výhody registrácie

List Efezanom


 

 

Jen pro studijní potřeby posluchačů KTF UK

Upozornenie: Texty sú pracovné a môžu obsahovať preklepy. 

Jaroslav Brož

 

LIST (EPIŠTOLA) EFESANŮM

 

Doba: Je-li od Pavla, v 60. letech. (Pseudonym: asi 80% biblistů, v 90. letech.)

Komu: Pavlovým křesťanům (pravděpodobně v západní Malé Asii).

Autenticita: Pravděpodobně od Pavlova žáka (snad příslušníka efezské „ školy“ ), který znal list Kolosanům a některé nepochybné Pavlovy listy.

Jednota: Vážně se nepochybuje.

Neporušenost: „ V Efesu“ (Ef 1,1) je pravděpodobně dodatek; jinak se vážně nepochybuje.

Formální rozdělení:

AÚvodní formuleEf 1,1-2 
BDíkůvzdáníEf 1,3-23 
CHlavní částEf 2,1-3,21Pavlovský indikativ (poučení)
  Ef 4,1-6,20Pavlovský imperativ (paraenesis a povzbuzení)
DZávěrečná formuleEf 6,2-24 

 

Rozdělení podle obsahu:

Ef 1,1-2Pozdrav všem svatým
Ef 1,3-3,21„ Indikativ“ neboli naukový oddíl: Tajemství spásy
 

1. Hymnus chvály Bohu za to, co pro „ nás“ učinil v Ježíši Kristu (Ef 1,3-14)

a) vyvolení (Ef 1,4-6a)
b) vykoupení (Ef 1,6-7 *6b)
c) poznání tajemství (Ef 1,8-10a)
d) povolání židů k víře (Ef 1,10-12 *10b)
e) povolání pohanů (Ef 1,13-14)

 

2. Díkůvzdání a úvaha (Ef 1,15-2,22)

a) Kristus je nade vším (Ef 1,15-23)
b) Také pohané byli v Kristu vzkříšeni (Ef 2,1-10)
c) Kristus zbořil zeď, která oddělovala židy a pohany (Ef 2,11-22)

 

3. Pavlova slavnostní modlitba (Ef 3,1-21)

a) Úvod (Ef 3,1)
b) Vysvětlující parentese: znalost Kristova tajemství (Ef 3,2-13)
c) Modlitba za obdržení plné znalosti Krista (Ef 3,14-21)

Ef 4,1-6,20„ Imperativ“ neboli parenetický oddíl
 

a) Povzbuzení k jednotě a charismata pastýřské služby (Ef 4,1-16)
b) Dvě cesty života (dualismus): žít (kráčet) jako děti světla, nekonat skutky temnoty (Ef 4,17-5,20)
c) Řád domácnosti (Ef 5,21-6,9)
d) Zbroj v boji proti mocnostem zla, zvláště modlitba (Ef 6,10-20)

Ef 6,21-22Poslání Tychika
Ef 6,23-24Požehnání

 

Literární charakteristika, vztah k ostatním pavlovským spisům

V hlavní části listu se autor neodvolává na konkrétní osoby ani okolnosti. Z několika náznaků (srov. Ef 1,15; 3,2.4; 4,20-21) je patrné, že adresáty osobně neznal. Také závěrečné pozdravy (Ef 6,23-24), v nichž není nikdo z Efesu jmenován, působí chladně a spěšně. První část s eulogiemi a modlitbami odpovídá stylu křesťanského kultu; druhá část připomíná katechetické formule. I když list navazuje na linii velkých pavlovských listů, formálně i obsahově se od nich liší; zato prozrazuje četné podobnosti s Kol.

  1. Vztahy k autentickým listům

Pavel je vězněm pro Pána (Ef 3,1; 4,1; 6,20) a Tychikos je poslán, aby o něm zpravil adresáty (Ef 6,21-22); to jsou jediné konkrétní údaje o Pavlovi a adresátech. Vztah k historickému Pavlovi potvrzuje 22 slov, které v NZ užívá jen Pavel (např.arrabón, energeia, pleonektés, poiéma). Autor Ef dále rozvíjí témata typicky pavlovská: církev jako Kristovo tělo, nezaslouženost spásy, vykoupení skrze Kristovu krev, Duch jako pečeť a závdavek, vzájemná láska, bdělost a modlitba.

Ef se však od pavlovských autentických listů také liší. Používá asi 50 slov, které nejsou dosvědčena v ostatních pavlovských listech (vyjma pastorálních) (např. epúranios - nebeský, nad nebem; politeia - občanství, diabolos - ďábel,sótérion - prostředek spásy); 40 slov jsou nz hapax - mnohá z nich však najdeme v LXX nebo u apoštolských otců (např.atheos - bez Boha, sympolités - spoluobčan, henotés - jednota). Novost slovníku doprovází další charakteristiky: některá slova, užívaná i v autentických listech, zde nabývají jiného významu (např. ekklésia, mystérion, pléróma); dále chybí některé typicky pavlovské pojmy (např. adelfoi, - bratři, dikaios, - spravedlivý, dikaioó - ospravedlnit; slovo dikaiosyné- spravedlnost - je užito, ale ve smyslu morální ctnosti).

Styl svou slavnostností a přebujelostí více připomíná kumránské hymny a LXX než Pavla. Vyznačuje se četnými opakováními, aliteracemi a asonancemi, hromaděním jmenných genitivů a opakováním určitého slova po dlouhém odbočení. Krátce, chybí snaha o živější a přitažlivý projev. Najdeme tu také více semitismů než u Pavla.

Také naukově je Ef originální: Církví už není míněna místní komunita, ale celek všech věřících, kteří tvoří tělo, jehož hlavou je Kristus. Kristus je mocí svého vzkříšení pantokratór; jeho smrt na kříži ustupuje do pozadí. V jiném světle nahlíží vztahy mezi Israelem a pohany. Převládá eschatologie již uskutečňovaná v přítomném životě věřících. Také Starého zákona se užívá nově; více prostoru mají dlouhé citace.

  1. Ef a Kol

Mezi pavlovskými listy je Ef a Kol jediný případ, kdy dva listy si jsou velmi blízké v použití slovníku a frází i v teologii.

Ze 115 veršů Ef nachází 73 veršů přesnou paralelu v Kol. Shody jsou mnohdy doslovné: nejméně jedna čtvrtina slov Ef se nachází v Kol; a opačně třetina slov Kol se nachází v Ef. V synoptickém srovnání lze zjistit, že kromě tří perikop (Ef 2,6-9; 4,5-13; 5,29-33) všechny ostatní perikopy Ef najdou odpovídající text v Kol (např. Ef 6,21 a Kol 4,7-8; Ef 5,19-20 a Kol 3,16-17; řád domácnosti Kol 3,16-4,1 najdeme v Ef 5,19-6,9, kde autor pouze prohlubuje některé prvky. Občas jeden text v Ef obsahuje spojení prvků z více částí Kol, např. Ef 1,7 a Kol 1,14.20; Ef 1,15-16 a Kol 1,4.9; Ef 4,16 a Kol 1,18; 2,19; 2,2).

Oba spisy mají společnou řadu termínů (mystérion, hlava, tělo, oikonomia, pléróma, ekklésia, mocnosti atd.), které v autentických pavlovských listech chybějí nebo mají jiný význam. Někdy však Ef oproti Kol k nim připojuje nové a originální významové odstíny: obraz Kristova těla, který v Kol zřejmě uchoval ještě něco z původního kosmologického významu, má v Ef obsah výlučně eklesiologický. Také pojem pléróma má těsnější vztah k církvi. Mystérion již není hlásání Krista pohanům, ale spojení židů a pohanů v církvi (srov.Ef 3,3-6). Církev je již shromážděním všech věřících, zatímco v Kol 4,15 ještě označovala, i když jen příležitostně, komunitu jednoho domu.

Ef tedy není pouhé přepracování Kol. Ze srovnání obou plyne, že autor Ef, ačkoli velmi dobře znal Kol, netvořil přímo na základě psaného textu tohoto listu.

I když se Ef jeví jako relektura Kol, je to původní a samostatný spis, který předchozí převyšuje stylovou úrovní, hloubkou myšlenek a citacemi Písma. Dále je jasné, že tu před sebou nemáme skutečný list, ale teologický traktát, který byl orámován epistolární formou (úvod a závěr).

Adresáti a účel sepsání listu

Název tohoto spisu “Efesanům” je známý již od 2. stol. V preskriptu (Ef 1,1) však určení “v Efesu” chybí ve všech rukopisech do 4. stol. (i v B a a). Markion jej považoval za list Laodicejským. P46 (poč. 3. stol.) má toto čtení: “těm, kteří jsou svatí a věřící v Krista Ježíše”. Zdá se, že údaj “v Efesu” nebyl součástí původního textu, nýbrž je druhotný. Jak tuto skutečnost vysvětlit?

a) Někteří berou vážně Markionův názor, že Ef je ve skutečnost list do Laodiceje (srov. Kol 4,7-8). To by potvrzovala skutečnost, že doručitelem obou listů je Tychikos (Kol 4,16; Ef 6,21). Protože se vyplnila hrozba laodicejské církevní obci (Zj 3,14.16), křesťanská tradice prý vyjmula původní určení a nahradila je označením “v Efesu” (A. Harnack). Tato hypotéza nedošla širšího přijetí (nevysvětluje např., proč pozdravy laodicejským jsou v Kol a ne v Ef, a dále proč v Ef 1,1 po názvu místa následuje neobvyklé kai).

b) Jiní tvrdí, že Ef byl okružní list určený různým církevním obcím prokonzulární Asie (Efes, Laodicea, Hierapolis, …) (Th. Beza). Místo určení se prý doplňovalo do prázdného místo v textu nebo existovalo více exemplářů textu, každý pro jinou obec. Časem se tyto exempláře ztratily a dochoval se jen jeden, který byl určen pro Efes. Ani tuto hypotézu nelze dostatečně dokázat, neboť např. chybí skutečné příklady takových okružních listů z oné doby.

Kulturní prostředí adresátů nelze také snadno určit. Nelze vyloučit kumránské vlivy (např. kontrast mezi světlem a tmou v Ef 5,8), ani helénistické filtrované již diasporním židovstvím. Je také možné, že autor reagoval na proudy, které předznamenaly gnosticismus 2. stol. Ef tedy odpovídá na podobné problémy jako Kol, chybí však polemické ladění.

Také účel listu není jasný. Pojednání o duchovním boji (Ef 6,10-17) mohlo povzbuzovat adresáty v tísni různého druhu. Zdůrazňování “nového” (Ef 2,15; 4,24), “vnitřního” (Ef 3,16) a “dokonalého” (Ef 4,13) člověka mělo snad za cíl zabránit pohanokřesťanům v návratu k pohanství tím, že jim umožní přímý kontakt s dějinami spásy, jak je podává SZ. Spis pravděpodobně neměl jediný záměr, nýbrž více motivů dnes nesnadno ověřitelných.

Souhrnně lze říci: Ef byl adresován jedné nebo více komunitám Malé Asie, které procházely krizovým obdobím, způsobeným rozličnými kulturními vlivy. Třebaže nebyly ohroženy výslovně heretickými naukami (jako Kolosané), byly vystaveny nebezpečí, že si osvojí pochybné orientace v oblasti kristologie a eklesiologie.

Autor, doba a místo

Nejistota o adresátech nepopírá pavlovský původ listu (srov. Ef 1,1; 3,1). Tradice církve o něm nikdy nepochybovala. Tento spis byl asi znám na východě i na západě již mezi koncem 1. a polovinou 2. stol., jak prozrazuje Klement Římský, Didaché, Ignác z Antiochie, Polykarp ze Smyrny a Pastýř Hermův. Ignác (poč. 2. stol.) píše Efesanům: “Pavel vás připomíná v celém svém listě” (Ef 12,2).

Pavlovský původ Ef zastává Muratoriův kánon, Ireneus a Klement Alexandrijský a po nich všichni křesťanští biblisté až do 18. stol. Až v moderní době je jeho autenticita zpochybňována.

  1. Tradiční postoj

Velká část katolických biblistů a mnozí protestanté zastávají Pavlovo autorství Ef. Opírají se o příbuznost Ef s ostatními pavlovskými listy. Zdánlivou neznalost adresátů vysvětlují tím, že se jednalo o okružní list, neurčený Efezským výlučně.

Rozdíly od autentických listů a podobnost s Kol vysvětlují rozvojem Pavlova myšlení a novými problémy v životě křesťanů. Jiní připisují zvláštnosti listu práci sekretáře, jehož apoštol použil k sepsání listu (částečná autenticita). Vyskytuje se i hypotéza, že Pavlův žák deset nebo dvacet let po apoštolově smrti zpracoval jeho spis a připojil k němu další části. Taková řešení tedy zachovávají pavlovskou autenticitu jen částečně.

  1. Moderní tendence

Autenticita Ef byla poprvé popírána koncem 18. stol. (E. Evanson). Tübingenská škola v 19. stol. tvrdila, že list byl sepsán v 2. stol. I když tato teze byla všeobecně odmítnuta, pochybnosti o pavlovském původu Ef jsou ještě větší než v případě Kol. Jako důvody se uvádějí: rozdílnost ve stylu a obsahu, nesnáze zařadit spis do Pavlova života. Nadměrné vyvyšování Pavlovy osoby jako jediného pravého “apoštola pohanů” lze těžko připisovat Pavlovi osobně. Chybějí konkrétní zmínky o osobách a událostech komunity v Efesu. Tento argument však ztrácí na síle, pokud se jedná o okružní list.

Na základě těchto argumentů mnozí protestanté a někteří katoličtí biblisté popírají autenticitu Ef. Někteří z nich jsou pro autenticitu Kol. Např. podle E.J. Goodspeeda prý nějaký Pavlův žák, možná Onesimos, se inspiroval listem Kolosanům a sepsal Ef jako teologický prolog ke sbírce pavlovských listů, kterou sám uspořádal. Jiní si myslí, že Ef vznikl v rámci “pavlovské školy”, kde v určité době vyvstala potřeba vrátit se k tématice Kol, ale nově a hlouběji ji formulovat.

Určení doby a místa sepsání závisí na řešení autenticity listu. Byl-li sepsán ve vězení, pak se upřednostňuje Řím. Odpůrci autenticity se domnívají, že list byl sepsán v jednom z měst prokonzulární Asie, asi přímo v Efesu, koncem 1. stol.

Obsah a poselství

Epištola prohlubuje pochopení tajemství spásy, jak bylo od věčnosti připraveno Bohem a uskutečněno v Kristu a církvi.

  1. Zjevení tajemství

Středem úvah je “mystérion”, jež spočívá ve spásné Boží vůli (Ef 1,9); je totožné s “tajemstvím Kristovým” (Ef 3,4), neboť Bůh chtěl svůj věčný plán uskutečnit “v Kristu Ježíši našem Pánu” (Ef 3,11) za účelem “podřídit všechno Kristu jako hlavě” (anakefalaiósasthai ta panta en Christó Ef 1,10).

Tajemství bylo “skryto od věků v mysli Boha, Stvořitele všeho” (Ef 3,9); on je zjevil (Ef 1,9), aby ukázal “nesmírnou velikost své moci”, když Krista vzkřísil z mrtvých, posadil ho po své pravici a ustanovil ho “nad všechna knížata, mocnosti, síly a panstva a každé jméno, které lze jmenovat nejen v tomto věku, ale i v budoucím” (Ef 1,19-21).

Toto tajemství bylo zjeveno apoštolům a prorokům, zvláštním způsobem pak Pavlovi, jemuž se o něm dostalo zvláštního poznání a úkol “zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství” (Ef 3,1-13). Při zjevení tajemství hraje hlavní úlohu Duch svatý (Ef 3,5), pečeť spásy již udělené a závdavek její konečné podoby (Ef 1,13-14); on ratifikuje jednotu mezi věřícími navzájem a s Bohem (Ef 2,18; 4,3-4).

  1. Smíření židů a pohanů v církvi

Kristovo dílo, až má silný kosmický rozměr, je prvořadě zaměřeno na lidi. Před Kristem se lidstvo nacházelo ve stavu vzpoury, když následovalo “knížete mocností v ovzduší”, a žilo tak v hříchu (Ef 2,1-2). Z tohoto stavu nebyli vyňati ani židé, “přirozeností propadlí Božímu hněvu jako ostatní” (Ef 2,3). Ale Bůh dal skrze svého “milovaného Syna” (Ef 1,6) všem lidem možnost získat božské synovství, k němuž byli předurčeni od věčnosti (Ef 1,5). Za tím účelem jim nabídl skrze Kristovu krev “vykoupení” a “odpuštění hříchů” (Ef 1,7) a udělil jim zdarma nový život s Kristem (Ef 2,4-7), jenž obdrží skrze na základě víry a nikoli skutků (Ef 2,8-9); také o skutcích autor mluví, ale jako o důsledku víry (Ef 2,10).

Skrze Kristovo dílo se židé, kteří v něho doufali jako první (tús proelpikotas), stali dědici božských zaslíbení (Ef 1,11-12). Ale také pohané, když uslyšeli slovo pravdy a uvěřili v ně, přijali pečeť Ducha svatého, závdavek plného a konečného vykoupení (Ef 1,13-14). Židé a pohané byli dříve odděleni přepážkou nepřátelství, již představoval židovský Zákon; nyní jsou usmířeni: Kristus skrze kříž zničil nepřátelství tím, že zrušil Zákon s jeho příkazy a ustanoveními” a učinil z nich jedno tělo. Tak se stal pro všechno poslem opravdového pokoje (Ef 2,14-18). Pohané obrácení ke Kristu tedy již nejsou cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny, postavení na základu apoštolů a proroků; úhelným kamenem (nebo: svorníkem) je sám Kristus Ježíš. V něm i oni jsou budováni, aby se stali Božím příbytkem skrze Ducha (Ef 2,19-22).

Smíření skrze Krista se uskutečňuje v církvi. Ona je Kristovým tělem; Kristus jako její hlava na ni vylévá plnost božství (Ef 1,22-23). Kristus skrze víru přebývá v srdci věřících, kteří mají privilegium znát Kristovu lásku, jež převyšuje všechno poznání; a jsou naplňováni veškerou Boží plností (Ef 3,17-19). V rámci universa, jež je povoláno být sjednoceno pod Kristem jako hlavou (srov. Ef 1,10), je církev zvláštním subjektem, neboť skrze víru výslovně uznává Krista za svoji hlavu a tak získává spásu v plnosti. Církev tedy je pověřena úkolem zjevovat knížatům a mocnostem mnohotvárnou Boží moudrost (srov. Ef 3,10).

Komunita věřících - Kristovo tělo a Boží chrám - má přednostní právo na jednotu (Ef 4,4-6), která se projevuje v mnohotvárnosti charismat; jimi církev obohatil vzkříšený Kristus, když vystoupil na nebe (Ef 4,11-13). Ti, kteří v církvi obdrželi službu, mají ji vykonávat k budování Kristova těla (Ef 4,11-14), a to nejen v podobě pastorální péče, ale také misionářským hlásáním všem lidem. Tím posláním jsou vázáni všichni věřící, kteří “životem podle pravdy v lásce” (Ef 4,15) mají svým bližním “mluvit pravdu” o spáse (Ef 4,25).

  1. Obnovený život

Přilnutím ke Kristu a vstupem do církve začal pro křesťany nový život; odložili starého člověka se všemi jeho neřestmi a oblékli člověka nového, stvořeného podle Boha ve spravedlnosti a opravdové svatosti (Ef 4,20-24). Už nejsou “temnoty”, ale “světlo v Pánu” (Ef 5,8); proto mají uskutečňovat všechny ctnosti (upřímnost, spravedlnost, odpuštění, čistotu atd.), které pramení z lásky (Ef 4,25-5,13). Tyto ctnosti jsou zbraně, které pomáhají věřícímu vítězně bojovat proti knížatům a mocnostem (Ef 6,10-20). Zvláštní místo tu patří modlitbě, která je především dílem Ducha (Ef 5,18-20; 6,18-19).

Život v církvi zahrnuje mimoto přesně určené povinnosti, zvláště vůči členům vlastní rodiny; popisuje je “řád domácnosti” (Ef 5,21-6,9), velice blízký podobnému textu v Kol. Společenství muže a ženy v manželství je odrazem a napodobováním tajemství (Ef 5,32), tj. intimního vztahu Krista a církve (Ef 5,21-33).

Závěr: Ef představuje velkou syntézu křesťanské teologie, soustředěné na Kristovu osobu a jeho všeobecnou spásnou úlohu. Narozdíl od autentických Pavlových listů neváže svoji reflexi na konkrétní pojem jako např. “ospravedlnění”, ale za svoje východisko volí tajemství skryté od věčnosti v Bohu a uskutečněné v Kristu a církvi.

§ Četba řeckého textu: Ef 1,3-14.

 
3   2128 [e]
3   Eulogētos
3   Εὐλογητὸς
3   Blessed [be]
3   Adj-NMS
3588 [e]
ho

the
Art-NMS
2316 [e]
theos
θεὸς
God
N-NMS
2532 [e]
kai
καὶ
and
Conj
3962 [e]
patēr
πατὴρ
Father
N-NMS
3588 [e]
tou
τοῦ
of the
Art-GMS
2962 [e]
kyriou
κυρίου
Lord
N-GMS
1473 [e]
hēmōn
ἡμῶν  ,
of us
PPro-G1P
2424 [e]
Iēsou
Ἰησοῦ
Jesus
N-GMS
5547 [e]
Christou
Χριστοῦ  ,
Christ
N-GMS
3588 [e]
ho


Art-NMS
2127 [e]
eulogēsas
εὐλογήσας
having blessed
V-APA-NMS
1473 [e]
hēmas
ἡμᾶς
us
PPro-A1P
1722 [e]
en
ἐν
with
Prep
3956 [e]
pasē
πάσῃ
every
Adj-DFS
2129 [e]
eulogia
εὐλογίᾳ
blessing
N-DFS
4152 [e]
pneumatikē
πνευματικῇ
spiritual
Adj-DFS
1722 [e]
en
ἐν
in
Prep
3588 [e]
tois
τοῖς
the
Art-DNP
2032 [e]
epouraniois
ἐπουρανίοις
heavenly places
Adj-DNP
1722 [e]
en
ἐν
in
Prep
5547 [e]
Christō
Χριστῷ  ;
Christ
N-DMS
4   2531 [e]
4   kathōs
4   καθὼς
4   as
4   Adv
1586 [e]
exelexato
ἐξελέξατο
he chose
V-AIM-3S
1473 [e]
hēmas
ἡμᾶς
us
PPro-A1P
1722 [e]
en
ἐν
in
Prep
846 [e]
autō
αὐτῷ
him
PPro-DM3S
4253 [e]
pro
πρὸ
before
Prep
2602 [e]
katabolēs
καταβολῆς
[the] foundation
N-GFS
2889 [e]
kosmou
κόσμου  ,
of [the] world
N-GMS
1510 [e]
einai
εἶναι
to be
V-PN
1473 [e]
hēmas
ἡμᾶς
we
PPro-A1P
40 [e]
hagious
ἁγίους
holy
Adj-AMP
2532 [e]
kai
καὶ
and
Conj
299 [e]
amōmous
ἀμώμους
blameless
Adj-AMP
2714 [e]
katenōpion
κατενώπιον
before
Prep
846 [e]
autou
αὐτοῦ  ,
him
PPro-GM3S
1722 [e]
en
ἐν
in
Prep
26 [e]
agapē
ἀγάπῃ  ;
love
N-DFS
5   4309 [e]
5   proorisas
5   προορίσας
5   having predestined
5   V-APA-NMS
1473 [e]
hēmas
ἡμᾶς
us
PPro-A1P
1519 [e]
eis
εἰς
for
Prep
5206 [e]
huiothesian
υἱοθεσίαν
adoption
N-AFS
1223 [e]
dia
διὰ
through
Prep
2424 [e]
Iēsou
Ἰησοῦ
Jesus
N-GMS
5547 [e]
Christou
Χριστοῦ  ,
Christ
N-GMS
1519 [e]
eis
εἰς
to
Prep
846 [e]
auton
αὐτόν  ,
himself
PPro-AM3S
2596 [e]
kata
κατὰ
according to
Prep
3588 [e]
tēn
τὴν
the
Art-AFS
2107 [e]
eudokian
εὐδοκίαν
good pleasure
N-AFS
3588 [e]
tou
τοῦ
of the
Art-GNS
2307 [e]
thelēmatos
θελήματος
will
N-GNS
846 [e]
autou
αὐτοῦ  ,
of him
PPro-GM3S
6   1519 [e]
6   eis
6   εἰς
6   to
6   Prep
1868 [e]
epainon
ἔπαινον
[the] praise
N-AMS
1391 [e]
doxēs
δόξης
of [the] glory
N-GFS
3588 [e]
tēs
τῆς
of the
Art-GFS
5485 [e]
charitos
χάριτος
of grace
N-GFS
846 [e]
autou
αὐτοῦ  ,
of him
PPro-GM3S
3739 [e]
hēs
ἧς  ,
which
RelPro-GFS
5487 [e]
echaritōsen
ἐχαρίτωσεν
he made objects of grace
V-AIA-3S
1473 [e]
hēmas
ἡμᾶς
us
PPro-A1P
1722 [e]
en
ἐν
in
Prep
3588 [e]

τῷ
the
Art-DMS
25 [e]
ēgapēmenō
ἠγαπημένῳ  ;
beloved
V-RPM/P-DMS
7   1722 [e]
7   en
7   ἐν
7   in
7   Prep
3739 [e]


whom
RelPro-DMS
2192 [e]
echomen
ἔχομεν
we have
V-PIA-1P
3588 [e]
tēn
τὴν
the
Art-AFS
629 [e]
apolytrōsin
ἀπολύτρωσιν
redemption
N-AFS
1223 [e]
dia
διὰ
through
Prep
3588 [e]
tou
τοῦ
the
Art-GNS
129 [e]
haimatos
αἵματος
blood
N-GNS
846 [e]
autou
αὐτοῦ  ,
of him
PPro-GM3S
3588 [e]
tēn
τὴν
the
Art-AFS
859 [e]
aphesin
ἄφεσιν
forgiveness
N-AFS
3588 [e]
tōn
τῶν

Art-GNP
3900 [e]
paraptōmatōn
παραπτωμάτων  ,
of trespasses
N-GNP
2596 [e]
kata
κατὰ
according to
Prep
3588 [e]
to
τὸ
the
Art-ANS
4149 [e]
ploutos
πλοῦτος
riches
N-ANS
3588 [e]
tēs
τῆς
of the
Art-GFS
5485 [e]
charitos
χάριτος
grace
N-GFS
846 [e]
autou
αὐτοῦ  ;
of him
PPro-GM3S
8   3739 [e]
8   hēs
8   ἧς
8   which
8   RelPro-GFS
4052 [e]
eperisseusen
ἐπερίσσευσεν
he caused to abound
V-AIA-3S
1519 [e]
eis
εἰς
toward
Prep
1473 [e]
hēmas
ἡμᾶς
us
PPro-A1P
1722 [e]
en
ἐν
in
Prep
3956 [e]
pasē
πάσῃ
all
Adj-DFS
4678 [e]
sophia
σοφίᾳ
wisdom
N-DFS
2532 [e]
kai
καὶ
and
Conj
5428 [e]
phronēsei
φρονήσει  ,
understanding
N-DFS
9   1107 [e]
9   gnōrisas
9   γνωρίσας
9   having making known
9   V-APA-NMS
1473 [e]
hēmin
ἡμῖν
to us
PPro-D1P
3588 [e]
to
τὸ
the
Art-ANS
3466 [e]
mystērion
μυστήριον  ,
mystery
N-ANS
3588 [e]
tou
τοῦ
the
Art-GNS
2307 [e]
thelēmatos
θελήματος
will
N-GNS
846 [e]
autou
αὐτοῦ  ,
of him
PPro-GM3S
2596 [e]
kata
κατὰ
according to
Prep
3588 [e]
tēn
τὴν
the
Art-AFS
2107 [e]
eudokian
εὐδοκίαν
pleasure
N-AFS
846 [e]
autou
αὐτοῦ  ,
of him
PPro-GM3S
3739 [e]
hēn
ἣν
which
RelPro-AFS
4388 [e]
proetheto
προέθετο
he purposed
V-AIM-3S
1722 [e]
en
ἐν
in
Prep
846 [e]
autō
αὐτῷ  ,
himself
PPro-DM3S
10   1519 [e]
10   eis
10   εἰς
10   for
10   Prep
3622 [e]
oikonomian
οἰκονομίαν
[the] administration
N-AFS
3588 [e]
tou
τοῦ
of the
Art-GNS
4138 [e]
plērōmatos
πληρώματος
fullness
N-GNS
3588 [e]
tōn
τῶν
the
Art-GMP
2540 [e]
kairōn
καιρῶν  ;
of times
N-GMP
346 [e]
anakephalaiōsasthai
ἀνακεφαλαιώσασθαι
to head up
V-ANM
3588 [e]
ta
τὰ
the
Art-ANP
3956 [e]
panta
πάντα
all things
Adj-ANP
1722 [e]
en
ἐν
in
Prep
3588 [e]

τῷ

Art-DMS
5547 [e]
christō
χριστῷ  ,
Christ
N-DMS
3588 [e]
ta
τὰ
the things
Art-ANP
1909 [e]
epi
ἐπὶ
in
Prep
3588 [e]
tois
τοῖς
the
Art-DMP
3772 [e]
ouranois
οὐρανοῖς  ,
heavens
N-DMP
2532 [e]
kai
καὶ
and
Conj
3588 [e]
ta
τὰ
the things
Art-ANP
1909 [e]
epi
ἐπὶ
upon
Prep
3588 [e]
tēs
τῆς
the
Art-GFS
1093 [e]
gēs
γῆς  ;
earth
N-GFS
11   1722 [e]
11   en
11   ἐν
11   in
11   Prep
846 [e]
autō
αὐτῷ  ,
him
PPro-DM3S
1722 [e]
en
ἐν
in
Prep
3739 [e]


whom
RelPro-DMS
2532 [e]
kai
καὶ
also
Conj
2820 [e]
eklērōthēmen
ἐκληρώθημεν  ,
we obtained an inheritance
V-AIP-1P
4309 [e]
prooristhentes
προορισθέντες
having been predestined
V-APP-NMP
2596 [e]
kata
κατὰ
according to
Prep
4286 [e]
prothesin
πρόθεσιν
[the] purpose
N-AFS
3588 [e]
tou
τοῦ
of him who
Art-GMS
3588 [e]
ta
τὰ
the
Art-ANP
3956 [e]
panta
πάντα
all things
Adj-ANP
1754 [e]
energountos
ἐνεργοῦντος  ,
works
V-PPA-GMS
2596 [e]
kata
κατὰ
according to
Prep
3588 [e]
tēn
τὴν
the
Art-AFS
1012 [e]
boulēn
βουλὴν
counsel
N-AFS
3588 [e]
tou
τοῦ
of the
Art-GNS
2307 [e]
thelēmatos
θελήματος
will
N-GNS
846 [e]
autou
αὐτοῦ  ,
of him
PPro-GM3S
12   1519 [e]
12   eis
12   εἰς
12   for
12   Prep
3588 [e]
to
τὸ

Art-ANS
1510 [e]
einai
εἶναι
to be
V-PN
1473 [e]
hēmas
ἡμᾶς  ,
us
PPro-A1P
1519 [e]
eis
εἰς
to
Prep
1868 [e]
epainon
ἔπαινον
[the] praise
N-AMS
1391 [e]
doxēs
δόξης
of [the] glory
N-GFS
846 [e]
autou
αὐτοῦ  ,
of him
PPro-GM3S
3588 [e]
tous
τοὺς
who
Art-AMP
4276 [e]
proēlpikotas
προηλπικότας
have fore-trusted
V-RPA-AMP
1722 [e]
en
ἐν
in
Prep
3588 [e]

τῷ

Art-DMS
5547 [e]
christō
χριστῷ  ;
Christ
N-DMS
13   1722 [e]
13   en
13   ἐν
13   in
13   Prep
3739 [e]


whom
RelPro-DMS
2532 [e]
kai
καὶ
also
Conj
4771 [e]
hymeis
ὑμεῖς  ,
you
PPro-N2P
191 [e]
akousantes
ἀκούσαντες
having heard
V-APA-NMP
3588 [e]
ton
τὸν
the
Art-AMS
3056 [e]
logon
λόγον
word
N-AMS
3588 [e]
tēs
τῆς

Art-GFS
225 [e]
alētheias
ἀληθείας  ,
of truth
N-GFS
3588 [e]
to
τὸ
the
Art-ANS
2098 [e]
euangelion
εὐαγγέλιον
gospel
N-ANS
3588 [e]
tēs
τῆς
of the
Art-GFS
4991 [e]
sōtērias
σωτηρίας
salvation
N-GFS
4771 [e]
hymōn
ὑμῶν  ,
of you
PPro-G2P
1722 [e]
en
ἐν
in
Prep
3739 [e]


whom
RelPro-DMS
2532 [e]
kai
καὶ  ,
also
Conj
4100 [e]
pisteusantes
πιστεύσαντες  ,
having believed
V-APA-NMP
4972 [e]
esphragisthēte
ἐσφραγίσθητε
you were sealed
V-AIP-2P
3588 [e]

τῷ
with the
Art-DNS
4151 [e]
pneumati
πνεύματι
Spirit
N-DNS
3588 [e]
tēs
τῆς

Art-GFS
1860 [e]
epangelias
ἐπαγγελίας  ,
of promise
N-GFS
3588 [e]

τῷ
the
Art-DNS
40 [e]
hagiō
ἁγίῳ  ,
Holy
Adj-DNS
14   3739 [e]
14   ho
14   
14   who
14   RelPro-NNS
1510 [e]
estin
ἐστιν
is
V-PI-3S
728 [e]
arrabōn
ἀρραβὼν
[the] guarantee
N-NMS
3588 [e]
tēs
τῆς
of the
Art-GFS
2817 [e]
klēronomias
κληρονομίας
inheritance
N-GFS
1473 [e]
hēmōn
ἡμῶν  ,
of us
PPro-G1P
1519 [e]
eis
εἰς
to
Prep
629 [e]
apolytrōsin
ἀπολύτρωσιν
[the] redemption
N-AFS
3588 [e]
tēs
τῆς
of the
Art-GFS
4047 [e]
peripoiēseōs
περιποιήσεως  ,
acquired possession
N-GFS
1519 [e]
eis
εἰς
to
Prep
1868 [e]
epainon
ἔπαινον
praise
N-AMS
3588 [e]
tēs
τῆς
of the
Art-GFS
1391 [e]
doxēs
δόξης
glory
N-GFS
846 [e]
autou
αὐτοῦ  .
of him
PPro-GM3S