jób 14, 1-22 |
Verš 1
Smrtelník z ženy zrozený má jen pár dnů - a plných trápení.
Ž 90:5 - Spláchneš je - jsou pouhý sen, tráva, jež zítra pomine:
Ž 90:9 - Naše dny míjejí v hněvu tvém, svá léta končíme s povzdechem.
Ž 102:11 - To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení - pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!
Ž 103:15 - Vždyť jako tráva trvá smrtelník, jak polní kvítí kvete si.
Ž 144:4 - Člověk je páře podobný, jeho dny míjejí jako stín.
Jak 4:14 - vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí.
Verš 2
Jako květ vzejde a uvadne, jako stín prchne, nezastaví se.
Ž 103:15 - Vždyť jako tráva trvá smrtelník, jak polní kvítí kvete si.
Iz 40:6 - Hlas říká: "Volej!" A já se ptám: "Co volat mám?" Každý člověk je jako tráva, všechen jeho půvab jako polní květ.
1Pt 1:24 - Vždyť: "Každý člověk je jako tráva, všechna jeho sláva jako polní květ. Usychá tráva, kvítí uvadá,
Jób 8:9 - My jsme jen včerejší, nevíme nic, naše dny na zemi jsou pouhý stín.
Ž 90:6 - ráno roste a rozkvétá, večer skosena usychá!
Ž 90:10 - Celý náš život trvá sedmdesát let anebo osmdesát, jsme-li při síle. Většina z nich jsou dřina a potíže, náhle je konec - a pryč letíme!
Ž 102:11 - To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení - pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!
Ž 144:4 - Člověk je páře podobný, jeho dny míjejí jako stín.
Verš 3
Přesto však z něho oči nespouštíš a k soudu s tebou ho poháníš.
Jób 7:17 - Co je člověk, že se ti zdá tak významný a že ti tolik leží na srdci?
Jób 10:20 - Copak mi nezbývá už jen pár dnů? Nech mě být, ať pookřeji aspoň na chvilku,
Verš 4
Kdo umí nečisté v čisté obrátit? Ani jediný!
Gn 5:3 - Když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna podle své podoby, ke svému obrazu, a dal mu jméno Set.
Ž 51:5 - Uznávám všechny své zločiny, svůj hřích mám stále na mysli.
Jn 3:6 - Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch.
Rim 5:12 - Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.
Ef 2:3 - My všichni jsme kdysi spolu s nimi podléhali svým tělesným žádostem. Plnili jsme přání těla a mysli, a tak jsme svou přirozeností byli odsouzeni k Božímu hněvu stejně jako ostatní.
Verš 5
Ty jsi mu spočítal jeho dny, počet měsíců jsi mu odměřil, dal jsi mu meze, jež nesmí překročit.
Jób 7:1 - Nemá člověk na zemi jen samou robotu? Den za dnem jak nádeník žije tu.
Verš 6
Odvrať svůj pohled, nech ho být, ať si užije život jako nádeník!
Jób 7:16 - Mám toho dost. Nebudu přece žít navěky! Nech mě být. Jen pouhá pára jsou mé dny!
Jób 7:19 - Kdy už ode mě odvrátíš svůj zrak? Ani slinu mě polknout nenecháš?
Jób 10:20 - Copak mi nezbývá už jen pár dnů? Nech mě být, ať pookřeji aspoň na chvilku,
Jób 7:1 - Nemá člověk na zemi jen samou robotu? Den za dnem jak nádeník žije tu.
Verš 16
Ačkoli teď mé kroky počítáš, pak už bys na můj hřích nečíhal.
Jób 31:4 - Copak Bůh nehledí na mé cesty, copak nepočítá všechny mé kroky?
Jób 34:21 - Očima sleduje cesty všech lidí, každý jejich krok on dobře vidí.
Ž 56:8 - Copak uniknou se svou hanebností? Svým hněvem, Bože, smeť ty pohany!
Ž 139:2 - Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
Prís 5:21 - Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje.
Jer 32:19 - Jsi veliký ve svých záměrech a mocný ve svých činech. Nespouštíš oči z cest všech lidí, abys každého odměnil podle jeho jednání, tak jak si za své skutky zaslouží.
Job 14,4 - Pred nesmiernou Božou svätosťou každý človek musí sa cítiť nečistým; kresťanská exegéza vidí v tejto stati narážku na dedičný hriech.
Job 14,14-17 - V prípade, že by som sa mohol navrátiť z podsvetia na svet, potom by som chcel trpezlivo vyčkávať, až by sa ti utíšil hnev, ba celkom by ustal a prišiel by si pre mňa, aby si ma znovu do života postavil pod ochranu svojej dobrotivej otcovskej starostlivosti.
Job 14,18-20 - Ako vždy pôsobia svojou nezadržateľnou mocou mohutné prírodné sily, tak prevádza svoju moc nad človekom aj smrť. Jej sile nikto nevie odolať.
